Americká krása

Rok 1999 je velmi zajímavý z pohledu toho, že vzniklo několik filmů o vzpouře jednotlivce proti zavedeným pořádkům, který se rozhodl vymanit z každodenního pořádku a výrazně změnit nejen svůj život. V roce 1999 tak vznikl Matrix režijního dua (tehdy ještě) bratrů Wachowských, David Fincher ten samý rok výborně zpracoval knihu Chucka Palahniuka Klub rváčů a navíc ten samý rok vznikl jeden z nejdokonalejších filmů všech dob- Americká krása. Americká krása do kolonky ´´ protagonista se jednoho dne vzbouří proti zavedeným pořádkům a zásadně změní svůj život´´ zapadá, přesto ale není snímek především o tomto tématu. Americká krása má těchto dějových elementů několik. Manželská krize, krize středního věku, milostné vzplanutí, životní zvrat, který jednotlivci otočí život o 180 stupňů a do toho též ve filmu Americká krása figurují témata jako nevěra, postrádání pravého otcovského vzoru, pociťování dobrého pocitu z vnějšího vzhledu, velmi komplikovaný vztah otce a sny či chorobné nenávidění toho, čím je člověk vlastně sám. Už z tohohle výpočtu všech těch motivů, kterých je Americká krása plná je jasné, že jde o velmi komplexní film, což je částečně úsměvné, protože byste si na první pohled říkali, že film zabírá v podstatě obyčejný život jedné (víceméně tedy spíše dvou) americké rodiny, která vypadá jako ztělesnění pravého amerického snu. Jenomže právě v tom jen ten háček- Americká krása by vlastně technicky mohla být příběhem jakékoliv jiné americké rodiny, což jen dokazuje, že ty nejzajímavější příběhy se možná dějí i ve vašem sousedství lidem, kteří vypadají jako velmi fungující rodina, což se nakonec nemusí ukázat jako pravda. Americká krása pro mně osobně představuje dost možná nejlepší celovečerní debut všech dob- Ano, režisér Sam Mendes už měl předtím zkušenost s natáčením televizních filmů, právě Americká krása ale byla jeho prvním celovečerákem, který napříč kariérou několikrát měnil žánr a přístup k samotné látce, přesto už ale dokázal, že mu komplikovanější látky nedělají problém a tuhle skutečně komplexní a těžce uchopitelnou černou komedii pojal jako skutečně příběh, jenž se může stát na libovolném americkém předměstí. Ale natočil ho audiovizuálně působivě a s tak bravurním vedením hereckých talentů, na kterých v tomhle případě skutečně záležel úspěch filmu, že se okamžitě stal v době premiéry obrovským režijním objevem, který nám v následujících letech dodal takové pecky jako je Skyfall nebo 1917. Sam Mendes si tak pro Oscara za nejlepší režii došel zcela právem. Společně s Mendesem se ale skutečně musí ocenit scénář Alana Balla, který každou postavu napsal plnokrevně a všichni členové rodiny Burnhamů a Fittsů jsou sami o sobě zajímavé a specifické figury. I z Allison Janney, která zde plní úlohu většinou ztuhlé matky dokáže Mendes režijním vedením vytřískat herecké maximum, přesto jsou ale stěžejní figury tohoto vyprávění jasně dané. Lester v podání Kevina Spaceyho je v podstatě vykreslen jako stereotypní američan středního věku, který chodí do práce, kterou nenávidí, žije v manželství, které ho už nenaplňuje jako dřív, vyrůstá s dcerou, která svého otce pokládá za lůzra, ale přesto všechno se Lester přizpůsobuje a se svým životem nehodlá nic dělat. Teprve setkání s Angelou, kamarádkou jeho dcery ho naplní novou krví v životě a Lesterův cíl je prostý- Chce Angelu! Jenže právě setkání s Angelou je pro něj start nové etapy života, kdy Lester konečně začne cvičit, se svou nenáviděnou prací udělá rychlý proces a a definitivně se svým novým klidným přístupem vrací do času mládí, kdy byl snad skutečně naposledy šťastný. Postava Lestera je uvěřitelná díky tomu, že se dá snadno uvěřit tomu, že se v něm najde nějaký tatík od rodiny, který by stejně jako Lester dost možná začal od znova, ale chybí mu podobný motor jako Angela. Právě v tomhle ohledu se Lester tak trochu vzbouří proti společnosti a navzdory nepochopitelné reakci veřejnosti ho krize středního věku začíná skutečně po dlouhé době naplňovat šťastným. Vše to také funguje díky mistrovskému výkonu Kevina Spaceyho, který za tento film dostal svého druhého (a vzhledem k událostem posledních let nejspíše také posledního) Oscara a skutečně mistrovsky ztvárnil jeden z nejvíce uvěřitelných charakterů v dějinách kinematografie. Lester se proti společnosti nevzbouří tak silně jako D-Fens nebo Neo a právě v tom je samotné kouzlo Americké krásy. Je v zásadě jednoduchá/komorní a přesto naprosto komplexní a skvělá. Kromě Lestera je film plný skvěle napsaných charakterů: Jeho žena Carolyn v podání Annette Bening je skvěle vystihnuta jako žena, která podobně jako její manžel ztratila z manželství pocit naplnění a podobně jako její manžel i ona dostane (i když ne tak radikální) nový element do života. Velmi dobře obsazená byla i Thora Birch, která skvěle vystihla Lesterovu a Carolynu dceru Jane, která se chová tak jak byste čekali od dcery, která žije v jedné domácnosti jako Lester a Carolyn. Trpí nejistotou, považuje se za ošklivou a z faktu, že Lester očividně začne toužit po Angele se jí tak nějak pochopitelně dělá špatně. Právě zde se poté vytváří velmi zajímavý vztah s novým sousedem Rickem, který je hodně specifický a zvláštní a dost možná i právě proto se k sobě s Jane tolik hodí a vzniká mezi nimi uvěřitelná romance. Pak je tu také Rickův otce Frank, který je ztvárněn Chrisem Cooperem a Cooper zde předvádí tak trochu válečného maniaka, který se vlastně celou dobu obává, aby jeho syn nebyl jednou věcí, které se Frank ze strany svého otce obává. Jenomže v závěru se přijde na to, že se Frank strašně bojí toho, že jeho syn bude tím, čím je vlastně on sám. Tahle další podzápletka byla z původní verze scénáře značně zkrácena, přesto všechno ale tohle vše do sebe na konci skvěle zapadne i přesto, že spousta věcí v samotném filmu si vlastně divák může vyčíst po svém. V Americké kráse se kříží motivy vykoupení, krásy a sexuality, přičemž samotná krása je velmi diskutabilní odvětví, což nejvíce ve finále vystihne postava Angely, která je ve finále přece jen něco víc než jen pouhá hezká tvářička a překvapivě jde o další těžce uchopený charakter, přičemž je Mena Suvari nejenom půvabná, ale dává téhle postavě také duši. Celkově vám postavy Americké krásy nemusí přijít nutně sympatické, ale nedá se jim utknout fakt, že jsou nejenom dobře, ale vyloženě skvěle a uvěřitelně napsané. Každá postava je specifická, má své momenty a Ball dokáže skvěle vystihnout chování mladší i starší generace, přičemž zase platí, že hodnoty každé postavy jsou opět odlišné. Je to film o hovadech, kteří se považují za normální lidi? Nebo je to film o normálních lidech, protože normální lidé jsou prostě hovada? Další těžce uchopitelný bod, který skutečně podtrhuje to, že je Americká krása snímek obtížně zaškatulkovatelný a především skutečně není veškerými dějovými výjevy jednoznačný. Různé momenty a závěrečná dějová vyvrcholení si skutečně každý může vyčíst po svém, každý divák, který ale pochopí, že tady vzniká neskutečně přesahový filmový zážitek pochopí, že Sam Mendes prostě skutečně na konci 20. století stvořil jeden z dodnes nejpamětihodnějších filmů všech dob. A navíc tak obrazovou stránkou silný (pro Conrada L. Hall šlo bohužel před Road to Perdition-další spolupráce s Mendesem- o předposlední film a v roce 2003 nás opustil v požehnaném věku 76 let). Americká krása má neskutečný náboj, nádech autentičnosti a stabilní strukturu, která ani vteřinu nezabrzdí. A především je to film, který mě v dobách prvního zhlédnutí přinutil k tomu tak trochu změnit pohled na svět a převážit veškeré priority, podobně jako to na samotném konci Americké krásy udělá samotný Lester. Hořkosladký konec filmu ve spojení s dokonalým soundtrackem Thomase Newmana je jedním z emocionálně nejsilnějších finále všech dob a Americká krása je skutečně jedním z nejdokonalejších filmů všech dob. Jak zní poslední věta tohoto filmu: ´´Jednou to pochopíte! ´´ (06.07.2016) (méně) (více)