Skřivánci na niti

Hrabal a jeho prostá konstatování, zabalená v poetickém kabátku a k tomu Menzel, který měl v té době ještě cit pro vyprávění. I tady se toto spojení velmi osvědčilo a to přestože vtipných a laskavých momentů, tady určitě nenajdete tolik, jako v případě Sněženek a Postřižin.  Nabízí se ale myšlenka, že čím více vyblednou vzpomínky na komunismus, tém méně se najde nových diváků, kteří ocení takovéto připomenutí, jak to všechno bylo absurdní. Vlastně je to dnes tak trochu historický kýč. Ovšem současně ukazuje, že ať žijete kdekoliv, tak uchovat si morální integritu a aspoň základní etický kodex, je věcí osobní volby. Hrabalovi postavy nejsou svaté, ale nikdo z nich nepáchá zlo jakožto rodilý darebák. Každý hold dělá co může a někteří zvládnou jen jednoduché volby, které jiným lámou vaz. Nic moc jsem od tohoto filmu nečekal...snad i proto, jsem se mu důsledně tolik desetiletí vyhýbal, takže jsem spíš příjemně obdařený. V hlavě mi naskakovalaly odnože nedotažených výjevů, nebo nedopovězených momentů...takže kdyby nic jiného, je to i film inspirující. (30.01.2022)

SPOILEROIDNÍ HLÁŠKY / REPLIKY: Proč by to nebylo možný. Já to zařídím. V naší zemi je i nemožný možný. // Dostaneš funkci a už si myslíš, že hovno je tvůj strejc. // Tak děti todle jsou naši dělníci. // Jen si je prohlídněte, ty tváře prosáklÉ imperialismem. // Ne, aby vás napadlo mít ještě děti. // Už abych se dočkal doby, kdy kurtizány v Paříži budou zametat a pracující je budou kopat do prdele. // Jako ze sudu! - To jste měli schůzi? // Tak jsem se oženil, maminko. - To je dobře. A kde máš nevěstu? - V kriminále. // Žádný takový. Jdeme vítat. // Toho, kdyby se dočkala Božena Němcová nebo i Smetana // A kdo bude umejvat naši babičku? - Na to jsou esenbáci. // To je krásnej předpis. - Spolu budeme kázat evangelium o hygieně. // Oženil jsem se s pravdou. - A kde ji máš? - Tady. Je pořád se mnou. (27.12.2006)

Pro mě nejlepší český film všech dob. Absurdita lásky a svatby v komunistickém Československu podáná něžně, ale opravdově. Porevoluční barvotiskoví Koljové nesahají této mrazivé romanci z prostředí hutí ani po kolena. (28.01.2009)

Břitká staira, která snad mohla vzniknout jen díky roku 68 a pražskému jaru, přesto jsem se chvílema divil, že vůbec mohla vzniknout. Absurdní humor, beroucí si na paškál dobu poválečnou, s hrabalovskou poetikou uchopený špičkovými herci, dokáže člověka pobavit i donutit k zamyšlení. A to je v pořádku. Rovněž nejistota doby prezentovaná černou tatrovkou ukazuje i drsnější pohled. Bohužel Menzel se přece jen neodvážil jít dál, a tak je tento film tak napůl cesty. Příběhově to není až tak silné, byť jednotlivé dějové oblouky životních osudů jsou nadhozeny i uzavřeny. Ač humor z úst bývalé buržoazie je dosti sakrastický, mohlo býti více přitlačeno na pilu a co se týká "mizení" dělníků, byl bych radši, kdyby nebyly ukázáni jako kriminálníci pracující v dolech, ale kdyby bylo naznačeno, že po naložení do Tatraplánů byly skutečně zlikvidováni. Taková drsná černá tečka by dodala mnohem větší hloubku filmu a především osudu novomanželů. To by mě vážně uzemnilo. I tak příjemná záležitost, ke které se rád vrátím. (17.11.2014)

S postupem let jsem filmu přišel na chuť a uvědomil si, jak tento nenápadný film ilustruje s úsměvem a lidským přístupem totální zhovadilost komunistického systému. A jsem šťastný, že v něm nemusím žít a doufám, že mne už nic takového do konce života ani nepotká. Režisér Menzel má z našich tvůrců největší cit pro "české téma", dokáže vytvořit postavičky typicky české, kterým každý rozumí a každý si je zamiluje. I tady se mu to povedlo dokonale. 90% (13.12.2015)

Klasika plná hořkého humoru. Stříhal jsem si u toho kužu z paty, takže jsem to moc nesledoval, ale jenom z těch keců vím, že to je dobrý. A taky je tam plno herců s velkým H (nemyslím Hovnem). A hlavně to dělá z té doby a z komoušů debily. (24.07.2008)

Menzel má prostě svůj styl, na kterém jsem nikdy neviděl nic výjimečného. Václav Neckář je též herec neherec a tak to zachraňuje pouze Rudolf Hrušínský a pár dalších a to je málo. (29.04.2012)

"Osud mi dává pokyn, abych přesněji filosofoval." Kongeniální zpracování Hrabalových mrazivě hlubokých obrazů, které provedením září široko daleko. Krumpáč a kýbl, ať žije mír. (16.11.2012)

V naší zemi je i nemožné možné... V roce 1958 už byla novela "Inzerát na dům, ve kterém už nechci bydlet", podle které byl film natočen připravena do tisku. Byl však odvolán Ladislav Fikar ředitel vydavatelství "Čs.spisovatel"  a na jeho místo dosazen prorežimní kádr Jan Pilař který již připravenou sazbu knihy nechal rozmetat. Uplynulo však několik let, doba se změnila a v roce 1963 tentýž Pilař knihu nejen vydal, ale i předal Hrabalovi nakladatelskou cenu. (17.10.2014)

Inteligentní tragikomický snímek z dob, které si málo kdo z nás pamatuje, ale spousta z nás tuto dobu chápe a také ví, že to bylo nesmírně těžké v této době žít. Poetika filmu tady naštěstí vítězí nad tvrdou realitou doby. (19.09.2015)

Protikomunistická masturbace. Takové tlačení na pilu, že se pro mě Skřivánci stávají absolutně nestravitelným filmem. Už to silně připomíná takovou tu POSEDLOST uživatelů na fejsbůku jako např. zrovna před pár dny: Čtu diskuzi o UA a tam jeden uživatel (se standardně vloženou submisivní UA vlaječkou v avataru) napsal příspěvek, který byl trochu mimozní a černobílý, tak jsem ze zvědavosti mrknul na jeho profilovou zeď. Jedu shora dolů a vidím: meme na Puitna, meme na Putina, psaný vtip na Putina, zpravodajská zpráva o zlých Rusech, meme na Putina, zpráva o zlých Rusech, karikatura Putina, meme na zlé Rusy... a tak pořád dokola, že úplně každému člověku, jedno na čí straně stojí (protože i když nějakého politika nesnášíte a vám se na zdi objevuje od vašeho známého něco podobného, čemuž se poprvé zasmějete, po sté už kliknete na tlačítko "uspat příspěvky uživatele X na 30 dnů)) musí být jasné, že jde o regulérního magora (což jsem mu taky napsal). Žádné běžné příspěvky a mezi tím vložená  narážka, ale stále jako HNOJOMET metá jedno hovno za druhým. Čvachtá se v tom, rozmělňuje v rukách a s pološíleným výrazem ve tváři to po sobě rozmazává. A stejně jako FB dotyčného už se namísto normálního fejsbůkového účtu stává údernickou ukrajinskou hlásnou troubou, tak tento film již není filmem, nýbrž protitotalitní encyklopedií ve vázané brožuře. Bílá paní má aspoň nějaký dějový základ, na který je ta satira naroubovaná, kdežto zde už ten základ staví od prvních sekund na hluboké totalitě. A stejně jako chlad, který když jde do extrému, tak vás místo schlazení spálí, tak třeba scéna, ve které papaláš se štábem rozmísťuje kulisy a nařizuje každému pracovníkovi, jaké protiamerické hlášky má na kameru říkat, se to zlomí a naopak působí, jako by sám Menzel skrytě tlačil do lidí komunistickou propagandu. Sám se stává tím, čemu se vysmívá! Není to vtipné, vysávalo to ze mě život, jako bych sám seděl v  nějaké kobce v komunistickém lágru a Brodského smyslpostrádající žvásty mi fyzicky ubližovaly. Pro mě jasný odpad, ale jednu hvězdu dávám alespoň z úcty k Menzelovi, jehož Slavnosti sněženek mám moc rád. Geniálně trefný komentář má Verbudrak. (29.05.2022)

Tak prý lidi, co už bolševika nezažili, mají problém pochopit, proč to bylo zakázané, když je to vlastně jenom taková nevinná legrace. A přitom je to tak jednoduché – jestli režim té doby nějaké filmy opravdu nesnášel, byly to ty, které si drze a přitom chytře utahovaly z jeho samotné ideové podstaty, revolučního nadšení, plnění plánů, rekordních taveb a vůbec vší té tragikomické veteše, a zároveň ukazovaly jakési pochybné, dávno překonané lidské hodnoty, jako bylo svobodné myšlení a vyjadřování, skutečná mezilidská sounáležitost, kulturní bohatství budované a uchovávané v předchozích „temných“ staletích. A to přesně Skřivánci dělají, aniž by cokoli přikrašlovali, očerňovali nebo zjednodušovali, „jen“ usilovně poetizují. A mně to vyhovuje velmi. Ze všeho nejvíc miluju postavu Evžena Jegorova („Vy se mi líbíte… vy jste nedal do stoupy Schopenhauera…“) a čisté vědoucí ženství – světe, div se – Nadi Urbánkové, která v trojici Grácií s Jitkou Zelenohorskou a Věrou Křesadlovou září jako nazrzlý diamant. A ze všeho nejvíc mě děsí, jak se od té doby posunul pohled na romskou menšinu, od „každý jsme zvyklý žít jinak, ale ty rozdíly nejsou nepřekonatelné a vlastně je to zajímavá zkušenost pro obě strany“ k dnešnímu oboustrannému pohrdání, strachu, nenávisti. — Škoda, že po slibně hledačské tvůrčí etapě končící právě Skřivánky Menzel tolik zkrotl a „zlidověl“. (07.08.2012)

Nádherný film o jinak otřesné době ukazané s laskavostí a prostý všeho sarkasmu. Skládka šrotu patří lidem označených jako třídní nepřátelé a vyvržených tak na okraj společnosti, lidem kteří šedou skládku zkrášlují láskou a citáty z Immanuela Kanta. V porovnání s nimi působí všichni ti soudruzi a soudružky se svými naučenými frázemi komicky, zrezivěle a šedě. (23.10.2008)

Myslel jsem si, že s pořízením platformy karlovarského festivalu na jeden měsíc zkouknu i množství restaurovaných českých oceňovaných “klenotů”, opět jsem se ale přesvědčil, že jako člověk, co období socialismu nezažil, nedokážu docenit nejen jeho propagandu, ale ani odsuzování. Chápu kult tohoto filmu, ale my mladí bychom se mu měli vyhýbat. Nic nám totiž neřekne. [viděno v KVIFF.TV 17.8.2022] (17.08.2022)

Jeden z nejlepších českých filmů a rozhodně nejlepší Menzlův film, jenž natočil ve svým zlatým obodobí, kdy chrlil samé perly (Ostře sledované vlaky, Rozmarné léto a Skřivánky). Vyníkající herci, atmosféra, hudba, no prostě krásný film... (19.11.2008)

Klíčovou je pro mě postava Vlastimila Brodského, domívám se, že je to jakési Hrabalovo alter ego, dokonce i v jeho fysis je něco z autora. "Ach lidi, já jsem tak šťastnej, já jsem se narodil. Všechen ten žal, všechna ta zlost, všechno to shořelo ohněm, který mě očistil. Jsem šťasten, našel jsem se", říká v závěru a člověk se v první moment neubrání dojetí nad hrdinou, který odolal nátlaku doby nikoli způsobem přímo heroickým, ale pouhým vnitřním nesouhlasem. Je otázkou, jestli to filosofické vyrovnání nebylo jen nutností kryjící faktickou prohru, která v člověku zůstává a dál ho skrytě užírá. Domnívám se, že dopad této doby na lidské osudy byl mnohem surovější, než si stále připouštíme. Ten optimismus v závěru mi přijde jako ryze účelová iluze. (13.10.2009)

Jiri Menzel si s knihami Bohumila Hrabala rozumi velmi a velmi dobre.Na tomhle filmu je videt jeho mistrovstvi,jak umi v Hrabalovych knihach cist a vybrat ty podstatne pasaze a s ohromujici pointou a filmarskym srdcem je naservirovat divakovi.Ze skveleho scenare vznikl pomoci precizni rezie jeden z nejlepsich ceskych filmu a nejen 60-tych let,ktery byl dlouhych 20 let pred divaky ukryvan v trezoru a pozdeji se poustel z VHS kazet a kazda projekce byla obrovska udalost.Ted se nastesti muzeme divat na film,kdykoliv chceme a overit si tak,ze Jiri Menzel je skvely vypravec a reziser.A taky ze se na tomhle filmu seslo tolik skvelych hercu,ze clovek nevi,koho ma sledovat driv.Jedna velka a paradni filmova jizda o lidech a spolecnosti,kterou lidi vytvareji.U me jasnych skrivancich 100%. (10.01.2011)

Kritika je vždy jednoduchá, zatímco pochvala bolí, protože se musí dlouze vymýšlet, takže napíšu jen to málo, co se mi na filmu nelíbilo: Příliš pestré barvy, to se do představy o téhle době nehodí; poněkud méně uvěřitelné dialogy a situace; Brodského klišéovitá postava filozofa; Neckář, který i vedle o tři roky mladší (a krásné) Zelenohorské vypadal jak strašné ucho. Naopak mě pobavily některé komentáře našich top uživatelů, např. Houdiniho přiznání, že je zlatý medvěd (já to tušil, i když si tipnu, že přehání a je jen medvěd!) a gouryella, kterého příběh nezaujal, vůbec nechytl, a dá mu za čtyři. No cheché. (02.11.2013)

Hořká komedie odehrávající se v Kladenských ocelárnách v letech 50. Už jen místo a doba napovídá, že půjde o komedii výjimečně hořkou. Divák se mnohým momentům a hláškám od srdce zasměje, brzy mu však úsměv tuhne na rtech. Nechybí typická Hrabalovská poetika, není však tak kouzelná jako ve Slavnosti sněženek, kterou považuji za nejlepší film dvojice Hrabal-Menzel. (21.05.2014)

Tenhle film má u mě smůlu, že ačkoliv asi nemohl být natočený lépe, z mé strany to na plný počet není. Vlastně nevím, co bych mu vytkl, hrabalovská poetika je prezentována opravdu krásně. A možná je to právě ta melancholie, která, padajíc na mě, mi svazuje ruce a já tu pátou hvězdičku nedám. (17.07.2006)