Brexit

Zhusta zábavný film o nejspektakulárnější střelbě do vlastní nohy v moderních dějinách. A vzhledem ke kvalitám scénáře i hereckému obsazení (navzdory zřejmé autorské afinitě k liberální pro-unijní demokracii, a tedy s jistou nepopiratelnou tendenčností) bych uvítal pokračování, druhý díl... Aktuální stav britské politické scény zaručuje stejnou, ne-li větší zábavu... Už potenciální základní kostra příběhu vyvolává cukání koutků úst: "nejagilnější agitátoři Leave se zříkají jakékoli odpovědnosti -> praktickou realizaci Leave přebírá agitátorka Remain -> agitátoři Leave si zajišťují občanství v / bezcelní styk s EU -> odhaluje se principiální nemožnost důstojného Soft Brexitu v souvislosti se severoirskou hranicí -> směřování k Hard Brexitu -> lidé si začínají vytvářet zásoby jídla a léků, potravinové banky posilují kapacity -> vláda pomocí prázdných kamiónů simuluje fronty na celnicích a uvažuje o případném vyhlášení stanného práva..." A v závěru by mohla bouchnout nějaká bomba jako předzvěst obnovené teroristické činnosti oblíbené skupiny IRA... Jak krásně by se tady dala ironizovat směšná sebestřednost a iluze imperiální nadřazenosti, které dokáží vyprodukovat nesmyslná řešení typu "znovupřipojení Irska k Velké Británii" nebo "dobrovolné vystoupení Irska z EU kvůli Velké Británii"... Takové pokračování by bylo jistě minimálně stejně tak zábavné, jako tento Haynesův film s dokonalým Cumberbatchem v roli poněkud chytřejšího anglického Prchala: Zábavné hořce a s ocáskem deprese zalité slzou lítosti. (29.01.2019)

Stylizace do "wannabe sorkinovky" sedne, co citelně chybí je odstup. Třeba by si pak autoři odsputili dětinské ztvárnění (rádoby) politiků (ne, že by si to nezasloužili, ale patří to do zcela jinak pojatého filmu) a předně by měli více informací čili by nemuseli tak neškodně klouzat po povrchu. Dalo se to pojmout jako souboj dvou lídrů kampaní à la Duel Frost/Nixon, mohlo to jít po "rozervané duši Británie" a zahryznout se to do příčin pod povrchem, do opomíjené části populace, mohlo se zabrousit do tajů cílené "reklamy" a práce s daty ze sociálních sítí, do... Ne, že by to tu vše nebylo. Je, ale tak povrchně a letem světem, že pokud jste četli aspoň jeden článek o příčinách Brexitu (potažmo zvolení Trumpa apod.), tak to neřekne nic nového; natož pak zajímavého. Přesto to má tempo, vynikající výkony a několik působivých scén (druhé sezení s focus group, pokec po práci nad pivkem a finální monolog před komisí). (10.02.2019)

Dějiny jsou triumfem těch bez citu nad těmi bez rozumu. (Humphrey Appleby) V hlavní roli Brexitu stanul ne moc zajímavý cyklista a ne Cambridge Analytica, a to je v mých očích zásadní chyba. Brexit svádí pozornost diváka k osobě údajně brilantního propagandisty, čímž zakrývá podstatu věci: To, co skutečně hrálo roli, souvisí s postavou Dominica Cummingse jen okrajově. Snímek sugeruje, že vše hrálo ve prospěch týmu STAY; dramaturgické důvody. Jistě, nebylo toho málo, můžeme-li spojenectví mainstreamu považovat za trumf. Jenže když se neštítíte hrát proti všem pravidlům (pravidla fair play, diskuze a potažmo myšlení jsou hlavním hrdinou označována za mor konvence), ubude hodně starostí. Nakecat lidem prostoduché kraviny je snazší, než sdělit komplexní pravdu, ať už je její povaha jakákoliv, nahlíženo takto, nemohl by Brexit vypadat jako napínavý sportovní zápas a jeho protagonisté jako rovnocenné týmy. Myslím, že to kdysi neobvykle upřímně formuloval Miloš Zeman: "Třetina obyvatel (...) je slabá duchem. Každý sedmý občan je debilní nebo dementní nebo alkoholik. Zhruba polovina obyvatel (...) má podprůměrný intelekt. (...) Těmto lidem - je to tedy polovina národa - uniká ona složitá mnohotvárnost, komplementarita, mnohoznačnost světa." Připustíme-li, že na nebývale upřímném výroku pana prezidenta něco je, na tuto polovinu (+1%) kampaň cílila: Simple message repeated over and over and over. Pokus prodat Brexit jako příběh jednotlivce tedy nevyznívá věrohodně. Výsledky kampaně LEAVE dokládají, že člověk už nehraje roli jinak, než jako statistická položka. Umím si představit, jak se whole story of Tory victory odehraje na obrazovkách propagandistů, s konkrétními náhledy piškuntálií jako micro-tageting, v diskuzích a komentech pod fake-news příspěvky. Pseudointelektuální kecy, osobní vizionářství Dominica Cummingse, jeho nekonvenční myšlení a jedno přiblblé heslo (TAKE BACK CONTROL) s tím nejspíš nemá co dělat. Nejde ale o špatný film, mnoho dobrého lze objevit v jednotlivostech: Krátké vysvětlující vstupy výlupků z Cambridge Analytica, mile deonestující vyobrazení Nigela Farage, až moc lichotivá podoba Borise Johnsona, nahlédnutí do života a názorů spodních 3 000 000 Britů, kteří svými hlasy po náležité masáži cca 1 000 000 000 cílených reklam projevili touhu po jakékoliv změně, protože už nemají co ztratit. (A protože - proč si nepřiznat, že to mohlo hrát jistou roli - není-li k dispozici lepší vyhlídka, je lákavé ty šťastnější alespoň stáhnout s sebou.) Data is power :-) (15.03.2020)

Anyone can start a fire. Nuže, burn, motherfucker, burn. Z něčeho, co dle trailerů působilo jako parodie a potom jako typicky cynická sračka přiživující se na aktuálních událostech, se nakonec prostřednictvím jediné stolové scény vyklubalo nečekaně přesné shrnutí toho, proč jsme jako západní civilizace totálně v prdeli. Jo a Rory Kinnear je moje duševní zviřátko a tvář Jackovy absolutní rezignace. (02.03.2019)

Když jde podobným způsobem vytvářet reklamní kampaně, tak proč ne i politickou. Ano, dosáhla opravdu kolosálních rozměrů, sice jsem si občas připadala jak akvarijní rybka v Pacifiku, ale vůbec jsem se tím netrápila. Politika mě celkem nezajímá, takže u mě by měli asi utrum všechny strany. Ještě není tato kauza ukončená, tak časem uvidíme (možná) jak to všechno dopadlo. Spíš mně vadil střih. To píši zcela vyjimečně. Měla jsem pocit, že se sešla parta maniakálních střihačů, přiznávám, že mě to dost rušilo. Jinak Benedikt byl opět ve své vynikající formě, ale u něj je to bráno už jako samozřejmost. (09.01.2019)