Pink Floyd: The Wall
Pink Floyd: The Wall
Pink Floyd: The Wall
Pink Floyd: The Wall
Pink Floyd: The Wall
Režie:
Alan ParkerScénář:
Roger WatersKamera:
Peter BiziouHudba:
Roger WatersHrají:
Bob Geldof, Bob Hoskins, Joanne Whalley, Kevin McKeon, Phil Davis, Roger Waters, Jenny Wright, Alex McAvoy, Nell Campbell, Eddie Tagoe, Vincent Wong (více)Obsahy(2)
Je zamčený v pokoji jakéhosi losangelského hotelu a hlavou mu táhnou klíčové okamžiky jeho života. Rocková hvězda Pink, na jehož koncert se už možná kdesi venku scházejí tisíce fanoušků. Sedí tu a utápí se v děsivých představách a vizích. Scény represí a lidské agresivity se střídají s frustrujícími vzpomínkami na dětství bez otce, zato s přehnaně ochranitelskou matkou, na školu, pokoušející se všechny semlít do jedné beztvaré, nemyslící masy, na ženu, která jej zradila. Sedí tu, obehnán pomyslnou ochrannou zdí, kterou si kolem sebe kdysi vybudoval, a neví jak dál.
Kultovní snímek "Pink Floyd: The Wall" je jedním z mála filmových děl, experimentujících s ryze hudební látkou. Po úspěchu jevištního zpracování dvojalba populární skupiny Pink Floyd se režie celovečerního filmu ujal Alan Parker (Sláva, Hořící Mississippi, Evita atd.), který se tu poetice hudebního tvaru přiblížil v kinematografických dějinách zcela ojedinělým způsobem. Podle scénáře vůdčího ducha skupiny Rogera Waterse vznikl film, jenž je tříští symbolických obrazů a animovaných sekvencí, volně spojených písněmi a situací fiktivní hlavní postavy. Film, který je nadčasovým vyprávěním o osamělosti člověka i o nejrůznějších zdech, jež si kolem sebe stavíme.
(oficiální text distributora)
Recenze (583)
9 / 10 Pink Floyd: The Wall podľa mňa už ani nie je film, ale obraz - osobná a osobitá výpoveď, spleť motívov a tém, čiar a kontúr, farieb a ich odtieňov, ktoré sa rozlievajú plátnom v pomalom, snovom tempe, ako krv vytekajúca z prerezaných zápästí vyplavujúc všetko zlé a nečisté. A rovnako ako púšťanie žilou, aj sledovanie tohoto kusu umenia bolí a nemusí nám byť vždy príjemné. Kiež by tento film-nefilm nikdy nevznikol. Kiež by na to nikdy nebol dôvod... ()
zvláštní... ()
Prostě dokonalost. ()
Sme len tehlami v múre!. Hudba skupiny Pink Floyd ma oslovila už dávno pred filmom, čo je len a len dobre. O to väčší bol totiž zážitok. Počuť obľúbené piesne pri nápaditých záberoch, skvelých a už kultových animáciách bolo niečo úžasné. Sám neviem, že čo na mňa z filmu zapôsobilo najviac. Obrazová stránka? hudobný podmaz? alebo myšlienka sama? Myslím si, že všetko dohromady. Je to film o nás všetkých............MUSICAL ORGASM..........90% ()
Pink Floyd patří mezi mé nejoblíbenější hudební skupiny, zvláště díky emocím, které ve mě jejich hudba vyvolává. Naprosto absolutní je Final Cut, (bohužel) poslední společné album, strach doby studené války je naprosto hmatatelný. Obdobné je to s The Wall, Watersovou osobní zpovědí, ve které se dozvídáme, co cítí chlapec a později mladý úspěšný muž, jenž nepoznal otce, který je pro něj jen mlhavou autoritou a nahlas nevyřčenou touhou. Matka miluje a chrání, ale chybí jí vřelost. Strach z vlastní popularity, zbožštění. Deprese, neschopnost dát najevo cit. Zeď, do níž sami přidáváme cihly. V tomto filmu se vypravěčem stává rovnoměrně hudební i obrazová složka, která sestává jednak z hraných sekvencí (skvělé záběry například na pochodující kluky na nádraží nebo vojáky odcházející do večerního slunce), jednak z animovaných fází (Gerald Scarfe). O animované části už bylo napsáno mnoho, omezím se na konstatování, že takovou tvůrčí invenci jsem ještě neviděl. Spojení hudby a obrazu působí velice sugestivně, obě složky se dokonale doplňují. Proto toto dílo lze brát jen jako celek, poselství o důležitosti opravdových citů. ()
Už vím, co budu dělat zítra ve škole. ()
Album Pink Floyd: The Wall patří k těm, ke kterým se s železnou pravidelností vracím, a ústřední hudební motiv přiváděl mé sousedy k šílenství, když jsem si jej neustále přehrával. Přesto jsem se dlouhá léta snímku vyhýbal, protože jsem tušil, že si s Parkerem nebudeme rozumět. Už jsem se v minulosti setkal s celovečerními filmy koncipovanými jako stominutový videoklip a podle mě tyhle projekty troskotají na tom, že rozsekány na řadu jednotlivých písniček doprovázených obrazem by fungovaly skvěle, ale pohromadě nedrží. Působí příliš nesourodě a The Wall je toho jasným důkazem. Šestiminutový videoklip Another Brick in the Wall na YouTube bych ohodnotil 100 %, ale tady jsem už po 10 minutách cítil, že se naplňují mé neblahé předtuchy a s každou další minutou jsem si uvědomoval, že bych pouhý poslech ocenil mnohem víc. Obraz zkrátka ruší. Nic na tom nemění spousta nápadů, zajímavých animací a skvělých záběrů, protože film má fungovat jako celek, ne jako soubor složek. Celkový dojem: 45 %. ()
S filmovým prevedením tohto alba nám vzniklo niečo fakt vážneho. Témat a psychológia tažká tonového rázu. Hudba je naďalej dokonalá, ale priznám sa, že koncertové prevedenie týchto pesníčok ma vie utešiť viac, než tento snímok ako celok. ()
Kráčející kladívka, cihly ve zdi a zpívající dětský sbor. Jestli toto není originalita, tak co? Luxusní hudba, dokonalá vizuální stránka a krásně ztvárněné fantasmagorijní představy. V tvorbě Pink Floyd bych se rozhodně neoznačila za profesionálního znalce, v jejich kariéře a tvorbě se příliš neorientuju. Známo mi je jen pár songů. Možná i z tohoto důvodu uděluji čtyři hvězdičky. "We don’t need no education, we don’t need no thought control, no dark sarcasm in the classroom, hey, teacher leave them kids alone, all in all it's just an another brick in the wall." ()
Tento snímok sa úplne vymiká filmovým štandardám, no napriek tomu ponúka silné emócie a to, čo si z neho odnesiete. Alan Parker je bohový rozprávač a to, čo s nevídanou, partnerskou pomocou grupy, akou je Pink Floyd, vsunuli do pár piesní a zároveň na plátno je dosť silný zážitok. Ani nebudem menovať, čo všetko film kritizuje. Od vojny, cez spoločnosť, školstvo, mravy, etc. Zapasovanie piesní bolo presné a čo viac, okrem jednej, mali všetky explozívny náboj a šťavu. 80%. ()
Hlavou zeď neprorazíš, ale co hlasem? Pink Floyd to dokázali a rozbouraly jí cihlu po cihle. Vynikající. ()
Dielo, ktore dalo pojmu "film" uplne novy rozmer. Skutocne, zaradit ho do nejakeho konkretneho zanru je nemozne. Dramaticka zlozka filmu je dolezita, (proti)vojnovy podtext jasny, avsak termin "muzikal" je zavadzajuci a ti, ktory film nevideli by si moholi vytvorit chybnu predstavu. Hudobne (ci tanecne) vystupy v muzikaloch funguju viac menej ako samostatne prvky, ktore sa daju odelovat, porovnavat, samostatne hodnotit, muzikal je vlastne z takychto scien "poskladany". The Wall je uplne nieco ine. Hudba tu film nepodkresluje, ale priamo vyjadruje samotne dianie, v niektorych pasazach by sa dokonca dalo povedat, ze obraz podkresluje hudbu (podobne ako vo videoklipoch). The Wall je hudobno-obrazovy organizmus, kde obraz a zvuk funguju v dokonalej symbioze. Priam sa mi zda, ze samotne oznacenie "film", je nevyhovujuce/nedostacujuce. Prosty a vystizny nazov pre mna je - umelecke dielo. "Pohybliva" Mona Lisa. (10/10) ()
We don’t need no education, we don’t need no thought control, no dark sarcasm in the classroom, hey, teacher leave them kids alone, all in all it's just an another brick in the wall. Zážitek (ať filmový či hudební), který nelze popsat slovy. Zážitek, pro jehož objektivní zhodnocení je málo hvězdiček. Film, který se vám bude líbit, nebo ne, ale nikdy na něj nezapomenete. ()
Tohle se fakt nedá nějak relevantně popsat... Zkuste někomu vysvětlit co se vám líbí na Mozartovi nebo nějakém obrazu... možná nějaké slova najdete, ale určitě s nima nebudete spokojený - a to samé platí o tomhle uměleckém díle, které je zčásti filmem, zčásti výtvarným uměním, zčásti skvělou hudbou jen ne narativním filmem v klasickém významu toho termínu... 90% (pokud se vám hudba Floydů nelíbí, nebudete ovšem - pravděpodobně - s mým hodnocením souhlasit...) ()
Tak tohle šlo kompletně mimo mě. Vím, o co se film snažil, spíše na co se snažil upozornit, ale nějak mu to nevyšlo. Navíc Pink Floyd všeobecně nemám rád. Tenhle film mi potvrdil proč. Opravdu jak říkám, šlo to mimo mně. Zřejmě si to už nikdy nepustím. ()
Výtečné animované sekvence. Výtečná hudba. Výtečný, žánrově univerzální Alan Parker. Jeho reklamní průprava je evidentní, symbolismus je cítit v každé druhé scéně. Viditelnou obsahovou prázdnotu (rockový muzikant se ohlíží na minulé úspěchy i s tím spjaté nepříjemnosti) vynahrazuje výplachovou audiovizuální smrští a kolážovitými obrazy v rytmu stejnojmenného britského hudebního fenoménu. S mírnými rozpaky.. 75% ()
"Táta odletěl za oceán. Zůstala jen vzpomínka. Fotka v rodinném albu. Táto, co jiného jsi mi zanechal? Táto, cos mi tu po sobě zanechal? Tak jako tak to byla jen cihla ve zdi. Tak jako tak to vše byly jen cihly ve zdi. Nepotřebujeme žádné vzdělávání. Nepotřebujeme žádnou kontrolu myšlenek. Žádný sarkasmus ve třídě. Učitelé, nechte ty děti být! Hej! Učitelé! Nechte ty děti být! Tak jako tak - je to jenom další cihla ve zdi. Tak jako tak - jsi jenom další cihla ve zdi..." Znepokojivý psychedelický muzikál "The Wall" je memento voči tyranii, despotizmu a totalite. Úžasné, nadčasové hudobné a zároveň i filmové dielo. Album, ktorý bol vydaný v roku 1979, aj snímok, čo natočil režisér Alan Parker v roku 1982, partia medzi klenoty svetovej art rockovej tvorby. "The Wall" je kult! ***** ()
V době, kdy se mi poprvé prorašilo chmýří nad ohanbím, zasáhl mě tento umělecký počin s neskutečnou silou. Dovoluji si odhadnout, že poměrně významně ovlivnil budoucí vývoj mého myšlení i osobnosti. Co se týče odporu k nesmyslným válečným konfliktům, řadím jej na úplnou špičku. Zároveň se jedná o snad jediný film, ve kterém mne vložená animace nerušila, ba naopak, dokázala skvěle umocnit a zdůraznit samotné vyznění díla. Klaním se tvůrcům. ()
Na rozdiel od mnohých čisto hudobných počinov , je tento (okrem neprekonateľnej hudby) vynikajúco stvárnený i po obrazovej stránke. Poctivý scenár, poctivá kamera, poctivý celý film ()
The Wall je veľmi zvláštny filmársky počin. Samozrejme, že najviac si ho užijú fanúšikovia tejto skupiny, ku ktorým sa radím, ale aj poslucháči jemnejšej rockovej muziky celkovo. Film nieje muzikálom, nemá to ani súvislý dej a najviac asi pripomína dlhý videoklip zosrihaný z viacerých výborných skladieb. Výber skladieb je pekný a zaznie aj pár mojich srdcoviek. Alan Parker je skúsený režisér a tento kúsok teda namiešal fakt parádne a z filmu doslova sála magickosť. Bob Geldof zahral veľmi solídne a uživil by sa nielen ako muzikant. Ťažko film nejako žánrovo zaradiť, ale v tom čím vlastne je, je ojedinelým dielom a aj preto dávam plný počet. 90%. ()
Související novinky
Zemřel režisér Alan Parker
Po dlouhé nemoci dnes ve věku 76 let zemřel věhlasný britský režisér, scenárista a producent Alan Parker. Smutnou zprávu potvrdil Britský filmový institut. Parker začínal v 70. letech jako tvůrce… (více)