Norimberský proces
Nuremberg
Norimberský proces
Režie:
Yves SimoneauScénář:
David W. RintelsKamera:
Alain DostieHudba:
Richard GrégoireHrají:
Alec Baldwin, Jill Hennessy, Brian Cox, Michael Ironside, Matt Craven, Len Cariou, Herbert Knaup, Charlotte Gainsbourg, Colm Feore, Robert Joy, Max von Sydow (více)Obsahy(1)
Je květen 1945 a Německo leží v troskách, poražené po bezpodmínečné kapitulaci před Spojenci. Hitler spáchal sebevraždu v berlínském bunkru a celý svět volá po spravedlnosti. Pokusu o vyrovnání se s nacistickými zločiny se ujal americký soudce Robert Jackson, který sestavil Mezinárodní válečný tribunál v Norimberku. Právní základ mu dala tzv. Londýnská charta Spojenců, podle níž má tribunál právo "obviněného, který byl prohlášen vinným, odsoudit k smrti nebo k jinému trestu, který by považoval za spravedlivý". Úkolem tribunálu bylo soudit a potrestat zločiny proti míru, válečné zločiny a zločiny proti lidskosti. Souzeno bylo 22 hlavních válečných zločinců, členů vlády a vrchního velení německé nacistické armády a 7 organizací. Celý proces od příprav soudní síně a stohů materiálů jako podkladů k obžalobám v rozstříleném Norimberku v létě a na podzim roku 1945 až po závěrečný ortel v říjnu 1946 ukazuje film očima hlavního amerického žalobce Roberta Jacksona a říšského maršála Hermanna Göringa. Ten se nejprve pokouší ovládnout průběh soudu, ale pod tíhou svědectví obětí, které přežily, nakonec i pod tíhou faktických čísel a především po zhlédnutí dokumentárních záběrů z koncentračních táborů, které usvědčují nacistické pohlaváry z hyenismu, postupně ztrácí kredit i mezi svými souputníky. Mění se i původní postoj soudce Jacksona, který v rozporu s názorem ruského žalobce Nikitičenka zpočátku odmítá popravy. Po více než 300 dnech jednání, s 5500 dokumenty a 200.000 místopřísežnými prohlášeními, vynese Norimberský tribunál 1. října 1946 dvanáct rozsudků smrti, sedm trestů odnětí svobody a tři zproštění viny. Sám Göring 16. října 1946 několik hodin před popravou spáchá ve své cele sebevraždu. Dvoudílný kanadský film Norimberský proces převzal řadu dialogů přímo ze zápisu soudního jednání a je nejen fascinující rekonstrukcí nejvýznamnějšího a bezprecedentního soudního procesu 20. století, ale nahlíží i do zákulisí politických a osobních zájmů, z nichž už tehdy - těsně po světové katastrofě - bylo patrné budoucí dělení světa na dva protilehlé tábory. Původní záběry z koncentračních táborů jsou zcela autentické a ani po více než půl století neztratily nic ze své otřesnosti. (oficiální text distributora)
(více)Recenze (119)
I přesto, že potenciál Norimberku nebyl tak úplně využit, jedná se i tak o velmi zdařilou rekonstrukci. Göringův charakter je bravurně vykreslen a díky tomu se stává právě on hlavním tahákem filmu. Baldwin je jako stvořený pro postavy z oblasti justice a stejně jako skutečný Robert Jackson i on má charisma. Pasáž, ve které jsou promítnuty záběry z koncentračních záběrů zanechá velmi silné pocity a stejné záběry lze spatřit i v tomto dokumentu. V rámci televizních inscenací doporučeníhodný počin. 80% ()
Nebýt snad pro mě zbytečného milostného příběhu na pozadí/popředí, bylo by to na pět hvězd. Zajímavé je, že jsem film viděla poprvé když mi bylo asi 12 let a vryl se mi do paměti natolik, že jisté scény jsem byla i po deseti letech schopna vidět dopředu. Jako dítěti ve mě Norimberk vytvořil jednu z prvních představ o tom, jaká mohla válka být a jak je těžké uzavřít nad někým nějaký soud. A pokud se to podařilo i u jiných diváků, film nesporně splnil to, co měl. A nikdo mi nevymluví, že by film neměl mít účel. Měl, a pokud možno vždy. ()
Bohužel se tady budu opakovat po jiných, ale musim, protože výkon Briana Coxe v roli Hermanna Göringa byl tak dokonalý, že po pár minutách sním sem ho bral, jako opravdovýho Hermanna Göringa a věřil jsem mu vše, co řek a jak to cítil. A ty jeho pohledy mluví za vše. A seznámení se Stalinem trochu pobaví. Brzo si to budu muset pustit ještě jednou, abych pobral víc detailů. ()
X dokumentárnych a hraných filmov na túto tému. Len by ma zaujímalo prečo tam neboli odsúdení takí potentáti ako Miklos Horthy, Ante Pavelic, Stepan Bandera a im podobní spojenci nacistov, ktorí verne kopírovali vyhladzovanie židov, antifašistov, rómov, mentálne postihnutých atď. Horthy si to v pohode dožil v luxuse v Portugalsku, v 1993 pochovaný za veľkej slávy v Maďarsku. Toho Mosad nenaháňal. Ante Pavelič zmizol na Vatikánsky pas do Argentíny kde bol naňho spáchaný atentát s ťažkým zranením. Presunul sa do Španielska kde strávil 2,5 roka pod ochranou gen Franca a zomrel v nemocnici v Madride. Tam je aj pochovaný na najprestížnejšom cintoríne. Je kuriózne že mu Titova tajná služba/partizáni nevykrútili krk. Atentát naňho spáchal síce Srb ale ten bol len majiteľ hotela kde ho zbadal. Bandera skončil pod USA krídlami v Západnom Nemecku voľný ako vták. Možno by bolo lepšie sedieť v base pre privilegovaných. 15.10. 1959 bol zavraždený agentom KGB kyanidom. Dobrá práca. Na Ukrajine je hrdina, stavajú sa pomníky, premenúvajú sa ulice. Odesa je považovaná za Jeruzalem pri Čiernom mori. Ktovie či aj tam má pomník alebo Banderovú ploščaď. ()
Norimberský denník od Johna Gilberta mám vo svojej knižnici, Norimberský proces z roku 1961 mám vo svojej Top100 a dnes som videl dvojdielne televízne spracovanie tejto udalosti. Dal som mu štyri hviezdičky. Kramerov film mal vynikajúci scenár a sedmičku špičkových hercov. Tento televízny film mal určite na viac, než na obmedzenie dejinnej udalosti na akýsi súboj dvoch mužov, pričom o Göringovi je odvážne tvrdiť, že bol myšlienkovým partnerom k sudcovi Jacksonovi. Herecky vyprázdnený film neponúkol ani nič nové z atmosféry procesu a tak ho zachraňuje iba príbeh, ktorý sa v súčasnej dobe riadeného zabúdania na minulosť a reinkarnácie fašizmu stáva opäť aktuálny. ()
Galerie (8)
Zajímavosti (1)
- Ve filmu dávají Spojenci jasně najevo, že obhajoba ve stylu: „Já jsem jen plnil rozkazy,“ neobstojí. Bohužel kromě výše postavených nacistů právě taková obhajoba většinu německých vojáků (kteří páchali zvěrstva běžně) zachránila, neboť se naučili říkat, že by byli za nesplnění rozkazu ke zvěrstvům popraveni. Bohužel až o řadu let později se ukázalo, že těch pár německých vojáků, kteří odmítli páchat zvěrstva, potrestáno buď vůbec nebylo nebo byli jen přeloženi. Tato poválečná německá lež je známá jako Befehlsnotstand a v Německu se dodnes jedná o formální právní termín používaný pro obhajobu zločinců, kteří byli údajně či skutečně ke spáchání zločinu donuceni pod hrozbou smrti či násilí. (vojtaruzek)
Reklama