Přísaha

Pozoruhodný pokus o spojení thrilleru a psychologického filmu kolísá, stejně jako kolísá režijní jistota Seana Penna. Ten střídá brilantní momenty (úžasná scéna, kdy Jack informuje rodiče zavražděné a divák slyší pouze hysterický chór krůt, které lozí všude kolem) s momenty čistě průměrnými a nezáživnými. S trochou relativizace dalo by se tvrdit, že když film funguje jako psychologická studie (sonda do osobnosti samotářského a podivínského detektiva v důchodu Jacka), nefunguje jako detektivka (hledání tajemného vraha malých dívek) a vice versa. Obě složky naštěstí silně spojuje motiv Jackovy posedlosti, která jednak pramení z roviny detektivní (slib matce zavražděné), jednak vyvěrá z Jackovy problematické osobnosti (neschopnost přiznat si, že starý život je pryč). Detektivovo lavírování mezi starým a novým životem vyústí do trochu neprůhledného balancování na hranici lásky a chladnokrevného využití. V některých momentech má film až neskutečně intenzivní atmosféru, někdy se prostě a jednoduše utápí v subjektivní kameře a natahovaných detailech. Nicholsonův výkon je přesvědčivý, znovu se ukazuje, že je hercem detailu. Potěší Benicio Del Toro v roli retardovaného indiána. Potěší i (pokolikáté už?) soundtrack Hanse Zimmera... Chtělo to trochu více sebekritiky a především větší vyváženost mezi rovinou thrileru a psychologického portrétu. Čtvrtá hvězdička čistě za výtečný závěr, který se vymyká klišé "mládí musí uznat neomylnost staré školy". (16.12.2005)

Neočakávajte od tejto komornej drámy napínavý krimi thriller o pátraní detektíva po vrahovi. Sean Penn nič také nemal v úmysle. The Pledge je smutnou drámou o samotárovi, ktorý sa neoblomnou snahou dosiahnuť spravodlivosť a zachovať si česť pripraví o poslednú možnosť naplniť svoj osobný život šťastím. Thrillerová zápletka o pátraní po vrahovi je pre Penna akurát divácky najprijateľnejšou formou podania osobnej autorskej výpovede. Nebyť zbytočného naťahovania stopáže, film by sa bez náznaku nudy vyšplhal na výborné 4*. (23.04.2002)

Před dlouhými lety dávali v televizi Vajdovu černobílou klasiku "Stalo se za bílého dne", podle které Penn stvořil svůj remake a evidentně posunul celý příběh do jiné roviny, protože Vajdův film je drsný thriller. Kdyby došlo na srovnání, Pennův film by prohrál K.O., ale jeho poctivou filmařinu, která se neohlíží na komerční efekt,je nutno v dnešní době ocenit. Sean Penn totiž dokazuje, že je nejenom skvělý herec, ale i režisér. Jeho režie je citlivá a nápaditá. Příběh má možná až příliš pozvolné tempo, ale o to víc potom v kontrastu vynikne těch pár momentů, kdy člověku naskočí husí kůže. Náladu snímku přesně dokresluje působivě melancholická hudba, která mi svou náladou připomněla soundtrack k Raimiho The Gift.O skvělém Nicholsonovi nemá smysl se rozepisovat. (25.12.2003)

Přísaha je již v pořadí čtvrtou adaptací námětu známého švýcarského dramatika Friedricha Dürrenmatta. Poprvé byl tento příběh uveden na plátno v roce 1958 (německý Stalo se za bílého dne) a byl označen za solidní detektivní film. Dürrenmatt však nechtěl, aby bylo jeho dílo pojato jako detektivka (původní záměr byl o posedlosti), a tak svůj příběh poupravil a vydal ho znovu pod názvem Slib. Penn se snaží ve svém díle vystihnout Dürrenmattovu myšlenku, avšak zároveň, kvůli atraktivnosti a spádu, se i věnuje samotné detektivní stránce. Tím, že Penn balancuje mezi detektivním příběhem a studií lidské mysli, však samotnému filmu malinko škodí, protože závěr skutečně detektivní není, ač ho bude většina diváků očekávat. Přísaha je film o posedlosti, který díky sugestivnímu výkonu Nicholsona, zručné režii Penna a citlivému soundtracku Hanse Zimmera stojí za zapamatování. A kdyby si nehrála na detektivku, možná by se stala i klasikou... (30.08.2002)

Chvílema dost rozpačitá podívaná s tradičně výborným Jackem Nicholsonem. Sean Penn je režisér co rád z lidí ždíme emoce, někdy až zbytečně. K tomu abychom pochopili, že je vražda malé holčičky nechutný a strašný čin nepotřebujeme brečícího Mickeyho Rourka. Přesto všechno je "Přísaha" poutavý film s takovou pohodovou atmosférou, kde ale čekáte kdy už TO vypukne. No a ten závěr mě definitivně přesvědčil, něco tak originálního, smutného a vlastně velice šťastného tu dlouho nebylo. BRAVO! (15.12.2005)