Sedmá pečeť

Ač dějová linka Sedmé pečeti je poměrně jasná, ta pravá hra se rozjíždí v pozadí, v hlavě Maxe von Sydowa - v hlavně Ingmara Bergmana - v hlavě diváka. Těžko říct, zda nakone někdo z nich našel jednoznačnou odopověď, přesto se s rytířem pokaždé rád pouštím do hledání. Po technické stránce samozřejmě není co vytknout, vždyť je to Bergman. Přesto musím zmínit atmosféru středověku a morové obavy - jednička. Na obou rovinách tedy Sedmá pečeť exceluje a zasluhuje jasných pět hvězd. I met Death today. We are playing chess. (12.07.2010)

Film, který je nutné vidět víckrát. Film, který není pro romantiky, ani pro ty, kteří chtějí mít všechno naservírované na zlatém podnose. Atmosféra středověku dýchá z každého záběru. Středověké panoptikum, potulní kejklíři. Každá z postav představuje jiný přístup k základním otázkám života, víry i smrti. Nic zde není nahodile, všechno má svůj smysl, všechno je promyšlené a propracované do posledního detailu. Ale nedejte se mýlit: Vůbec to není film snadný na pochopení! (28.05.2020)

Jak miska jahod a mléka ,podávaná za jednoho hezkého dne ,jednou milou hostitelkou v příjemném prostředí láskyplné rodiny ,dokáže rozehřát srdce ,jež mohlo se zdáti již ztracené. Škoda ,že většina z nás ,jsme již k těmto "malým" věcem slepí....Bergman je jednou z mých životních lásek ,protože otvírá oči ,pokládá nahlas otázky ,které někde sama tuším a co víc ,on na ně neodpovídá.....ale nějak to všechno zahaluje do mě blízké formy ,že nakonec si odpovím pěkně sama. (24.01.2009)

Není to vůbec špatný film ale Bergmanův styl vyprávění mi evidentně moc nesedí. (04.07.2012)

Silný, pravdivý, moudrý, krásný atd. Cokoliv pozitivního o tomto filmu řeknete, je pravda. Po několika zklamáních s art filmem se skoro bojím sahat po takových klasikách, protože když se mi to pak nelíbí, připadám si jako blbec, kterému něco uniklo. Sedmé pečeti jsem se vyhýbal obzvlášť dlouho, protože o Švédsku za dob středověku vím pramálo a myslel jsem si, že mi aspoň půlku filmu nepoberu. Nestalo se. Všechno je celkem jasné, protože film řeší otázky, co jsou stejně aktuální ve středověku jako i v dnešní době. Sedmá pečeť není přehnaně vážná, samolibá ani intelektuálská, jak by se mohlo zdát. Naopak je mnohdy odlehčená, pozitivní až vtipná. Středověk, legendy, smrt hrající šachy - to všechno je jen záminka. Co si z filmu máme odnést (nebo co jsem si aspoň odnesl já) je pocit, že ke štěstí někdy úplně stačí jen tak si sednout v přírodě do trávy s jahodami v klíně... (28.06.2008)

Kdo by si chtěl zahrát se Smrtí šachy? Já tedy ne, i když tuto hru celkem ovládám. A stejně ji celý život hraji. A s každým tahem ztrácím pozici. I já jsem jedna z pochodujících ubožáků a i mě jednou čeká s tou věčnou pravdou závěrečný tanec. A nebyl by to Bergman, aby v tomto ponurém tématu nenašel notnou dávku humoru. Přesně tolik, co ke komedii zvané život patří. (22.06.2010)

10/10 "Smrt je zdatný taktik a obtížný soupeř." (13.07.2006)

Podle obrázků z filmu jsem čekal trošku více "artový" snímek, ale ač tomu tak příliš nebylo, rozhodně jsem ohromen prvním filmem Bergmana, který se mi dostal do rukou. i přes veškeré obrázky a trýznivé scény okolo tortůry hříšnic a utrpení v morové epidemii jsem byl nejvíce povznesen geniálností myšlenek zabývajících se existencí Boha, jeho provázaností se smrtí a nejistotě v nevědění o tom co následuje po smrti. Rozhodně zcela zaslouženě jeden z nejlepších filmů všech dob a pro mě impuls k tomu, abych se na dílo mistra Bergmana hlouběji zaměřil. (21.02.2010)

Těžké existenciální mistrovské dílo zasazené do prostředí jednoho z nejtemnějších a nejohavnějších věků historie lidstva.. Již v počátku Bergman ukazuje hlavní postavu rytíře, který se dává do hry se samotnou Smrtí.. Rytíř je od počátku odsouzen k prohře, nicméně zpočátku věří v možnost Smrt porazit nebo se hru snaží alespoň co nejvíce prodlužovat a v přestávkách mezi tahy se neustále snaží najít odpověď na otázku smyslu bytí.. Odpovědi se mu ale nedostavují a začíná si uvědomovat, že nejspíše ani žádné neexistují, a tak rytíř pomalu propadá zoufalství.. Obrací se k Bohu, o jehož existenci po životních zkušenostech již značně pochybuje, nicméně není schopen nevěřit, neboť by si musel připustit absolutní prázdnotu a nesmysl existence.. Lepší metaforu na život kteréhokoli člověka si lze jen těžko představit.. Sedmá pečeť je nekonečně nadčasový film, který neustále a bezútěšně klade nevyřešitelné existenciální hádanky ve vrcholně poetickém stylu.. (25.04.2010)

Osudové putování čestného rytíře a jeho spravedlivého zbrojnoše v dobách morových ran je stejně, jako Pramen panny, krásnou ukázkou severského historického filmu. Hluboký příběh v němž Smrt a Bůh jdou ruku v ruce se stejnou děsivostí. Krutá šachová partie se však blíží ke svému konci. (26.03.2014)

"We must make an idol of our fear, and call it god." Po tom, co me Tarkovskiho filmografie malem unudila k smrti bylo nutne opustit Rusko a prejit do Svedska, kde se mi konecne dostava nejeakeho seriozne dokonaleho oldschool masterpiecu, ktery dokazal naplnit svou povest a jde skutecne do hloubky. Dokonale tema, dokonale dialogy, symbolika, smysl zivota, God, Death, brutalni pruvody nabozenskych fanatiku, vyborny Max Von Sydow, fantasticky mrtvolna smrt - excelentni film. Bergmanovi se budu muset podivat jeste podrobneji na zoubek. Sedmou pecet mimochodem docela slusne paroduje Woody Allen ve sve Love & Death, ktera je ve finale ciste nahodou zaroven jeho nejlepsim filmem. "The void is a mirror. I see my face and feel loathing and horror. My indifference to men has shut me out. I live now in a world of ghosts, a prisoner in my dreams." 9/10 (15.04.2010)

Kdyby mi alespoň moji kolegové historikové (sic) netvrdili, že se jedná o historický film. Vlastně pardon, o pro ně ten nejlepší historický film nebo alespoň jeden z deseti nejlepších... Jenže, já sledovala jen depresívní fantasy podobenství (v jehož pozadí či popředí ? zuřila snad Černá smrt, pobíhali flagelanti a upalovaly se čarodějnice) a které šlo, bohužel, mimo mě a nic na tom nedokázala změnit jeho technická ani umělecká stránka, protože mě příliš neoslovilo. Oceňuji ale některé komické prvky a nápad připodobnit život a hledání jeho smyslu ke hře v šachy se smrtí. (PS: Mohli byste mi oponovat, že nehledá smysl žití ale Boha. Jenže Bůh a víra pro středověkého člověka, jehož očima jsme se dívali, znamenal i smysl života, takže jejich hledání vlastně znamenalo hledání smyslu života a bytí...) (03.04.2012)

Nejlepší Bergmanův film? Možná. Nejslavnější? Určitě. Jeden z nejlepších filmů, všech dob? Rozhodně! (04.06.2017)

Tak tohle úplně nebyl můj šálek čaje ani na poli úměleckých filmů. Ale zase to byla zajímavá divácká zkušenost. Během filmu mě zajímal hlavně rytíř a jeho hledání Boha a šach se smrtí, která je zde zajímavě ztvárněna. Podobné otázky a úvahy jako náš rytíř si asi klade každý, kdo ve svém životě hledá Boha. Kladl si je i sám Bergman a do Sedmé pečeti je promítl. Jinak ostatní postavy mě moc nebraly, byly takové zvláštní. Moc nerad bych toho zabrušoval, abych z toho nemusel vybrušovat a nedopadl jako Míla Rozner. Moc dobře vím, že je Sedmá pečeť dobrý film. Akorát ho já nedokážu dostatečně docenit a Lesní jahody se mi subjektivně líbily o dost víc. (08.08.2018)

Když on je to vlastně takový obyčejný film ze středověku, takové filmy v podstatě natočil o deset let později Vláčil, a to rovnou dva – Markétu Lazarovou a Údolí včel. To jsem po Personě fakt nečekal. Když teda oklepu šok z a zklamání z toho, že to je sice maličko symbolické, ale jinak jde o docela normální příběh o rytíři na cestě a hledání Boha v sobě samém, vlastně to je docela dobré. Výjimečné ale nikoli. (02.01.2019)

Nebudu se tady rozplývat nad tím, jak je tento film plný hlubokých myšlenek, protože jsem jej nepochopil. A ani jsem jej pochopit nemohl. Nemůže ho totiž pochopit někdo, kdo alespoň dvakrát nepohlédl smrti do očí, někdo, kdo si neuvědomuje svou vlastní pomíjivost. Divák musí být při sledování filmu v takové fázi svého života, kdy si již dávno uvědomuje smrt. A z tohoto důvodu nemohu dát vysoké hodnocení. Bergmanova Sedmá pečeť mi totiž nic nedala, a ani dát nemohla. Já, bohém, který miluje život a který si myslí, že tady bude navěky? Ne. Počkám si, pane Bergmane. Za dvacet let si tenhle snímek pustím znovu. A jestli tady ještě ČSFD bude, tak se vám na tomto místě omluvím a kliknu tam pět hvězdiček. Nyní jdou ale tyto myšlenky zcela mimo mé vnímání světa. A proto dávám hvězdičky dvě. A lituji lidí, kteří tento film chápou. Mrazivá to představa. [listopad 2006] (09.11.2006)

Najprv som chcel písať normálny koment ale potom som si spomenul na text tejto klasiky. Enjoy devribody a ja si môžem odškrtnúť tentomesašný weird koment:)) - A co má být tak jsem to já, kdo z kola ven musel dnes jít. Cest la vie, co nadělám beztak jsem vás nemusel mít a co má být. (17.03.2009)

Film je nutno vidět vícekrát. Je to hluboké zamyšlení nad životem a smrti. Děj se situován do 14.století, kdy řádil v Evropě mor a křižácká tažení. Ani jedno tehdy nemohl člověk ovlivnit. Unikl-li na bojišti smrti, určitě si pro něj smrt došla kamkoli, třeba do kamenného hradu, protože řádila smrtelná nákaza moru a nákaza fanatického prožívání náboženství a pověr o satanismu a ďábli byli na denním pořádku vtloukáni primitivním lidem do hlavy, protože církev chtěla vládnout a jiný nástroj hrůzy neměla než mučení, upalování a vraždění. Ingmar Bergman byl na takové těžké psychologické filmy mistr. (08.04.2009)

Než samotný film, diváka bude tížit jeho podtext. Quotes: Je to tak težké uchopit Boha svými smysly? Proč se musí On ukrývat uprostřed svých neurčitých slibů... a neviditelných zázraků? Jak máme věřit věřícím, když nevěříme sami sobě? Co z nás bude, z těch, co chtějí věřit, ale nemohou? A co s těmi, co nechtějí ani uvěřit. Proč nemohu zabít Boha uvnitř sebe? Pro On pokračuje v životě plném bolestí a ponížení? Chci jej vyrvat z mého srdce... ale On zůstává jako směšná realita, které se nemohu zbavit. Chci vědět. Ne tušit. Nikoliv pouhý dohad. Chci vědět. Chci aby mi Bůh podal ruku... ukázal tvář a promluvil ke mně. Ale On je zticha. Brečím pro něj v temnotě, ale vypadá to, že tam nikdo není. Možná tam nikdo není. Pak je život nesmylsná hrůza. Žádný člověk nemůže žít se smrtí a vědet, že všechno je nic. Hodně lidí nemyslí ani na Smrt, ani na nicotu. Dokud nestojí na hraně života a nevidí Temnotu. (06.01.2007)

I smrť je nevedomá a nedokáže zodpovedať otázky, aké napadá ľudská myseľ. Hľadanie Boha a otázok pominuteľnosti so šachovou partiou v pozadí, upalovaním na hranici s hrôzou v očiach a morovou epidémiou s desivými pochodmi. Vôbec nie veľkolepý pohľad na diabolskú hru so smrťou a snahou nájsť odpovede na nezodpovedané. Na tento príbeh treba nazerať s otvorenou mysľou a nechať sa ponárať do desivej atmosféry nevľúdneho stredoveku. (24.11.2013)