Roky a roky

Občas to sice lehce klouzá po povrchu a nebo to naopak zbytečně rozehrává linky, které se nedotáhnou do konce, ale filmařsky je to docela nářez a ve spojení s epickým soundtrackem tahle minisérie umí doslova dělat divy. Jen si teda nejsem jistej, jestli je vlastně děsivější sledovat tenhle počin a nebo si spíš číst zamindrákované výblitky některých zdejších omezenců brečících snad už u každého filmu, kde se objeví nějaká menšina. No, ČSFD je obecně bohužel stále toxičtější prostředí někde téměř už na úrovni diskuzního fóra Novinek.cz, ale je vlastně dobrej paradox číst to zrovna u Years and Years. :-) (10.04.2021)

Pokud chcete vidět skvělý propracovaný příběh, který působivě a do hloubky akcentuje snad všechna dlouhodobě aktuální stěžejní témata (masová migrace, multikulturalismus, vzestup politickému populismu a extrémismu, neustálý vývoj informačních technologií a lidská posedlost jimi), Roky a roky jsou přesně pro vás. Britská minisérie, jež je chytře zkonstruovaným vrstevnatým mixem dramatické rodinné ságy a populární seriálové sci-fi antologie Černé zrcadlo, se odehrává napříč několika lety, v nichž se skrze jednu rozvětvenou anglickou rodinu poukazuje na blízkou budoucnost a nejvýznamnější změny ve společnosti, domácí i světové politice, klimatu apod. V lecčem velmi skličující (až děsivá), ale rozhodně pozoruhodná, smysluplná a značně realisticky vyznívající vize zítřků, které nás v dohledné době možná skutečně čekají... (17.03.2020)

[spojly spojly] Jsou (mini)série, které bojují s tím, že mají málo materiálu na to naplnit celou svou stopáž, tak nás občas nutí meditovat nad často úplně zbytečnými scénami, které děj nikam neposouvají. A pak je Years and Years, který by rád vyprávěl O VŠEM a O VŠECH a ze všech úhlů a s přesahem a ideálně se stal nejrelevantnějším současným dílem na zeměkouli, vedle kterého by Black Mirror vypadalo jak seschlá hlava domorodce. Jenomže na to nemá dostatečný prostor, rozpočet a energii. A obecně si myslím, že takto velkopansky celou látku pojmout je hlavně záležitost ega tvůrců. Takhle se série otře o populismus, konzervatizmus, nacionalismus, vlastnictví médií, transhumanitu, migrační vlny, klimatickou krizi, terorismus, globalizované banky, odosobňování vztahu mezi státem a občanem, aktivistickou vyhořelost, celoevropskou nestabilitu, potřebu segregace, deep-fakes a desítky dalších dnes skloňovaných témat, aby to pak uzavřela výstřelem z raketometu a dodávkou projíždějící plot. Jak se série blíží totiž ke konci, čím dál více vyplouvá na povrch její bezradnost a nesoustředěnost, díky níž se zásadní změny odehrávají náhle a lusknutím prstu, protože už nestíhá ukazovat, co k nim vedlo, takže je většinou pak dovysvětluje zpětně a jejich efektu si dodává neskutečně lacinou kýčovitou jakoby epickou hudbou, která zní jak ukradené samply od Nightwish. Tuhý a rychlý produkční proces pak naznačuje zjevná lacinost a odfláknutost jak vykreslení světa blízké budoucnosti, tak režijní práce, kterou ale nelze omluvit nízkým rozpočtem, když si člověk vzpomene třeba na předloňský maďarský Jupiter Holdja a jeho schopnost vykreslení zmatené a chaotické Evropy. Oceňuji dobře napsané postavy měšťáckých idiotů (až bude Rory Kinnear někdy hrát postavu, kterou byste nechtěli zamlátit do země, zavolejte mi), oceňuji pár scénáristických detailů (monolog Vivienne Rook naznačující, že ona není hybatelem děje či scéna voleb, kdy černoška s gayem volí konzervativce a labouristy pak čerstvě její manžel, protože mu banka zmizela s prachama, jejich sestra, která strávila celý život lidskoprávním aktivismem pak samozřejmě nevolí vůbec), ale to všechno padá s legračním závěrem a-la young adults spiklenecké filmy, kde se jako všechno změní tím, že hrdinové nahackujou všechny televize světa záběrama uprchlíků za ploty v detenčních centrech. Což jako asi prý pak změnilo Anglii. Já bych jen rád zmínil, že na záběry uprchlíků za ploty v detenčních centrech se lidi dívají již čtyři roky místo reklam a pokud to s někým nehne, tak to je ta lepší varianta. (08.08.2019)

„SVĚT JE STÁLE TEPLEJŠÍ, RYCHLEJŠÍ A ŠÍLENĚJŠÍ, A MY NEZASTAVÍME, NEMYSLÍME, NEUČÍME SE, JEN UHÁNÍME VSTŘÍC DALŠÍ POHROMĚ. A JÁ SE BOJÍM, CO BUDE PŘÍŠTĚ? KAM SMĚŘUJEME? KDY SE TOHLE ZASTAVÍ?…“ /// Není o tom, jaká bude budoucnost. To všechno, včetně sci-fi technologií jen slouží jako kulisa k rodinné sáze, mapující 15(?) let. A začínáme v roce 2019, takže to není (prostě to není!) nějaký extra sci-fi, ale primárně jde o osudy lidí. Postupně mě to baví víc a víc. To, že se lidstvo řítí někam do píči nemusej zobrazovat, to víme. Tady se snažej říct, že si za to můžem sami (kurva, to snad taky víme, ne?). Takže sledujeme jednu velkou rodinu, ve který najdeme starce, černocha, gaye, invalidu…. prostě obsahuje široký spektrum lidí… a během těch svejch rodinnejch problémů – na který se samo podepisujou ty vnější vlivy … Asi takhle – nebejt tý hlavní dramatický události… nebo jinak: díky tomu dramatu by to fungovalo i bez těch vychytávek! A že jde nakonec o víc, než se zdálo? Aspoň máte důvod se podívat! /// NĚKOLIK DŮVODŮ, PROČ MÁ SMYSL FILM VIDĚT: 1.) Chci žít navždy! 2.) Miluju filmařinu, ve který jde především o rodinu 3.) Thx za titule „Václav Patera“. /// PŘÍBĚH **** HUMOR * AKCE ne NAPĚTÍ ** (13.03.2021)

Asi pri štvrtej a piatej časti som sa začala obávať, že sa z vydarenej drámy stane telenovela. Začalo prevládať skúmanie a riešenie vzájomných vzťahov nad motívom z prvých častí: Kam sa to ľudstvo rútiš? Síce vo sfére fantázie, ale niektoré pravdepodobné scenáre skazeného tvorstva. Ak porovnám s Black mirror, táto rodinná dráma na pozadí udalostí v nasledujúcej dekáde by sa mohla volať White mirror - obraz sveta, aký momentálne žijeme. Múdrosti starej mamy Muriel stáli za to, vytvárali momenty, keď sa pri sledovaní aj usmejete: "Ak sa zbavíte jedného netvora, pravdepodobne prebudíte zo spánku v jaskyni ešte väčšieho." (19.08.2019)