Roky a roky

Politický Black Mirror. Existuje hodně lidí, které deptá, kam se ubírá budoucnost demokratických zemí a geopolitická situace v Evropě, ale fascinovaně sledují události a různé šílenosti kolem toho a nemůžou od toho odtrhnout oči. Patřím mezi ně momentálně i já, a tahle minisérie je pro tento typ lidí jako stvořená, dokonce se zde i tento typ chování reflektuje. Je to depresivní, je to strhující a často hodně chytré. Pár drobností mi nesedlo, například mě překvapilo, jak malou roli v minisérii má to, že je hlavní rodinka tak bohatá na rasy (je zde černoška a asiat) a sexualitu. Nic proti menšinám, ale čekal bych, že v dystopické budoucnosti se budou více řešit jejich specifické problémy, zatímco zde to vypadá tak, že jsou s tím všichni OK, čili sice v budoucnosti v Británii budou blbci stavějící koncentráky a dobrovolně se připravující o demokracii, ale zároveň budou různé rasy a různé sexuální orientace žít v harmonii... Každopádně tohle není nic, co by mě výrazně vadilo. Years and Years považuju za vynikající a často dechberoucí záležitost, o které by se mohlo hodiny diskutovat. (9/10) (20.07.2019)

Není to špatné! Místy velmi chytré a napínavé, ale pokazí to poslední díl, který odporuje náladě a skepsi celého seriálu a udělá z některých postav jen figurky reprezentující určité názorové směry, což je strašná škoda. Solidně jsem se pobavil u seznámení s celou rodinou (zastupující různé skupiny a menšiny) představou, co na takovou partu hrdinů řekne průměrný český divák děsící se strašidla jménem liberální svět. (15.08.2019)

Tady se sedělo na osmnácti židlích zároveň, kdy ústřední linie mizí hned záhy a více už k nalezení nebude. Paradoxně přehnaně korektní, první dva díly moc dobré, pak se už jen plácáme v galimatyáši všehochuti, sci-fi nových technologiích, v destabilizaci světa, dále umělá strava, pády bank, rozpuštění pólů, také rozpuštění a vypuštění nebožtíka místo zpopelnění, samozřejmě všelijaká pohlaví všech možných barev pleti, pochopitelně všichni jsou ultraprudce tolerantní na max., do toho populismus, uprchlíci, koncentráky a jedna bohatá rodina, která navzdory svému dobrému ekonomickému a rodinnému zázemí neví pořádně co se sebou. V seriálu je bezpochyby řada výborných myšlenek a nápadů, některé linky mě zajímaly velmi, jiné byly k smíchu, ale vše výborně sestříháno, dobrá hudba, Emma Thompson výborná, ale celkově hodnotím obsah příběhu průměrně. Navzdory originalitě bylo citelně znát, že to scénáristé nezvládali ukočírovat. Šokující, provokativní memento na téma hrozeb všehomíra je to bez debaty záslužné, však mohli trochu přitlačit, aby tato děsivá vize blízké budoucnosti měla výraznější hlavu i patu a hlavně směr. (12.01.2020)

Seriál mě uvrhl do hlubokých depresí, protože působí děsivě realisticky a jeho předpověď budoucnosti se dá už dnes v mnohém tušit. Je to dystopie, jejíž výhonky už kolem sebe můžeme vidět. A je to vyhlídka převelice chmurná. Těžko doufat, že se lidstvo s větším poznáním, pokrokem a novými vynálezy bude posouvat jen k lepšímu. Kdepak, vývoj jde ve vlnách a zákrutech a teď se, obávám, řítíme do močálu. ____   Seriál je velice věrohodný a přesný, s hrdiny se můžeme sžít – možná i proto, že většinou je nehrají žádní světoznámí herci. Přesto jsou herecké výkony obdivuhodné. Největší plus má ale scénář, který na osudech členů jedné rodiny dokáže přesvědčivě zobrazit výhled celého lidstva. Scenáristé domýšlejí, kam mohou vést dnešní směry a tendence a vychází jim z toho diktatura, rasismus, chudoba a otroctví. Zobrazeno tak reálně, že z toho jde děs. Scéna plavby přes kanál La Manche na přeplněném nafukovacím člunu svou naturalistickou autenticitou diváka téměř na ten člun přenesla. Scénář bych označila za věrohodný, deziluzorní a chytrý. Výhradu, ale i vděčnost mám jen k poslednímu dílu, kdy se SPOILER snad dramaturg zalekl hmatatelné deprese a najednou se tón vyprávění zlomí a vše (skoro) skončí jak mávnutím kouzelného proutku nad očekávání dobře. Přesto však mi tahle falešně sladká tečka tolik nevadila, právě proto, že mě aspoň trochu ukonejšila a pohladila po šrámech, které jsem utrpěla sledováním předešlých drsných dílů. SHRNUTÍ. Lépe v mylné naději sníti, před sebou čirou temnotu, nežli budoucnost odhaliti, strašlivou poznati jistotu! (30.06.2021)

[spojly spojly] Jsou (mini)série, které bojují s tím, že mají málo materiálu na to naplnit celou svou stopáž, tak nás občas nutí meditovat nad často úplně zbytečnými scénami, které děj nikam neposouvají. A pak je Years and Years, který by rád vyprávěl O VŠEM a O VŠECH a ze všech úhlů a s přesahem a ideálně se stal nejrelevantnějším současným dílem na zeměkouli, vedle kterého by Black Mirror vypadalo jak seschlá hlava domorodce. Jenomže na to nemá dostatečný prostor, rozpočet a energii. A obecně si myslím, že takto velkopansky celou látku pojmout je hlavně záležitost ega tvůrců. Takhle se série otře o populismus, konzervatizmus, nacionalismus, vlastnictví médií, transhumanitu, migrační vlny, klimatickou krizi, terorismus, globalizované banky, odosobňování vztahu mezi státem a občanem, aktivistickou vyhořelost, celoevropskou nestabilitu, potřebu segregace, deep-fakes a desítky dalších dnes skloňovaných témat, aby to pak uzavřela výstřelem z raketometu a dodávkou projíždějící plot. Jak se série blíží totiž ke konci, čím dál více vyplouvá na povrch její bezradnost a nesoustředěnost, díky níž se zásadní změny odehrávají náhle a lusknutím prstu, protože už nestíhá ukazovat, co k nim vedlo, takže je většinou pak dovysvětluje zpětně a jejich efektu si dodává neskutečně lacinou kýčovitou jakoby epickou hudbou, která zní jak ukradené samply od Nightwish. Tuhý a rychlý produkční proces pak naznačuje zjevná lacinost a odfláknutost jak vykreslení světa blízké budoucnosti, tak režijní práce, kterou ale nelze omluvit nízkým rozpočtem, když si člověk vzpomene třeba na předloňský maďarský Jupiter Holdja a jeho schopnost vykreslení zmatené a chaotické Evropy. Oceňuji dobře napsané postavy měšťáckých idiotů (až bude Rory Kinnear někdy hrát postavu, kterou byste nechtěli zamlátit do země, zavolejte mi), oceňuji pár scénáristických detailů (monolog Vivienne Rook naznačující, že ona není hybatelem děje či scéna voleb, kdy černoška s gayem volí konzervativce a labouristy pak čerstvě její manžel, protože mu banka zmizela s prachama, jejich sestra, která strávila celý život lidskoprávním aktivismem pak samozřejmě nevolí vůbec), ale to všechno padá s legračním závěrem a-la young adults spiklenecké filmy, kde se jako všechno změní tím, že hrdinové nahackujou všechny televize světa záběrama uprchlíků za ploty v detenčních centrech. Což jako asi prý pak změnilo Anglii. Já bych jen rád zmínil, že na záběry uprchlíků za ploty v detenčních centrech se lidi dívají již čtyři roky místo reklam a pokud to s někým nehne, tak to je ta lepší varianta. (08.08.2019)