Nekonečný příběh

Přestože Nekonečný příběh má pramálo společného s Miyazakiho filmy, tak si dovolím tvrdit, že právě takhle by vypadal hraný film od Miyazakiho. Jen se obávám, že jako malý jsem jen stěží dokázal vstřebat onu pointu, kdy fantazie se stává realitou a realita snem. Ostatně některé scény se mnohem více podobají horroru než roztomilé pohádce, které jsem svědky hned v úvodu. Dobrodružství až za hranice fantazie má omamné účinky. Aspoň na chvíli zase začnete věřit na sny. O to větší poklona pro Wolfganga Petersona a zejména jeho kolegy vytvarníky. (25.08.2009)

Určitě nejlěpší díl této pohádkové série, která nebyla jen pro děti. Velmi zajímavý fantastický svět s mnoha zvláštními postavami, královnou a třeba i létajicím psem. Film upozornující na nutnost lidí vážit a milovat svou fantazii, protože ta nám dokáže dát svět kam se kdykoliv můžeme schovat. Naše fantazie je jedna z mála věcí, kterou si můžeme vzít jen mi sami. Nezapomenutelná melodie, která se všem divákům vryla hluboko do hlavy. Příjemna pohádka... (16.03.2005)

„Ničota prichádza.“ Výborná fantasy, na ktorej som vyrastal. Šikovne sa zaobišla bez žánrového klišé "skupinka hrdinov putuje krajinou" (PLANÉTA KRULL, SÚBOJ TITANOV, samozrejme Tolkienov Pán prsteňov), čo je osviežujúce. Zručná nemecko-americká réžia Wolganga Petersena (v tom čase mal za sebou „iba“ na šiestich Oscarov nominovanú, absolútne realistickú PONORKU), Limahlova kultová pesnička, príjemné herecké obsadenie... Ale predovšetkým jedinečné vizuálne spracovanie s nezabudnuteľnými postavami (indiánsky chlapec Atrej, lietajúci drakopes Falkor, kameňožrút, milión rokov stará kingovská korytnačka) a zvláštna snová atmosféra, povzbudzujúca fantáziu detského diváka. Toto je jedna z tých "ozajstných", "nebezpečných" rozprávok, ktoré sa neboja ukázať smrť (ponurá pasáž s koňom v močiaroch). Také sú najlepšie, robia budúcich spisovateľov, básnikov, scenáristov, režisérov. (15.12.2004)

První fantasy z dob, kdy děti a mládež toto slovo ještě neznaly a na kterou musel každý v devadesátkách koukat s otevřenou hubou. Jemný happy song, který uvádí a končí tento film, je také určitě jedna z těžko vymazatelných vzpomínek a hlavně, kdo v raném mládí neoplakal Artexe, přišel o kus dětství. Životní filozofie prastarého Morlora či postava Gmoka mi také v paměti uvízla dosti hluboko. I po letech je to stále silný filmový zážitek a jeden z mála filmů, jenž mám raději s dabingem "Jmenuji se Engelbuk...eeeh to je bába" . (13.09.2011)

Roztomilá fantasy pohádka, která si vydobyla velkou popularitu i mezi dospělým publikem. Příběh, který nese všechny prvky tradičního boje dobra a zla, je vsazen do vlastního světa, který neklade lidské představivosti žádné hranice. Jak vhodně výstižný je název Fantasie. Hroutící se svět, ve kterém se všechny kouzelné bytosti spojí, aby společně čelili ničivé prázdnotě, která je pohlcuje. Neznámá temná síla a proti ní malý chlapec, který sám neví, jak jí čelit. Malý chlapec, se kterým se každý může ztotožnit. Emotivní apel na základní lidské hodnoty. Dojemné a příhodné je rozluštění celého příběhu. Film se stal kultem i díky chytlavé ústřední melodii písně Neverending Story, na které se u nás v 90. letech úspěšně přiživila Leona Machálková. 79% (19.10.2011)