Nekonečný příběh

„Ničota prichádza.“ Výborná fantasy, na ktorej som vyrastal. Šikovne sa zaobišla bez žánrového klišé "skupinka hrdinov putuje krajinou" (PLANÉTA KRULL, SÚBOJ TITANOV, samozrejme Tolkienov Pán prsteňov), čo je osviežujúce. Zručná nemecko-americká réžia Wolganga Petersena (v tom čase mal za sebou „iba“ na šiestich Oscarov nominovanú, absolútne realistickú PONORKU), Limahlova kultová pesnička, príjemné herecké obsadenie... Ale predovšetkým jedinečné vizuálne spracovanie s nezabudnuteľnými postavami (indiánsky chlapec Atrej, lietajúci drakopes Falkor, kameňožrút, milión rokov stará kingovská korytnačka) a zvláštna snová atmosféra, povzbudzujúca fantáziu detského diváka. Toto je jedna z tých "ozajstných", "nebezpečných" rozprávok, ktoré sa neboja ukázať smrť (ponurá pasáž s koňom v močiaroch). Také sú najlepšie, robia budúcich spisovateľov, básnikov, scenáristov, režisérov. (15.12.2004)

Příběh o síle fantazie je podaný skvěle, hluboká myšlenka krásně a jednoduše vykreslená, k tomu všemu navíc moc pěkná hudba se stále chytlavou ústřední peckou Neveredning story (kterou mě trošinku zkazila Leona Machálková svou cover verzí)... Miliónový nápad (a taky hodně vypočítaný ze strany Wolfganga Petersona - rodiný film, natočený v angličtině ho nadobro katapultoval do Hollywoodu) o prolínání světů příběhů. A jeden z nejkrásnějších konců ("Say it, Bastiene! - But I can´t!!!"), při kterém mi tekly slzy po tváři i když už dávno nejsem teenager. Co by mohlo některým méně tolerantním jedincům vadit jsou dnes už trochu papundeklově a neuměle působící triky a masky. 80% (09.07.2007)

Na to, v akom roku to bolo natočené a na Nemecké pomery je to naozaj luxus. Pamätám si, ako som sa na tento snímok pozeral vždy v lete cez prázdniny. Nekonečný príbeh bol súčasťou môjho detstva. Potom to trvalo pár rokov, kedy som film nevidel, pretože som si hlúpo hovoril, že som už predsa dospelý. Až nedávno som sa odhodlal a znovu sa ponoril do čarovného sveta fantázie, ktorá nemá hranice. Film pre deti, ale nie úplne tak celkom. Dospelý človek sa však tiež pobaví. (05.02.2015)

"Fantazie nemá hranice." Film mého dětství č. 1 a dodnes nepřekonaná fantasy s originálním konceptem prožívání čteného příběhu. Antikvariát, kamenožrout, Atrej, Auryn, Morlor, Falko(r), Sandonoriko, střet s G´morkem, finále v rozpadající se Slonoviné věži a realitě, kam také jako by dorazila Nicota v podobě bouřky... jedna kultovní scéna za druhou, o dialozích (Morlor, G´mork) ani nemluvě a ten nejkatarznější konec. A hudba, hudba je tu BOŽSKÁ. Jako malí jsme si s oblibou hrávali na Atrejovo proběhnutí mezi sfingami, přičemž naše "sfingy" měly místo laserů z očí praky v rukou. Samozřejmě nikdo nechtěl být Atrej. (07.12.2010)

Tenhle fantasy film patřil v dětství k mým nejoblíbenějším. Po letech jsem si ho znovu pustil a snažil se ponořit do světa fantazie. Ikdyž to už nešlo tak dobře jako před lety, protože teď už vnímám určité nedostatky a taky fakt, že je tento snímek určen opravdu spíše dětem, stále se mi příběh líbí. Navíc má moc hezkou úvodní písničku, důležité poselství a také mého oblíbence Falca. Hodnotím 4*, je to prostě osobní ;-). (30.12.2008)