Chlast
Druk
Another Round
Another Round
Another Round
VOD (2)
Obsahy(1)
Již název filmu vypovídá o tématu, kolem kterého se příběh točí. Existuje totiž teorie, že by se každý člověk měl narodit s určitou dávkou alkoholu v krvi. Tato malá intoxikace totiž otevírá naši mysl k poznání světa okolo nás, zmírňuje problémy a zvyšuje naši kreativitu. Tato teorie zaujme Martina (Mads Mikkelsen) a jeho tři přátele, unavené středoškolské učitele, a pustí se do experimentu, při kterém si po celý den udržují hladinu alkoholu v krvi. Když Churchill dokázal vyhrát druhou světovou válku s notnou dávkou alkoholu, kdo ví, co způsobí pár kapek jim a jejich studentům? Prvotní výsledky jsou povzbudivé a tento malý projekt se stane opravdovým akademickým výzkumem. Jak jejich hodiny, tak výsledky se zlepšují a skupina znovu dostane chuť do života! Když však výzkum přeženou, někteří musí skončit. Je stále jasnější, že i když alkohol mohl dopomoci ke skvělým úspěchům v historii, některé odvážné činy mají své následky. (Film Europe)
(více)Recenze (522)
sledovat Chlast je jako chlast pít - čím víc v sobě máte promile, tím větší radost vám koluje v žilách. Prvotřídní melancholická šleha.... Skoll! 💚💚💚💚 ()
Téma jak stvořené pro mě. Taky jsem učitel a taky si říkám, jak je to s tím alkoholem, když jsem přeci po něm někdy tak zábavný a uvolněný. No, samozřejmě s chlastem na pracovišti nehazarduju a nejsem vyhořelý jako partička z tohohle filmu, takže jsem se jen rád na tenhle experiment podíval ve filmové podobě. Druk je výborně natočený, a i když je hned jasné, že nejde o film klasického amerického střihu (jako nejspíš bude jeho remake), je dost zábavný. Jsou v něm dlouho spíše pohodové scény, i když vnímavý divák tuší, že to nedopadne dobře. Film se pak zajímavě vyvine a chvíli to vypadá, že má jasně čitelné ponaučení (spoiler: Každý to má u chlastu prostě jinak a někdo si tím může zničit život, někdo to ale ustojí), jenže pak přijde nejednoznačný konec, který mě moc nepotěšil. Jde o to, že nevíme, co se s hlavním hrdinou stane, a docela mi vadí, jak tím mate diváky. Někteří jsou přesvědčení o tom, že je to špatný konec, někdo, že šťastný. Byl tohle záměr filmu, abysme hádali? To snad ani nemuselo být... Taky bysme si měli nalít čistého vína (haha) a přiznat si, že hlavní hrdina je docela blbeček, ale fandíme mu proto, že ho hraje megacharismatický Mads Mikkelsen. Ale nechci znít příliš kriticky. Tohle je velmi dobrý a zajímavý film, který se povedl a něco v divákovi zanechá. (8/10) ()
Malinko je to antialkoholová agitka. Nicméně je provedená tak profeionálně, že to zase až tolik nevadí. Moc filmu pomáhá ekvilibristika Madse Mikkelsena. ()
Jo je to tam :-) Po českém Roku ďábla druhý super film o tomto tekutém chtíči. A zároveň krásná reklama na Dánsko a Dány. a taky trochu pohádka, které Vintenberg tak dobře umí. ()
Opäť raz Vinterberg v plnej paráde. A k tomu priam hypnotizujúci Mads Mikkelsen. No čo si viac priať? Ten jeho záverečný tanček ma totálne prikoval k obrazovke, nedalo sa pozerať inam aj keby človek veľmi chcel. Skrátka geniálne. Na tie najlepšie kúsky od tohto režiséra to síce nemá, ale po dlhšom čase opäť jedna super záležitosť. Dejová linka krásnym spôsobom načrtla divákovi ako to dopadá, keď sa niečo myslí dobre, znie to rozumne, no nedomyslí sa to do dôsledkov. Ukážková psychologická sonda do duše človeka v kríze stredného veku a ubitého dnešnou spoločnosťou a jej nalinajkovaným konzumným spôsobom života. Na hranici 4-5 hviezd.89/100 ()
Pořádný delirický odvaz předvedl Mads Mikkelsen až ve skoro stejně starých Rytířích spravedlnosti - tady ho vede Vinterbergova režie pořád jen na půl plynu, až na skoro surrealistickou finální tečku. Chlast je příliš předvídatelný film na to aby dokázal opravdu nakopnout silou svého příběhu, nebo originalitou svého sdělení. 8/10 ()
Někdo by už měl nahlas říct, jak jsou tyhle filmy nudné - tím, jak se vlamují do dávno otevřených dveří - pokud jde o mě, alkoholismus mi přijde - spolu s historickými filmy z časů WWII a filmy o zlých komunistech - jako nejnudnější námět na světě - existuje už tolik filmů, které hlásají stokrát omletou poučku o škodlivosti notorického pití, až mě to prostě už nezajímá, všechny jsou příšerně stejné a nepřicházejí s ničím novým. (Vlastně už začínám být alergický i na ten label "skandinávské kinematografie", který je u nás vydáván automaticky za známku kvality). Navíc se ani nepočítám k fanouškům Vinterbergových filmů nebo Mikkelsenova herectví, obojí mi je v podstatě zcela ukradené, a tak se o mě tento film mohl nanejvýš tak lehce otřít. Čekal jsem - když už ne nějaký závan filmařské invence (za kterou fakt nepovažuji prostřihy na naskakující hodnotu promile hlavních postav) - tak aspoň nějaký brutálně depresivní závěr, který by mnou otřásl a nechal mě něco prožít - nedostal jsem z toho filmu ale v podstatě nic víc, než chuť si taky pořádně přihnout. Podle mě je to jeden z nejpřeceňovanějších filmů poslední doby, který jsem ani původně vidět nechtěl, ale okolnosti nakonec rozhodly jinak, a za sebe nemám problém napsat, že kdybych to neviděl, o nic bych nepřišel. ()
Kdyby film režíroval Lindholm, nemusela bych se rozhodovat mezi čtyřmi a pěti. Sám námět je výborný, na pozadí krize středního věku se pokusit o odpovědi na kruciální otázky života, to je velice zajímavý nápad. Navíc tu krizi obalit do vějičky studie o účincích alkoholu na funkce mozku, to už je i taková malá zlomyslnost vůči divákovi. Scénář je vymazlený hořkosladký příběh, místy dokáže být hravý, chvílemi sžíravý, trpký, laskavý i nemilosrdný, přesně jako sám život. Za špičkovou kvalitou scénáře poněkud pokulhává režie. Ty pozitivní tóny filmu jsou zamlklé tak, že negativní mnohem více křičí. Vzhledem k tragédii, která Vinterberga postihla, se to dá rozhodně pochopit. O to více oceňuji závěrečnou geniální scénu z přístavu. ()
Vinterbergovi asi okrem iného išlo o vykreslenie vlastného národa ako národa pijanov a podarilo sa mu to. Ale film je tým pádom tak univerzálny, že sa v ňom nájde pomaly každý národ na svete, ak nerátame moslimské krajiny, ale ani tam nemôžeme dať ruku do ohňa, že. Kto iný by mohol hrať hlavnú úlohu ako Mads Mikkelsen a ak mu budú hviezdy naklonené, mohol by sa dočkať možno aj oscarovej nominácie. Inak ide o jeden z najdiváckejších Vinterbergových filmov, je prístupný každému, humor je univerzálny, ale nie prvoplánový, i keď pri popise jednotlivých scénok by sa tak mohlo zdať. ()
Zajímavý alkoholový experiment jako cesta pro prochlastání se krizí středního věku. Zajímavě napsané a slušně obsazené role. V této společnosti mi bylo moc dobře a film disponuje mimořádnou schopností vás pohltit a vtáhnout do děje. Již od úvodních minut je zřejmé, kam bude snímek směřovat a k jakým katastrofám se schyluje. Celý snímek je tedy čekáním, kdy kluci překročí tu zdravou alkoholovou linii a experiment se jim vymkne z rukou. [82 %] ()
Mads je láska, i když už není nejmladší. A celý film je hrozně super, samozřejmě. ()
Zajímavý koncept, ale Mikkelsen má i lepší filmy. Celé je to o nalezené určité hladiny alkoholu, kdy budete podávat lepší výkony, a to jak v profesní, tak společenské sféře. Parta čtyř kamarádů, kteří učí na střední škole, se rozhodne tento pokus podstoupit. Ze začátku se to jeví slibně a přináší to své ovoce. Časem se to ale zvrtne a lidem to začne ničit životy. Určitě je to k zamyšlení, ale asi to člověka nepřiměje něco podobného zkoušet... "Chytíme tresku." ()
Tak tohle je ten slavnej Chlast? Mělo z toho něco vypadnout? Respektive vypadlo z toho něco? Chlastá se, chlastá se víc, chlastá se víc, chlastá se víc, chlastá se víc... opona... a? 60% ()
Tak akorát vychlazené, tři roky staré, dánské červené, té nejvyšší kvality. Nechal jsem si ho tři roky odležet a to víc, jsem si ho dnes vychutnal. Plné, místy trpké, na konci výtečné. A Mads na hrad! Když ne ten náš, tak aspoň v Dánsku. ()
Výborná polemika na téma alkohol a jeho klady a zápory. V přiměřených dávkách život obohacuje, v nepřiměřených má šanci ho zničit. Smála jsem se, až jsem brečela. A nakonec brečela doopravdy. Téma Dánům a v podstatě i Čechům blízké. Každý známe nějakého alkoholika, pokud to nejsme my sami. Finále bylo absolutně dokonalé. Tragičnost a komedie v jednom. Prostě život. Tenhle rok je pohřbem filmu a kultury a tento film mi dal naději, že ještě všechno není ztraceno. Děkuju za potřebný úsměv, který mi Mads Mikkelsen a spol. vykouzlili. ()
Hogo Fogo tvrdí, že alkohol podávaný v malých dávkach neškodí v akomkoľvek množstve. Lekári tvrdia, že alkohol škodí aj v minimálnom množstve. Rozšíreným zvykom je otráviť ráno červíka a/alebo piť červené víno, lebo podporuje tvorbu krvi. Lasica so Satinským tvrdia, že ľahko je byť abstinentom, ak vám alkohol nechutí. A tak som sa, vyzbrojený týmito múdrosťami, pustil do Chľastu. Napriek kvalitnému personálu, ktorý ho vytváral a akademikom, ktorí ho ocenili, ma film nezaujal. Tá pôvodná, a bohužiaľ i jediná, myšlienka podľa mňa nestačila a vystavanie dvojhodinového filmu. Namiesto ďalších som sa dočkal nekonečných komentovaných pokusov. ktoré vysvetľovali a obhajovali chľast, prípadne už iba bľabotu pod jeho vplyvom. Čakal som viac. ()
"Druk" je pre mňa reálne jeden z tohtoročných filmov roka. Som rád, že Silvester priniesol ešte takéto silné filmové prekvapenie, lebo z tohto filmu som nebol schopný odtrhnúť oči. Mads Mikkelsen je podľa mňa vo svojom najlepšom filme po veľmi dlhej dobe a dáva do neho absolútne všetko. Dokonca je to film, ktorý sa stavia k myšlienke alkoholu skoro až absolútne racionálne. Všetko môže mať pozitívny aj negatívny efekt. Záleží od toho, čo s tým reálne urobíme. Je super sledovať Martina a jeho priateľov ako postupne nachádzajú stratené sebavedomie, energiu do života, radosť zo svojej práce a všetko začnú robiť s ohromnou dávkou chuti. A najlepšie na tom všetkom je, že aj študenti budú mať k nim úplne iný postoj a začnú sa reálne aj veci učiť. Dokonca je skvelé, že tu máme postavu študenta, kde mu učiteľ poradí, aby sa pred skúškou napil, nakoľko je z toho tak nervózny, že to všetko zabudne. Ale zrazu sa uvoľní a rovnako aj jeho myseľ a je schopný svoje myšlienky správne podať. Rovnako tu máme aj osobné drámy našich hlavných hrdinov, ktoré sú tiež veľmi silné. Martinov vzťah s manželkou je tu podľa mňa veľmi dobre zachytený a dokonca by som povedal, že v scénke, kde na ňu vybuchne bola jeho reakcia absolútne primeraná a fungovalo to skvele. Napriek väčšej dávke agresii, ktorá sa tu objavila. Nemyslím si, že film prekračuje zábrany, ktoré si stanovil a podľa mňa je to len dobre. Nie je to film, ktorý kritizuje alkoholizmus. "Druk" je filmom, ktorý ukazuje čo reálne môže priniesť alkohol pozitívne, no rovnako aj čo sa môže stať, keď to človek preženie. Je skvelé zažiť ten pocit, že všetko v hlave funguje a sme schopní pozitívne riešiť problémy a byť v pohode. No nemôžeme si na to príliš zvyknúť, lebo sa môžeme stať toho otrokom. A to už nie je dobré. Hodnotenie: A+ ()
Tohle žeru, naprosto přirozené, velice ryze nenásilně vtipné a hlavně naprosto ze života. Perfektní Mads předvádí svou naprosto profesionální rutinu a co předvedl na konci za taneček, to je snad jeho vrchol. Za mě výborné. ()
Mikkelsen pije jako Dán a Thomas Vinterberg je Pán. Mikkelsen si opět krade celý film pro sebe, takže ostatní charaktery jsou proti němu trochu nezajímavé figurky, a i když tomu ke konci trochu dochází alkoholový dech, úplný závěr to zase nakopne. Viva la Démon alkohol! ()
Související novinky
Chris Rock bude režírovat remake dánského Chlastu
Lamentovat nad tím, že vznikají anglicky mluvené remaky světových filmových hitů, by už nemělo příliš smysl. Občas z toho může alespoň vzejít fajn snímek, který podnítí zájem o danou látku, případně… (více)
36. Premios Goya – výsledky
Ve Valencii byly v sobotu 12. února 2022 předány výroční španělské filmové ceny Goya. Režisérem slavnostního ceremoniálu, jenž se uskutečnil v operním divadle Palau de les Arts Reina Sofía, byl… (více)
Rytíři spravedlnosti se dočkají remaku
Studio Lionsgate si objednalo remake další evropské pecky – tentokrát velebeného dánského snímku Rytíři spravedlnosti. V původním filmu režiséra Anderse Thomase Jensena (O kuřatech a lidech, Adamova… (více)
28. Dny evropského filmu startují!
DEF proběhnou v termínu od 16. do 23. 6. v Praze, Ostravě, Brně a v dalších městech ČR v rámci festivalových ozvěn. DEF jsou filmovým festivalem, který se již 28 let zaměřuje výhradně na současný… (více)
Dánský režisér a scenárista Thomas Vinterberg zvládl hodně zaujmout svým filmem Hon z roku 2012. Dánský snímek o vychovatelovi ve školce, jenž je obviněn z pedofilie a stává se tak nenáviděným terčem vesnické komunity byl silným a nepříjemným zážitkem o velmi citlivém tématu, který se právem dočkal uznání víceméně po celém světě a dočkal se i nominace na Oscara za nejlepší zahraniční film. Vinterberg se díky tomu částečně dostal i do Hollywoodu novou adaptaci Daleko od hlučícího davu, především ale nadále tvořil v Dánsku a dále od doby Honu zvládl natočit filmy Komuna a Kursk. Vinterbergův nový film je ale jeho první zcela dánská produkce od Honu a já rád můžu říct, že je Vinterbergův návrat k dánským kořenům naprosto parádní a to pro mně osobně tak moc, že jsem ještě spokojenější než u Honu. Po velmi silném a citlivém tématu si u své novinky Chlast vzal Vinterberg na paškál další velmi zajímavé téma, které se navíc na rozdíl od tématu Honu ještě víceméně nikde neprobralo- Dle jisté teorie by totiž člověk měl žít s jistou dávkou alkoholu v krvi. Stejně jako u Honu Vinterberg sepsal scénář společně s Tobiasem Lindholmem a na pozadí už tak velmi zajímavé a subjektivní teorie vytvořili velmi komplexní námět, kterému nechybí správná gradace, sympatické a zajímavé charaktery nebo emocionální vyvrcholení v těch správných momentech. I díky tomuto všemu má ve finále Chlast stejně jako Hon potenciál oslovit výraznou škálu diváků po celém světě a Vinterberg zde opět předvádí, že skutečně jde o evropského tvůrce, který by se v Hollywoodu ztratit nemusel (i přesto, že ke slovu dokonalost mají jeho Daleko od hlučícího davu nebo Kursk hodně daleko). Vinterberg pracuje s naprosto skvělou hlavní čtveřici- Magnusem Millangem, Larsem Ranthem, Thomasem Bo Larsenem a především Madsem Mikkelsenem. S každým z těchto herců už Vinterberg spolupracoval a žádný člen ústřední čtveřice není nevýrazný a každý z nich dostává možnost zazářit. Stěžejním matadorem je ale především právě vždy výborný Mads Mikkelsen, který si stejně jako kdysi u Honu opět koleduje o nominaci na Oscara, ke které se snad doslova dotančí. Jeho postava vyhořelého učitele dějepisu je nejvýraznější a Mikkelsen je opět hlavním králem scény, kdy ho prostě jeho charizmatem, hlasovým projevem či emocionálními hereckými projevy nejde nemilovat. Pro tohohle dána už mám delší dobu slabost a každý jeho nový herecký projekt budu nadále s radostí vyhlížet. Především se ale už z tak zajímavé teorie skutečně zvládl stvořit jedinečný příběh, který toho o slastech a neslastech alkoholu řekne opravdu hodně. Už samotná tématika může českému národu plného alkoholiků neskutečně sednout a především se každý člověk, jenž to tak trochu přehnal s alkoholem v charakterech filmu pozná. Především naprosto parádní kontrast čtveřice učitelů, kteří chlastají z důvodu ,, akademických´´ účelů a mladých lidí, kteří chlast vnímají víceméně jako akt dospělosti (což je nesmysl) a neuvědomují si jak snadno je alkohol může dostat na dno je v hloubce Chlastu neuvěřitelně pocitově silný a je jen důkazem toho, jak výrazné vrstvy pecka sehraného dánského týmu má. Chlast je ukázkou naprosto inteligentního scénáře, živelného vyprávění a především schopnosti balancovat mezi odlehčenými a vážnějšími momenty. Pokusy o černý humor u Chlastu fungují, přesto se tu ale pořád rozjíždí především sonda do experimentu, který se potencionálně skutečně může ošklivě zvrtnout pokud se to s alkoholem přežene nad míru. Jaké množství je vlastně ta ideální dávka v alkoholu krvi? To není tak jednoduchá odpověď a i díky tomu se experiment může hlavní čtveřici snadno dostat mimo kontrolu. Zásadní moment uvědomění si toho, že méně je někdy více a všeho moc někdy škodí je víceméně geniální pomrknutím na všechny poživatelé alkoholů, kteří by měli včas zabrzdit. V Chlastu tak snadno jde nalézt i menší náznak lehké satiry, kterou ale zároveň není nutné vážně hledat. Ten film je totiž pořád úkaz naprosto sebejistého režijního uchopení, který skutečně vytvořil jeden z nejsilnějších zážitků roku. A to rozhodně není málo. Na internetu už jsem stihl zaregistrovat lehké výtky, které Chlastu vytýkají trošku zdlouhavý či neuspokojivý konec nebo možná menší emocionální dopad než by chtěli. A já s tím nesouhlasím, protože mě nejenom konec vyloženě dojal, ale finále je pro mně jasnou silnou tečkou za celým vyprávěním a nedokážu si krom menších dramaturgických přešlapů či lehkého napůl nevyužitého potenciálu z pár momentů vybavit něco co by se Chlastu dalo vyloženě vyčítat. Vizuálním zpracováním ještě lákavější než Hon a i pocitově nakonec přece jen těsně upřednostňuji právě Chlast. Vinterberg se vrátil k dánským kořenům v plné síle a Mikkelsen ukazuje, že by se jako tanečník nemusel stydět. Až se tedy česká kina opět otevřou, doufám, že se tahle dánská pecka dočká vřelého diváckého přijetí a Mikkelsen si skutečně pro tu sošku dojde. Už jen kvůli tomu potencionálnímu tanečku v rouškami narvaném Dolby Theatre! () (méně) (více)