Hájili jsme hrad

Válka se chová k historii poněkud schizofrenním způsobem - zaráz ji ničí i tvoří. Muži a ženy, co se v ní objeví, jsou buď filozofové a nebo blázni (často i obojí) a každý z nich se navzdory kruté době snaží hájit ten svůj hrad. Poslední baštu uprostřed šílenství.. Pollack mohl Eastlakeovu novelu zadaptovat tucty způsobů, ovšem ten co zvolil, nebyl pro svou roztříštěnost nejšťastnější. Kompilát surrealistických výjevů, ironických proklamací a tragického realismu lze mimochodem vnímat i tak, jak ho vnímal jednooký král mezi vidomými Burt Lancaster. Jako alegorii namířenou proti vietnamské válce.. (03.10.2016)

Když si tak pro sebe hodnotím tzv. válečné fimy,strhává tyto dílka většinou upindaný patos,neschopnost přenést hrůzu válečné doby,barvotiskové zjednodušování,nebo v případě nějakých kvalitních předloh jejich zprznění. Po přečtení knihy jsem stejně jako u Pahorku usoudil,že tohle nemůže nikdo natočit aniž by to nebyl trapas a tak jako u Pahorku jsem se zmýlil.Jsem tomu rád.Měl jsem si už dávnou všimnout kdo to režíroval a mohl jsem tak najít už mnohem dříve odvahu na to kouknout(i když se sem tam nějaká ta blbost najde-třeba T-34 jako německý tank?,no co,třeba byl trofejní:-)). A herci vynikající!! (NIKDY jsem neviděl aby tak Lancasterovi sedla role jako tahle unavenýho cynickýho majora ,,bejka" a Falk jako pekař!!!! -přesně takhle jsem ho měl před očima i při četbě. Naprosto vyjímečně zas můžu hodnoti válečný film naplno. (26.05.2010)

Jsem trochu na rozpacích. Určitě můžu Pollackovu filmu přiřadit řadu pozitivních přívlastků - je originální, atmosférický a ulítlý. Určitě je to snímek, na který se nezapomíná a i po letech se vybaví několik zajímavých scén a především absurdních dialogů, kterými je doslova zaplněný. Je natočený podle slavné a uznávané literární předlohy, ale myslím, že její proslulosti zůstává ledascos dlužen. Při všech zmíněných kladech je to ve skutečnosti film celkem neznámý, který kouká z úctyhodné vzdálenosti na ctěnou válečnou klasiku. Něco na něm prostě nefunguje. Tak nějak nedrží pohromadě a i když můžu hodně dlouho vyzdvihávat jeho jednotlivosti, jako celek je jen mírně nadprůměrný. Trochu ho sráží i literární dialogy, místy nevhodně zvolená míra absurdity (buď měli scénárista a režisér ubrat, nebo naopak přisadit do groteskní podoby) a celkově vadí, že nedrží nějaký jednotný styl. Spousta scén má obrovský komediální potenciál a přitom ony scény vůbec nejsou k smíchu. Místy je to pateticko-hrdinské tak, jak jsme zvyklí u té nejprofláknutější patriotické americké válečné produkce. Zkrátka a dobře, na jedno pokoukání určitě stojí Hájili jsme hrad za to, ale vracet se k němu přes skvělé obsazení a řadu výborných dialogů už nehodlám. Celkový dojem: 65 %. (16.06.2010)

Film jako surrealistické pimprlové divadlo. 1) Kniha Castle Keep od Williama Eastlakea patří k mé oblíbené "intelektuální" literatuře z prostředí druhé světové války. Oceňuji duchaplné dialogy symbolizující absurditu situace. Podobné knihy jsou třeba podstatně ironičtější a veselejší Jak jsem vyhrál válku od Patricka Ryana anebo rozhovory z první světové války Mlčení plukovníka Brambla od André Mauroise._____ 2) Dílo představuje obvyklé nešvary zfilmované literatury. A tak sleduji postavy, které si pamatuji podle jmen, ale nepoznávám podle vzhledu ani chování, jak pronášejí důvěrně známé duchaplnosti, které z jejich úst znějí falešně a trapně. Jako když do nočního sex klubu plného mihotavých světýlek a nejrůznějšího vábení vtrhnou ráno uklizečky v doprovodu slunečního svitu a najednou se ukáže, že nic není, jak jste si mysleli. Film, který mi sebral výsadu vlastní fantasie, mi za ni nic neposkytl náhradou._____ 3) Stručně řečeno: z chytré knížky založené na kráse psaného slova filmaři onen spisovatelský génius loci vyjmou, aniž by ho nahradili filmovým viděním._____ 4) Nicméně hrad se mi moc líbil. Postavili ho z polystyrénu za milión dolarů v národním parku Kamenica, 45 km severně od Bělehradu. Scény z města se odehrávaly v městečku Novi Sad. (12.10.2016)

U starších filmů si obvykle pečlivě vybírám, na co se podívám, a obvykle se trefím sám sobě do vkusu - to však v tomto případě není pravda. Sydney Pollack a Burt Lancaster byli příslibem kvality, výsledkem je však nezdařený (proti)válečný patos v podstatě o ničem. Vojáci přijedou na hrad a pak se strašně dlouho děje prázdná vata - Lancaster s páskou přes oko šuká vilnou hraběnku, O'Neal tam furt mele nějaký hovna o umění a ostatní tam ani nevim co vlastně dělaj. Chvíli jsou v bordelu, pak zas na briefingu v hradě, a většinu času pendlují bezcílně někde mezi. Na neexistující příběh navazujou špatný herecký výkony a ještě mnohem horší ozvučení filmu. Na západní frontě klid z roku 1930 mělo lepší zvuk než tohle. Dokoukat tenhle film do konce bylo vážně utrpení a nezachránily ho ani neznámý kočičky z bordelu. (16.10.2016)