Duna

Delší stopáž znamená větší možnost věrnosti originálu, což samozřejmě potěší. Potěší i William Hurt, jehož Leto je skutečně tím sympatickým vládcem z knihy, náležitě odporní představitelé Harkonnenů i ansámbl z českých luhů a hájů, z nichž bych vyzvedla především Miroslava Táborského. Barbara Kodetová se na roli drsné fremenky rozhodně hodí lépe než okouzlující, ale křehká Sean Youngová z původní verze a Giannini podává svého Shaddama s náležitou arogantní slizkostí. Píseční červi postrádají sice majestátnost, zato ale působí opravdu nebezpečně. To všechno jsou dobré zprávy. K těm špatným patří, že u snímku by člověk vzhledem k době vzniku čekal přece jen slušnější technické zázemí, český kompars je sice fajn v případě imperátorských poddaných a vojáků, ale u fremenů, takto vysušených a tvrdých pouštních bojovníků, působí ta buclatá česká dítka přece jen trochu divně, a hlavně velmi podivné pojetí postavy princezny Irulán. V knize se s ní nesetkáme až do samotného konce, zde ale zřejmě tvůrci chytli "Arwenin syndrom" a mocí mermo prali do děje postavu, která sice má hrát podstatnější roli v budoucí sérii, ale sem naprosto nepatří. Tam, kde Arwen čekalo sloučení s Glorfindelem, je Irulán smíchána dohromady s postavou Margot Fenrigové a stejně jako u Arwen je tady zaděláno na logický lapsus, protože Margot a Irulán jsou zcela odlišné a není možné díky tomu vytvořit mezi Paulem a Irulán vztah, který zcela odporuje tomu, jaký spolu mají mít v budoucnu. A co je nejdůležitější - Lynchově verzi se dá sice vytknout leccos, ale mysteriózní atmosféru jí nikdo upřít nemůže. Seriálové Duně bohužel ano. (13.07.2007)