Hellraiser II: Svázaný s peklem

„Hellraiser II: Svázaný s peklem“ je dobrým pokračováním prvního filmu, ale pokračováním, které mě nějak zásadně nenadchlo. Je to dobré, má to pořád tu dobrou atmosféru, která vás může hodit do hodně silné deprese, ale je vidět, že je zde snaha jít trochu zpátky a nezachytit úplné dno děsu, které by zde mohlo být prezentováno. Je ale fakt, že pokud by do tohohle tvůrci šly, snímek by byl velmi těžko koukatelný. (11.06.2015)

I tentokrát se otevře kostka, jenže tentokrát nevstoupí nic sem, ale my se podíváme tam. A tam je opravdu "hezky". Pekelný labyrint mě opravdu dostal svou nádherou a promyšleností (takhle nějak bych si to peklo i představoval, včetně Frankova trýznění "nabídnou všechno nedají nic"). Více bizarnosti, více fantaskna, více fantasmagorie (v tom dobrém smyslu), více krve. Mnohem energičtější, živelnější a žhavější Clare Higgins, než v jedničce, tady z ní ten sex apeal prostě stříká v proudech. Málokdy se stane, že pokračování přebije předcházející díl, ale dvojka Hellraisera tu dokonalou jedničku docela válcuje. Můj nejoblíbenější a nejlepší díl série. 8* (03.06.2010)

Samozřejmě nemělo smysl moc dlouho otálet a tak jsem se ihned po prvním dílu vrhl na ten druhý. Tentokrát jsem však již nedbal ohlasů typu „dvojka je ještě lepší než jednička“, jelikož ani původní Hellraiser nepovažuji za bezchybnou podívanou. Ano, šlo o nadprůměrný divácký prožitek, ale během sledování jsem narazil na několik slabších pasáží, které mi trošku pokazily celkový dojem z jinak solidního filmu. Navíc tentokrát Barker přenechal režisérské křeslo někomu jinému – z čehož jsem měl taky trošku obavy. Nakonec se ale ukázalo, že až tak razantní krok to nebyl, ba jsem se u dvojky doopravdy bavil o trošičku víc, než tomu bylo u jedničky. Bylo to zapříčiněno hlavně tím, že mi to celkově přišlo více brutální a bizarní, no a navíc se konečně přesuneme do světa Cenobitů. Nejdříve jsem si však vychutnal krvavý návrat Julie, který byl opravdu povedený. Pořád stejná mrcha, jen tentokrát ještě mnohem proradnější. Atmosféra poté nabrala příznivý (ponurý) vítr, který nás neopustil téměř po celou dobu. Dočkáme se poodhalení minulosti Pinheada, čeká nás slušná proměna doktora Channarda a dojde i k několika bizarním scénám v podobě „svlékání z kůže“. Což bylo samozřejmě super. To vše opět za vynikajícího hudebního doprovodu Christophera Younga. Závěr byl sice trošku zbytečně natahován, ale já byl ve finále spokojený. On celkově ten nádech tajemna byl na velmi slušné úrovni, dokonce nechyběl ani černý humor – takže i v tomto případě dávám nadprůměrné hodnocení. O pověstný chloupek jsem se bavil více, než u jedničky. 80% (02.06.2018)

První polovina je solidní a v bizarnosti jde možná dále, než díl první. Scéna, když doktor líbá Julii bez kůže mne odrovnala v tom dobrém slova smyslu. S příchodem Cenobitů se ale z filmu stává ULTIMÁTNÍ blbost. Na tyto postavy a vůbec takhle ujetý námět je prostě potřeba Clivea Barkera, nikdo jiný to asi nedokáže podat bez trapnosti. Jakmile se hrdinové dostanou do pekla, veškerá tísnivá atmosféra mizí a dostavuje se dokonce humor, v podání šíleného létajícího chirurga, který hláškuje o stošest. Navíc ta nešťastná degradace Cenobitů na pouhé bývalé lidi mne opravdu zklamala. Nuda to sice není, ale rozhodně to nevidím jako důstojného nástupce geniální jedničky. Bojím se dalších sequelů, opravdu se moc bojím. 50% (24.11.2007)

Hodně velký sešup dolů v kvalitě a to ani jednička nebyla žádný zátrak. Postrádá to atmosféru jedničky, nápad veškerý žádný a často film nechtěně budí smích. Pinhead je jediným světlým bodem hodně velké slátaniny a je mně líto, že taková hororová ikona nedostala ve starších dílech moc velký prostor zazářit. Mé hodnocení: 20% (21.02.2009)