The Naked City
Režie:
Jules DassinKamera:
William H. DanielsHrají:
Barry Fitzgerald, Howard Duff, Dorothy Hart, Don Taylor, Frank Conroy, Ted de Corsia, House Jameson, Enid Markey, Mark Hellinger (vypravěč), Arthur O'Connell (více)Obsahy(1)
Z filmového hlediska je duchovním otcem Obnaženého města producent Mark Hellinger, představitel „drsné" novinářské školy gangsterských 20. a 30. let se smyslem pro plnokrevnou povídkářskou fikci, budovanou na dokumentární autentičnosti. Od roku 1932 se jeho jméno začíná objevovat u filmu, zejména v souvislosti s produkcí titulů jako Walshova Bouřlivá dvacátá léta (The Roaring Twenties, 1939) či Vysoko v horách (High Sierra, 1941), Siodmakovi The Killers (Zabijáci, 1946) či Dassinova Brute Force (Hrubá síla, 1947). Už jen z tohoto výčtu je patrný Hellingerův přínos vývoji gangsterky směrem k filmu noir, zároveň je ale zřejmé, že kořeny černého filmu sahají hlouběji než jen do 40. let minulého století.
Z hlediska vizuální formy a koncepce pak autorství připadá snad nejvýznamnějšímu fotografovi New Yorku Arthurovi Felligovi, známějšímu pod přezdívkou Weegee, jehož černobílá, realisticky režná fotožurnalistická svědectví z míst nehod, požárů či zločinu jsou dodnes šokující...
Titul Obnažené město vychází z Weegeeho publikace a krátkého dokumentu, na něž Hellinger odkoupil práva (Felligův film se posléze jmenoval Weegee's New York). Na základě scénáře Malvina Walda a Alberta Maltze režisér Jules Dassin s kameramanem Williamem Danielsem rozehrávají vcelku obvyklé schéma kriminální zápletky (dvojice detektivů vyšetřuje vraždu bezvýznamné modelky). Jejich cílem je však především zachytit atmosféru a puls, stejně jako chlad i žár velkoměsta. Scény z ulic, barů, policejních stanic, činžáků či luxusních čtvrtí jsou proto vykresleny v semidokumentárním stylu. Často za použití skryté kamery se natáčelo především v exteriérech a autentických interiérech, přítomnost profesionálních hollywoodských herců byla omezena na minimum a mnozí aktéři jsou neherci. Exponovány byly desítky tisíc metrů materiálu.
Vedle o něco pozdějšího britského Night and the City (Noc a město, 1950) je Obnažené město Dassinovým největším přínosem černému stylu.
(Letní filmová škola)
Recenze (25)
Hříšní lidé města newyorského s nádherně snímanými dobovými exteriéry, autentickou atmosférou velkoměsta a netradičně mnohavrstvým vypravěčem, u nějž ale trochu váhám, jak ho zhodnotit. Coby velkého nepřítele voice-overů mě ty vypravěčské vstupy někdy i štvaly a klidně bych se bez nich obešel. Zároveň však uznávám, že se v nich tvůrci výjimečně snažili o jistou inovaci, protože promlouvání probíhá jednak směrem k divákovi ze strany tvůrců o jejich záměrech i filmu samotném, dojde na informování o různých detailech, ale také třeba na ironické poznámky směrem k jednání postav („Klídek, Garzahu, neutíkej! Nepřitahuj na sebe pozornost.“), což mě párkrát i pobavilo. Dějově jde o klasickou detektivku kolem vyšetřování vraždy a rozplétání její záhady pomocí různých stop, výpovědí svědků, výslechů podezřelých... ale tak nějak jsem si potvrdil, že podobnou klasiku, v případě kvalitního scénáře a zdařilých hereckých výkonů, z času na čas pořád můžu. Závěrečný hon na pachatele mi potvrdil volbu 4. hvězdičky. Rozhodně jsem se nenudil. [75%] ()
Suverénní práce s voiceoverem - vypravěčem není vyšetřovatel ani jiná zainteresovaná osoba, nýbrž "pouhý" producent filmu, který rád postavám ironicky promlouvá do duše a nerozlišuje mezi zmetkem a dobrákem. New York a jeho rozlehlé ulice jsou další živou postavou, hned vedle neodolatelně dobráckého Barry Fitzgeralda. Prezentování případu od samotné vraždy až po dopadení pachatele s důrazem na proces vyšetřování se skvěle hodí k celkovému věcnému uchopení. Příjemná změna po noirech, kde zločin veskrze funguje jako záminka pro rozehrání osobních dramat protagonistů. ()
Objektívne vzato najväčším prínosom filmu je jeho dramaturgia, kde na bezvýznamnom kriminálnom prípade počúvame monológy rozprávača ( niekedy sú však jeho vstupy značne otravné ) o obnaženom nebezpečnom meste a ľuďoch v ňom. Z tohto pohľadu to považujem za trochu prehnané, ale chápem potrebu vymaniť sa zo zaužívaných ciest a pokúsiť sa o dokumentárnu autentickosť. ()
The Naked City je jedna velká reklama na policii. Přehrávající herci jsou srandovní, např. představitel role Franka Nilese mi dokonce připoměl Britney Spears v Crossroads. V podstatě se jedná o něco podobného, jako jsou některé průměrné české detektivky z dob bolševika. Za pozornost stojí snad jakási reflexe doby a zejména hudba Miklóse Rózsy. ()
V žádném případě se nepovažuji za "zarytého odpůrce krimifilmů", jak nazval jeden z uživatelů ty, kteří hodnotili nízko, ale tato detektivka mě prostě nebavila. Příběh je příšerně průměrný a nudný, voiceover na zabití, herci i jejich postavy nezajímavé a všechno to tedy zachraňují krásné obrázky "obnaženého města". Možná že tvůrci měli radši vybrat jiný z těch "osmi milionů příběhů". ()
Galerie (43)
Zajímavosti (13)
- Väčšina scén z ulíc New Yorku bola natáčaná bez toho, aby o tom pouliční vedeli. Kameraman William H. Daniels a jeho asistent Roy Tripp snímali ulice skrytou kamerou z korby dodávky. Niekedy bola skrytá kamera aj vo falošnom novinovom stánku, ktorá snímala hercov počas scén. Režisér Jules Dassin taktiež niekedy aj najal žonglérov, ale aj muža, ktorý sa vyšplhal hore na lampu, na ktorej mával americkou zástavou a kričal patriotický prejav, aby upútali pozornosť davu počas natáčania scén pre film z hercami. (Real Tom Hardy)
- Unikátny vizuálny štýl filmu bol inšpirovaný legendárnym newyorským fotografom menom Arthur 'Weegee' Fellig, ktorému v roku 1945 vyšla kniha s názvom "Naked City." Weegee bol taktiež do tohto filmu najatý ako konzultant a taktiež pre film nafotil aj tzv. "stills." Vo filme mal tiež krátke cameo, takteiž ako fotograf. (Real Tom Hardy)
- Producent filmu Mark Hellinger bol prítomný na všetkých lokáciách počas natáčania, kde dbal na všetky detaily a všetko mal pod dozorom. Mnohí tvrdia, že film je jeho dopisom lásky pre mesto New York. (Real Tom Hardy)
Reklama