Místo nahoře

Mladý ambiciózních muž se po válce přistěhuje do nového města. Má dobrou práci, ale není spokojen. Ve válce ztratil oba rodiče a nechce se vracet do rozbořeného domova a znovu jej od základů budovat. Seznámí se s mladou dívkou z bohaté rodiny, její rodiče však vztahu všemožně brání. Proto vezme zavděk starší vdanou ženou. Oběma vyznává lásku, obě však pocházejí z "lepší" společnosti, která mu jeho status dává často najevo. Miluje alespoň jednu z nich nebo touží jen po penězích a postavení? Brzy přijde čas, kdy se bude muset rozhodnout. (03.06.2013)

Tvdosť, s akou sú prezentované spoločenské bariéry, je nevídaná. Rozdelenie ľudí do spoločenských kást srší z každého metra filmu a nad tým všetkým svieti nerovná láska zrelej ženy k mladému ambicióznemu mužovi. Sú dva roky po vojne a tento mladík sa rozhodne, že chce žiť na spoločenskom výslní. Lenže cesta hore je tŕnistá a výsledok má napokon horkú chuť blenu... Jack Clayton natočil poctivý film, kde nám porcuje vtedajší pohľad na svet s neuveriteľným chladom a pokojom, ale dokáže zažnúť aj svetielko na konci toho tunela. Ku kladom patria aj výkony Simone Signoret a Laurenceho Harveya, kde obaja potvrdili, že ak majú čo hrať, dokážu ponúknuť skvelé výkony. Hoci o Signoret som vôbec nepochyboval. (14.10.2012)

Zo začiatku ma to moc neoslovilo, no ako sa začali rozplietať jednotlivé nitky pozliepané do milostného trojuholníka, tak to postupne nadobudlo dlho očakávané dramatické grády. Hlavne je tu hodených do pléna veľa myšlienok, nad ktorými sa oplatí pouvažovať. Na druhú stranu sa mi niečo zo strany Simone Signoret zdalo mierne prehnané. Minimálne ku koncu. Ale aj tak mám výborný pocit z pozerania. Nadpriemer. 75/100 (12.02.2021)

Těžce se smiřuji s tím, když nanicovatá slepička má být konkurencí pro krásnou ženu jakou v té doby jednoznačně Simone Signoretová byla. Takže plně chápu pocity hlavního antihrdiny. Řešení romantického trojúhelníku není nikdy správné, vždy odejde někdo zraněn a většinou to bývá ten, který si to nejméně zaslouží. Zde nám k tomu hrála pompézní hudba, která by se bez potíží umístila v hitparádě inauguračních obřadů, jako hudba filmová však příliš šancí nemá. Charisma Signoretové vytáhlo tento snímek z průměru a dodalo mu lesku alespoň v těch scénách, v nichž se objeví, což je bohužel tak maximálně polovina snímku. (11.01.2021)

Bída britské kinematografie II. Stejně jako u jiných filmů "proudu" Kitchen sink realismu/ Free cinema, musíme se nepozastavit nad jejich dvojznačností (pojímáno pochopitelně z historické perspektivy): kvalitní filmy, beze všeho, ale spíše "kvalitní" než "filmy". V tomto filmu je zpětně možno nahlédnout osud britského filmu - zatímco v r. 1959 vzniká "U konce s dechem", v Anglii vzniká "Room at the Top". Zatímco dialogy Belmondo - Seberg některým tehdejším divákům připadaly tak nepromyšlené, že si mysleli, že je Godard vymyslel až na place, slovní výměny Harvey - Signoret a spol. jsou samozřejmě promyšlené, vypointované, vzletné... Zatímco v r. 1959 se ve Francii začali diváci učit chápat příběh pomocí střihu, her s odkazy na jiné filmy, začali si zvykat na postavy doslova rozmlouvající s divákem, chápat rozpoložení Sebergové spíše než skrze to co říká skrze to jak se prochází po letních pařížských bulvárech a jak se otočí zády ke kameře, ve VB roku 1959 jsou lidé odkázání na dramaticko-literární dílo klasického střihu, "pouze" (i když je to samozřejmě důležité) okořeněné o nový obsah (tedy sociální kritiku typického britského života). V době nástupu filmových nových vln Britové osudově zaspali a jako celek se nedokázali dodnes osvobodit ze zajetí divadla a literatury. (30.04.2015)