Babylon

Subjektivně nerelevantní a esteticky rozhárané vyobrazení raného Hollywoodu s okoukanou (Brad Pitt), nezajímavou (Diego Calva) a otravnou (Margot Robbie) postavou v hlavních rolích. Chazelle přestřelil. Nebýt průvodních jazzových vsuvek, ani ho v tom nepoznáte. Divoké večírky a hektické filmovačky jsou zábavné, ale už v nich cítit silenou teatrálnost. Scéna natáčení první zvukové scény je nejlepší z celého filmu, jak vypointováním, tak cinefilským rozměrem. Jakmile se ale předlouhá stopáž překlopí do osudového bědačení nad neschopností jít s pokrokem, jde to postupně do kopru, až do “LA shit hole” neboli nejvíce WTF scény filmu. (06.03.2023)

Další love letter Hollywoodu, na který předtím někdo tři hodiny úmorně kálí, asi aby to bylo dekadentní pro… Vlastně nevím, pro koho. Teenagery? Prarodiče? Lidi, co nikdy neviděli žádný film? Nevěřil jsem, že to řeknu, ale nakonec to má blíž k tomu příšernému Murphyho Hollywoodu na Netflixu, i když by se to chtělo lísat k jinačím velikánům. Nakonec to nejlíp shrnuje nevzrušená sardonická novinářka Jean Smart, co si jen povzdechne "Vždyť já znala Prousta". (05.01.2023)

Všechny filmové i zhýralé cesty vedou do Babylonu. Originálně zábavný i nemálo dekadentní náhled na smetánku němého filmu v tříhodinové náloži. A v dokonalém režijním provedení Damiena Chazella. Provede nás od roku 1926 a skončíme až v roce 1952. Éra němého filmu už bere pomalu a jistě za své. Revoluční nástup hlásí zvukový film. Filmová studia Kinoscope a MGM mezi sebou vedou tichý konkurenční boj. V popředí stojí tři protagonisté vyprávění - atraktivní Nellie LaRoyová (Margot Robbie), lascivní skandalista, příležitostná gamblerka i narkomanka, která si svoji hereckou slávu musí teprve vydobýt, ač podle mnohých hereckého talentu má pomálu, Jack Conrad (Brad Pitt), milovník žen a luxusu a hlavně nejslavnější herec své doby a také Manny Torres (Diego Calva), mexický přistěhovalec, který u filmu zastává nejrůznější funkce, jen se zatím nikterak neprosadil, ale bude se postupně šplhat nahoru. A minimálně ke dvěma z nich nebude štěstěna navždy tak přívětivá a ukáže jim svoje holá záda. Chazelle natočil svůj nejosobitější film. Má špičkové herecké obsazení, kterému vévodí Margot Robbie, po celé tři hodiny svého trvání má co nabídnout a stále chrlí nepředstavitelně dramatické, zábavné i prudce absurdní scény. Ač velmi často dochází k žánrovému prostřídání, stále to je přehledné a nevytváří to chaotický ráz. Kamerové obrazy Linuse Sandgrena patří k tomu nejlepšímu na poli snímání za poslední dobu. Hned v úvodu diváka zaplaví dekadentní večírek, který přivodí vodopád mravního úpadku, na kterém v červených odhalujících šatech tanečně řádí k pomilování určená Margot. Je to oslnivě nastavené a rázem přejdeme do drobných detailů z natáčení, kde se herci musí podřizovat roztodivným požadavkům věčně nespokojených režisérů, vznikají nesváry a nemálo záleží i na těch nejtitěrnějších detailech. A pochopitelně začnou narůstat osobní problémy našich tří protagonistů. Okolo filmu se vždy točí krásné ženy a scénář si dovolil vtípek, že by se Margot Robbie mohla konečně setkat se svojí dvojnicí v reálu Samarou Weaving. A tak se i stalo, načež si ty dvě zrovna do oka nepadnou. Margot z toho ale vyjde jednoznačně lépe, přinejmenším její na vteřinu odhalené prso, tedy není jisté, jestli se o to nepostarala její dublerka, a posléze stoprocentně stojící bradavky pod kostýmem rozverné studentky jí zajistí vítězství. Jedním z producentů filmu byl Tobey Maguire. Zřejmě si vymínil, aby ve filmu dostal svoji osobní linku, takže ve třetí hodině s ním film udělá odbočku, ale i ta se povedla. Tenhle film je nastavený získat mnoho filmových ocenění. Pozornosti na Oscarech se mu nedostalo. Minimálně k Margot Robbie je to značně nefér. Ve výsledku se zrodil velmi ojedinělý multižánrově pojatý film, co zapůsobí vizuálně, herecky, scenáristicky i režijně a ani v dalších kategoriích se neztratí. Skvělý počin. 10/10 (16.03.2023)

Opulentní výpravný velkofilm, jenž se ohlíží za divoce extatickými i tragicky smutnými příběhy filmových hvězd, jejichž sny a životní jistoty se rozplynuly, když o ně přestal být zájem. Návrat ke dvacátým létům minulého století do období nástupu zvukového filmu tu slouží nejen k vyjádření lásky k filmům jako takovým, ale i k nebývale ostré kritice Hollywoodu jakožto továrně vybudované na útlaku a pošlapávání lidských práv. Hypnotizující snímek střídá žánry podle převládající nálady postav – první třetina je až snově magickým a rozjařeným drogovým raušem, druhá třetina je více komedií a zbytek směřuje zas k dramatu s kriminálními prvky. Byť celkově snímek nemusí působit zcela celistvě a hned od začátku se pohybuje na hraně nabubřelého excesu, tak jeho jednotlivé části jsou ve většině případů režírovány mistrovsky. Po celou dobu jde ale především o stylizovanou a nadnesenou exkurzi do filmového zákulisí, která upomíná na to, že mnohé z filmů, které milujeme a obdivujeme, leckdy vznikaly v moři bezpráví, krve, potu, zvratků a výkalů. (04.01.2024)

Místy explozivní, ale obvykle zbytečně teatrální, hektické a extrémně dlouhé. Chazelle je tam poznat díky hudebním vsuvkám, které jsou pomyslné mini-vrcholy filmu. Óda na starý Hollywood, která má své pozitivní momenty především po technické stránce. Fantastickou kamerou začínaje, impozantní výpravou a dobrou hudbou konče. Sledovat ale tuhle nakoksovanou divočinu 190 minut vyžaduje opravdu velkou dávku trpělivosti. Většina dialogových pasáží osciluje někde mezi výběrem z hroznů Tarantina a Scorseseho, ani jednomu se to však nedorovná. Odvážný, nevšední, ale těžko stravitelný film. (11.03.2023)