Plechový bubínek

8 / 10 Veľmi divný, pomerne nechutný, dojemný a srdcervúci, ale aj násilný a zarážajúci - tým všetkým je film Plechový bubienok, ktorý sa ťažko opisuje slovami a ktorý musím len odporučiť - nie preto, že by išlo o zaručenú filmovú lahôdku (že Woody?), ale preto, že je to opäť jeden zo snímkov, ktorý by mal vidieť každý, kto to s filmom myslí čo i len trochu vážne. Netvrdím však, že sa vám bude páčiť! Perlička na záver - kameramanom Plechového bubienka je Slovák Igor Luther, ktorý natočil také klasiky ako Kristove roky, či Vtáčkovia, siroty a blázni - to som vám vytrel zrak, čo? (06.11.2005)

Zabudnite na „výnimočných” mladých,detských hercov,ako sú: Haley Joel Osment zo Šiesteho zmyslu alebo napríklad Dakota Fanning z Vojny svetov,či aj Macaulay Culkin zo Sám doma,títo herci sú určite kvalitní alebo niekedy boli,ALE na Davida Bennenta,skrátka nikdy nebudú mať,ktorý má jednu vec s nimi spoločnú,a to že jemu stačilo na to,aby sa navždy vryl do mozgov, táto rola,ktorá mne vyrážala niekoľko krát dych z nasadenia a absolvovania,čo musel filmom prejsť...Oskar Matzerath! Kontroverzný,Oscarom ovenčený snímok v spolupráci viacerých štátov Európy na čele so slovenským kameramanom Igorom Lutherom,s nemeckým režisérom Volkerom Schlöndorffom,známy francúzsky scenárista Jean-Claude Carrière,ktorý pracoval na snímku Miloša Formana, Taking Off,aj hudobný skladateľ Maurice Jarre pochádza z Francúzska... Ja by som začal švajčiarskym hercom Davidom Bennentom,ktorý sa podujal na extrémne náročnom stvárnení malého chlapca v tak sugestívnom deji,kde v jeho očiach vidieť dospievanie,kde sa zastavil fyzicky rast,stagnuje,nerastie,ale okolo neho čoraz viac rastú problémy,ktoré nie a nie prestať,a tak je čoskoro svedkom extrémnych udalostí,ktoré z neho neurobia toho malého chlapca,ale už úplne niekoho iného v tak depresívnom stvárnení,že si vravím,či nevidím náhodou detské porno z explicitných záberov,ktoré by som zakázal neplnoletým... Mazacia hlava od Davida Lyncha vyniká najmä atmosférou,zvukom a extrémnou bizarnosťou,t.j nehrozí,že by som niekedy zabudol a v tomto prípade nikdy nezabudnem na Oskara,ktorý spadol na hlavu,prestal sa vyvíjať,okolo neho začala prekvitať doba jedného Vodcu,ktorý narobil spúšť,z ktorej sa nespamätalo okolie a Oskar robí také nechutnosti,ktoré sa podobajú netvorovi... Nebezpečný film,ktorý by mal vidieť len človek,ktorý nemá psychické problémy,lebo po tejto projekcii by mohli nastať? PS:Je hlasnou trúbou,a to vďaka jeho neustálemu bubnovaniu,ktoré sa začne meniť extrémnym smerom... Povedal by som,že asi nejestvuje zahraničný oscarový film s takýmto obsahom,aký má Plechový bubienok. (31.08.2014)

Schlöndorffově adaptaci lze vyčítat, že Grassův znepokojující román zpracovává konvenčně a oklešťuje jej o řadu jeho literárních specifik, v čele se samotným způsobem vyprávění. Jenže právě ono převedení do tvaru, který divákům neklade žádné formální překážky, se nakonec ukazuje jako bravurní kousek. Konvenční, v zásadě lineární vyprávění a precizní práce oddělení výpravy, kostýmů a castingu tu slouží jako trojský kůň, který za obranný val diváckých očekávání propašuje provokativní jádro románu. Důmyslná podvratnost adaptace se ukazuje již v samotných úvodních titulcích, kde režisér parafrázuje japonského klasika Jasudžiróa Ozu. Ten svá bravurní melodramata a veselohry o rodinných vztazích či generačních konfliktech z prostředí střední třídy uvozoval titulky na pozadí obyčejné každodenní látky. Schlöndorff otevírá svůj film totožně, jen tentokrát je oním pozadím hnědá látka náckovských uniforem. Se stejnou jízlivostí i mixem vysokého a nízkého, uměleckého a zvráceného pak vyobrazuje společnost první poloviny 20. století a její paradoxy, šílenosti, nesmyslnosti a především pokleslost v jádru její povýšenosti. Je příliš zjednodušující vidět ústředního Oskárka jako rebela, který se odmítne podílet na světě dospělých. Schlöndorff sice z adaptace vynechal třetí část románu, kde hrdina prochází poválečnou dobou a stává se zrůdou, jenže mnohoznačnost postavy rozvedl již v ději, který filmem pokrývá. Pohled na válku očima dítěte zde znamená něco jiného než, na co jsme zvyklí z jímavě kýčovitých vyprávění. Vedle zastřešující znepokojivé grotesknosti totiž "Plechový bubínek" odhaluje dětství nikoli jako ctnost, nýbrž metaforu zatvrzelého a zaslepeného odmítání se vyvinout, které je zde vlastní i všem dospělým figurám. Oskárek představuje sebestředné věčné děcko, které proplouvá dějinami. Za jeho zdánlivou naivitou a ignorancí se ale skrývá racionální zlovolnost a umíněnost, která se pramálo liší od velikášství maloměšťáků, které je zde odhaleno jako základní kámen nacismu. --- PS: Kdo by přecjen toužil po nekonvenční adaptaci "Plechového bubínku", pro toho tu je undergroundový virvál "United Trash". (18.03.2023)

(Verze: Dir. Cut) „Jenom vyhlídka na plechový bubínek změnila můj úmysl vrátit se zpět do matčina lůna. Kromě toho, moje pupeční šňůra byla již přestřižena. Už se nedalo nic dělat.“ Knižní předlohu jsem nečetl, ale atmosféra snímku pro mě byla jednou z nejdivnějších za hodně dlouho dobu. Už Oskarovo dětské vidění světa pronikající do světa dospělých podstatně dřív, než by mělo, navíc silně zdeformované jeho povahou, působí zvláštně, mnoho scén vyznívá absurdně, groteskně, zvrhle a v neposlední řadě nechutně (teda nic, co by trochu otrlejší divák nezvládl, ale třeba koňská hlava s úhoři byl skutečně barvitý výjev). S Oskárkem se sice těžko sympatizuje, protože to byl malý, zpovykaný, tvrdohlavý a zlomyslný (až místy vyloženě zlý) spratek, který si díky své schopnosti mohl dělat, co chtěl, ale divák fascinovaně sleduje jeho životní dráhu (a výkon Davida Bennenta patří k tomu nejlepšímu, co jsem u dětského herce kdy zažil). A to vše na pozadí dynamické historie města Gdaňsk. Zvláštní, ale zajímavý film, který si ty slušné 4* zaslouží. (02.01.2022)

Bezpochyby nevšední film. Má co říct, ale to, jakým způsobem k tomu přistupuje, rozhodně nesedne každému. Jakmile mu šmikli pupeční šňůru, začalo se o bubínku mluvit. Počká si na něj do třetích narozenin a rozhodne se, že přestane růst. V nástroji rezonoval jeho protest a osamělost i obrana proti nepřátelskému světu, ve kterém se ocitl. Přesto začal dospívat, začali se v něm bouřit hormony a nakonec si řekl, zda by nebylo špatné dorůst. Tvůrci představují několik traumat té doby, sází na herecké výkony a řadu bizarních scén. A mnohdy je to síla: v dobrém i špatném slova smyslu. Prostě tenhle klučina, kterého byste nejraději shodili z mnohem prudších schodů, se nechce světu dospělých podobat. Zajímavé a bizarní ano, ale nemusím mít úplně všechno. (30.12.2016)