Volání rodu

Liška chvalitebně přibrzdil se syntetickým bubláním, takže jsme se z paluby Ikarie XB1 vrátili zpátky do pravěku, a hlavní hybnou silou děje už zaplaťpánbu nejsou Barťákovy milostné trampoty, ale soupeření zaostalých pastevců s pokrokovými zemědělci. Atmosférický neotesaný minimalismus prvního dílu se ovšem až na pár míst („V bažině jsem silnější já, zapomněls'?“) vytratil definitivně – za mě škoda. (03.06.2015)

Krá! Krááá! Krásné rozloučení s trilogií z dob, kdy hlavním úkolem lidstva bylo přežít zimu a neskapat na něco tak trapnýho jako chřipka. Naposled jsem tenhle film viděl jako dítě, ale superněžnou Rosničku jsem měl v hlavě pořád "zastrčenou". Až jsem se celý roztesknil. Inu, nostalgie... Potvora! Na závěr bych pronesl krátké zamyšlení nad vypravěčským mimimalismem, který všechny tři filmy používají. Dokonalá ukázka funkční úspornosti je jedna z posledních scén, v níž Havranpírko potká ztracenou dívku s koněm, na nemž naposledy jel její pronásledovatel. Chlapec se ptá, co se stalo s násilníkem, a dívka odpoví: "Vždyť jsem říkala, že v bažinách jsem silnější já." Přitom hodí smutně očima, jakoby si promítala pohled na tonoucího. V tenhle moment už tu scénu nemusím vidět, viděl jsem to celé v ten zlomek vteřiny v jejích očích. No dobře. Přiznámám. Mám bujnou fantazii a jsem nenáročnej... :) (01.09.2014)

Takze na novy rok bezelo tohle sileny retro s j. Bartoskou a L. Hradilkem v hlavnich rolich. Je to take muj prvni komentar roku 2024, takze vse nej. Bohuzel s hodnocenim musism zacit velmi nizko, ponevadz ten film dre celou dobu bidu s nouzi. Navic pokud uvazujete odejit s tohoto sveta, tak depresnivni hudba, ci nastroje vam muzou usnadnit vase rozhodnuti. Pro me to neni dobry film. Prekvapive jsem se take dozvedel o Gabine Osvaldove, ktera ve filmu hraje Bartoskovu pichavku. (01.01.2024)

Závěrečná část Štorchovy trilogie ukazuje kruté, ale odpovědné chování lidí, jejichž rod postihla zhoubná epidemie nemoci. Z osady vyhání všechny přeživší, kteří si musí hledat nový domov, protože ostatní rody je z obavy před nákazou odmítají přijmout. Cilem Sokola a jeho přátel je přežít zimu. Rod pastevců je nechal usadit na svém zimovišti, ale nepomohl jim, ani je nepřijal mezi sebe. Zajímavý je ten přerod z lovcú a pastevců v zemědělce, usazené na jednom místě a založení nového rodu. (07.08.2023)

Pravěkou trilogii mnohým ochromeného Jana Schmidta ctím. Od té temné chvíle, kdy se havraní pero dotklo prsou novorozeného chlapce, jsem pocítil hlubokou přináležitost k tomuto kmeni (než se slovo „kmen“ stálo reklamní frází) a kmen, který jsem tehdy neznal (ale tušil) a k němuž jsem začal patřit, nejlépe popisuje Liškova muzika: láskyplně znovuzrozená hudba těch prvních s hlasy, které se dokáží poměřit a sblížit s atmosférou, se mísí s klíčivou elektronikou co naším, moderním nervstvem. Po prvním, iniciačním dílu je tím nejsilnějším ten závěrečný: odhaluje nás v naší nedůvěřivosti, v podezírání toho nejbližšího ze zrady, z úskoků, jehož nejhorší možná podoba se rodí právě z nitra toho, který nevěří. Ale také odkrývá slabost nás, kteří víme a známe, ale nedokážeme srdečně promluvit k tomu, který nás vytíná z té půdy, pro niž jsme se narodili. A žijeme: https://recordingsontheroad.bandcamp.com/track/siesta-peaceful-air-of-autumn (28.12.2018)