Invaze lupičů těl

Mezi sci-fi horrory z 50. letech výjimečný kousek, i když pořád je to v podstatě jenom slátanina o útoku z vesmíru, která dnešnímu divákovi přijde pěkně přešlá dobou. To by byla pravda, kdyby Invaze neměla výbornou atmosféru a několik opravdu zdrcujících scén, které jak správně podotýká Braddy, mají mnohem větší sílu než kdyby se v nich objevil tucet gumových vraždících monster z bažin. (11.02.2003)

Film má vyše 60 rokov, ale aj tak ho možno považovať za jeden z najlepších sci - fi filmov v kinematografii. V podstate jeho veľkosť tkvie v tom, že umne kombinuje dramaticko - zábavnú zložku so spoločensko - filozofickým presahom (toľko alegórii sa vo filme len tak nevidí) a je len na divákovi, čo mu je viac blízke. Užíval som si dej plný zvratov, s perfektnou gradáciou, originálnymi dialógmi a výbornými hercami (božská Dana Wynter). (17.10.2013)

Napínavé od začátku do samého konce. Donu Siegelovi se děj daří udržet stravitelný i pro dnešního diváka - přítomnost velkých zelených lusků ani naivní zamilované dialogy ústřední dvojce nedokáží narušit houstnoucí atmosféru. Je jen škoda, že se k filmu muselo dotočit zlehčující orámování z psychiatrické léčebny. (24.12.2005)

Až na koráby silnic a telefonní spojovatelku není na tomto filmu vůbec nic zastaralého. Počáteční expozice je sice malinko kostrbatá -- trochu naivní zjišťování, co se vlastně děje. Ale na druhou stranu zřejmě jsem paranoik a skeptik já, a hlavní hrdina jen přirozeně věří lidem, které zná, když říkají pravdu, byť velmi zvláštní. Pak se to ale docela slušně rozjede a se spiknutím na vyměnění pozemšťanů za invazní druh se neuhýbá do zjednodušení. Solidní rozpočet je, tisíceré díky, vidět nikoli na nějakých příšerách a "efektech", ale na pečlivé výpravě a nezvykle velkých scénách (pravda, jen několika). A samozřejmě škoda závěrečné půlminuty s nadějí -- bez ní by to bylo ještě působivější. It's alive, it's alive!!! (23.03.2013)

V podstatě všechny ty hvězdičky dávám za to obrovské nepřetržité napětí a atmosféru, dokonce jsem se i trochu bál, to jsem nečekal. O konci tu mluvíte snad všichni, tak už se to nedá brát jako spoiler, ale ačkoliv mám nešťastné konce rád, tento film byl tak beznadějný, že jsem byl za happyend vděčný. Občas mě trochu zarazily logické podivnosti (namátkou telefonát psychiatrovi Dannymu, kterému doktor Bennell řekl "přijeť sem" a on přesně věděl, kam má jet, i když Bennell volal z domu, který nebyl jeho, případně ještě proměna Becky, měl jsem dojem, že mysl a paměť se přesune do těla vytvořící se v lusce, ona se však proměnila sama u sebe), ale to k filmům z této doby patří. (14.09.2008)