Invaze lupičů těl

Když jednou začnete pochybovat… Jako kdyby se deziluze filmů-noir přesunula z velkoměst na předměstí. Stejně jako poválečná americká společnost, preventivně strašená špiony z východu a atomovou bombou. Společnost konzumní a unifikovaná. První větší kritický úspěch Peckinpahova mentora Dona Siegela je až sadisticky zneklidňující tím, že nic nevysvětluje. Zachycení nálady ve společnosti nevyužívá k průhledné proti-komunistické agitaci. Nevinné, tehdejším Američanům jistě povědomé situace typu společného zahradního opékání, zasazuje do úmyslně nečitelného kontextu a nutí diváky, aby si sami zodpověděli, co je v nepořádku. Co je s nimi v nepořádku. Racionální vysvětlení, o které zprvu usilují postavy, je vyloučené. Zkuste vysvětlit strach. Kde jedince nevyléčí psycholog, tam společnosti nepomůže žádná instituce. Jedou v tom všichni, a kdo zkusí vybočit, bude za blázna. Na stísňující atmosféře se podílí kamera, pronikající do osobního prostoru postav, a využití lokací, jež minimalizují šanci na únik (koridory, zužující se ulice). Občasná naivita a polopatičnost dnes pobaví, ale není tak častá a výrazná, aby negativně ovlivnila úžasný spád filmu, tvořeného zhruba ze třetiny nepolevujícím útěkem před tím, v čem tehdy lidé žili. A vlastně – nejen tehdy. 85% Zajímavý komentář: Marigold (19.06.2016)

Príjemný (resp. nepríjemný) malý horor so super stiesnenou atmosférou a uveriteľnými hereckými výkonmi. Prvé spracovanie slávneho románu som videl ako v poradí tretie (chýba mi ešte to najslávnejšie zo sedemdesiatehoosmeho). No a táto pôvodná Invázia je samozrejme omnoho intenzívnejšia ako sterilná Hirschbiegelova z 2007-eho, no k dokonalosti mi tam stále niečo málo chýba. Béčkovú depresiu Body Snatchers Abela Ferraru z roku 93 mám predsa len radšej. V svojej dobe to ale museli byť pre divákov vážne šoky (hlavne záver v jaskyni). (05.02.2013)

Také jsem tenhle padesát let starý snímek viděl kdysi v dětství. Dodnes jsem ho měl v hlavě. Mám slabost pro tyto starší horory, zejména Invaze lupičů těl dokáže vzbudit opravdu silné emoce určitého typu strachu, ale vůbec by nevadilo příběh více rozvyprávět a prodloužit stopáž. Osmdesát minut uteče hodně rychle, no pro mě je tato délka spíše mínusem. Rád bych tu pátou hvězdu dal. Dnešní Hollywoodské srajdy se stokrát větším rozpočtem si mohou o takové atmosféře svých hororů a sci-fi nechat jen zdát. 80% [říjen 2006] (18.10.2006)

Na tomto filmu je vskutku nádherně vidět antikomunistická hysterie 50. let, kdy se kdekdo domníval, že třetí světová válka je na spadnutí a brzy dojde k finálnímu zúčtování mezi Východem a Západem. Film překvapuje hlavně dodnes svěžím scénářem se zajímavým způsobem vyprávění - vadou na kráse je možná až ale přílišná překotnost děje (film má zbytečně krátkou stopáž). Pozoruhodné je, že v této první filmové verzi z roku 1956 je ještě relativní happy end. Ve verzi ze 70. let už nikoliv. To taky vypovídá o lecčems. (20.10.2005)

Na sci-fi horor z padesátých let je to fakt pecka. Atmosférická, s rozumnou stopáži, působivými scénami a obstojným vedením děje. Dokonce se to i rozjede poměrně rychle, takže nemám moc co vyčítat. Když to ale srovnám s remakem ze sedmdesátek, nedokázal bych říct, která verze je lepší - remake je sice utahanější, ale zato napínavější a některými scénami znepokojivější, ale originál je kratší, sice taky atmosférický, ale ne tak napínavý a znepokojivý. Každá verze má své pro a proti, ale v hodnocení je prostě vidím na stejno. Každopádně za zhlédnutí stojí obě verze a ani jedna není špatná. Akorát tahle má maličko optimističtější konec než remake. EDIT: Po druhém zhlédnutí jsem vůbec neměl klidné spaní, jelikož jsem se sám sebe ptal, co se stane, když Miles usne. Jestli to stejné, co Becky, tak je lidstvo ztraceno tak jako tak. Mám sto chutí tomu dát plný počet. Silné 4* (08.06.2020)