Poslední představení

Tohle je hodně těžké. Rok 2020 stojí za vyliž. Buď tu máme patlaniny z pomocných dílen a nebo nějaké paskvily. A poté něco, co skoro všichni milují, ale je to nařčeno z manipulace faktů a stavění kultu osobnosti. Ano, mluvím zde o tomto. Ale abych byl sám za sebe konstruktivní, tak musím říct, že jsem zde nic takového přímo nezažil. Asi možná protože neznám tolik ten druhý pohled, ale co už. Přeci jen i toho podkuřování eMDžejovi se trochu dost najde, ale v případě jeho asi jako nejlegendárnějšího hráče NBA se to dá skousnout. Sportovní seriály a hlavně dokumentární jsou ošemetné. Docela dost od nich očekávám, protože vím, že jsou velmi kvalitní. Přeci jen, Až na vrchol mě dokázalo přimět obdivovat víc motosport než bych si kdy představil a seriál o Formuli minulý rok se ukázal být naprostým skvostem, který mě opět přiměl se aktivně o tento sport zajímat. Zde nemáme nástin celého NBA. Máme zde záležitost starou skoro 30 let o jednom týmu jedné éry. Dejme tomu o jednom muži. Cože je zvláštní, protože je jasné, že seriál je hlavně o Jordanovi, ale přitom vám tam v poslední epizodě jsou ukazovány portréty hráčů, kteří tam byli už od začátku. Zrovna u Kerra to ale mělo hezkou návaznost a logiku. Jinak to působilo dost random a divně. To ani nemluvím o tom, že člověk očekává nějakou linku okolo toho sportu samotného. Ale vy jste schopni sledovat epizodu věnovanou jenom tomu jak eMDžej fotí fotky a spoty pro McDonald a nevím, co ještě. Což je dost mimo a nejednou člověka napadne na co vlastně dívá a proč. Pro mě asi největším problémem, který mě štval celou dobu je absolutní nekonzistentnost vyprávění. Čekáte příběh posledních zápasů, ale vy na jednou koukáte na naprosto divné odchylky pět let zpět, abyste se vrátili do "současnosti". Kdyby to jelo tak nějak logicky chronologicky od začátku do konce, tak bych neměl žádný problém, protože by to obecně vzato dávalo smysl. Místo toho máme něco, co skáče v dějové lince, tak chaoticky, že se máte šanci chytat jen když i víte v jakém období měl Rodman jaké háro. A to je vše. Obecně vzato, dobře natočené, hezky motivované a i tak hezky odvyprávěno. ALE! Je tu dost kravin, které prostě nejsou vůbec přehlédnout. Opět. Asi jsem trochu divný a asi jsem ztratil rozum, ale podobně jako u mnoha dalších letošních seriálů je toto zvedáno do nebe. Pro mě je toto alespoň ne katastrofa, ale nic než příjemný nadprůměr. Toť vše. (24.07.2020)

Jeden z nejlepších dokumentárních, sportovních a vůbec televizních pořadů všech dob. Protože tohle se stalo a Michael Jordan je dodnes jen jeden svého druhu. Pro ty (tedy minimálně mě), co vstávali v devadesátkách v jednu ráno, ladili TVP1 a učili se polštinu na finálových sériích s Michaelem Jordanem, je The Last Dance sedmým vítězstvím Chicago Bulls. Obrovská radost, že to vůbec vzniklo. Na prvním místě ze všeho, co tvoří tu kvalitu, radost z tlaku na pilu a snahu o dokonalost - v dokumentu i ve skutečnosti. Jordanova a Bulls éra změnila nejen basketbal, ale i kulturu, fenomén sportovních celebrit, sebevědomí afroameričanů, mě přivedla k basketbalu, uvedla mě do světa, kde existuje naprostá oddanost svému koníčku a kde excelence na tom postavená může ovlivnit řadu oborů od obuvnictví po televizní zábavu. Za mě fakt špica, šest hvězd, protože jsem to ve svém marginálním světě taky prožil a taky mě to ovlivnilo. A to jsem zažil jen nano vzorek toho, čím tehdy žili fanoušci v Chicagu. Dokument nám to dal okusit. Michael Jordan je ikona, a na jeho pouti je možné najít množství paralel zajímavých pro sportovce (komunita basketbalistů, fascinující Karl Malone, který jde celým autobusem popřát vítězi), manažery (přístup Phila Jacksona k Rodmanovi), nadšence a fanoušky (jak jejich posedlosti vycházel neuvěřitelně vstřícně M.J. vstříc a jak ho to množství zároveň muselo unavovat) a týmové hráče, kteří jsou dvojkou (Pippen) nebo silnou individualitou (Rodman), mají za sebou válku (Kukoc) nebo stejnou tragédii v rodině jako Michael Jordan (Kerr). Bylo to skvělé a nebylo to povrchní. Fakt dík! :) (24.05.2020)

Jedno z těch lepších děl, co Netflix vypustil do světa. Pamatuju si, že MJ jsem poznala jako dítě díky Space Jamu. S ostatními hráči a celkově s Chicago Bulls jsem si ovšem jízdu užila. MJ mi po pár dílech začal vadit, všechna pozornost nemusela být jenom na něm...ale co z vás udělá egoismus, co si sami vybudujete a čím vás ještě společnost bude přikrmovat, tím potom žijete. Z obyčejného muže udělali kult. Why not. Jen trochu zapomněli na ostatní, díky kterým by se MJ nedostal tak daleko. Basketbal je týmová hra, ne sólová. Jen některým to těžko vysvětlíte. (spoiler alert but who cares) Čekala jsem možná trochu lepší "zakončení", co se týče týmu, ne jenom dovětek "ten šel tam a ten šel tam". Ale vzhledem k tomu, jakým duchem se dokument nesl po celou dobu, jsem tak moc překvapená nebyla. (konec spoileru) Otázka po druhé hodině ranní (aspoň v době psaní komentu pro mě): Má smysl dokument vidět? Pokud jste fanoušci Chicago Bulls, nebo pokud vám něco aspoň podvědomě říká jméno Michael Jordan, směle do toho. (18.12.2022)

Neuvěřitelná záležitost. Dramaturgicky naprosto brilantně vystavěná dokumentární série, ve které všechno perfektně sedí. Plná strhujících - nejen sportovních - momentů, ale i dojímavých scén. A to vůbec nezmiňuju střihové montáže ze zápasů, naprostá slast. V The Last Dance si Netflix sáhnul na svůj vrchol, obzvlášť pak ve finální epizodě, která je asi tím nejlepším, co jsem v tomhle žánru viděl. Kdybych mohl, dám i 10 hvězd. (19.05.2020)

Kdykoli jsme byli v těláku nuceni basketbalovat, přišlo mi to jako ztráta času. Podivná pravidla toho co je faul a co ne jsem nikdy nepochopil, u nás se vlastně nepískalo nic takže nebylo co chápat. Kromě Jordana znám jen pár NBA jmen (Bryant, O'Neil, Jabbar, Lebron) potenciál ideálního diváka tedy postrádám. Po Drive to survive má u mě jakákoli sportovně laděná série Netflixu předplacené místo v obýváku, po osmi dílech Posledního představení bych rád napsal, že Bulls ho mají v mém srdci ale nemůžu. Chápu výjimečnost sledované dekády, v charakterech ale vzory nevidím, velkolepé úspěchy nepamatuju, Jordan se s postojem 'tos neměl hochu' strašně opakuje. Kvalita zpracování odpovídá červenému eNku, postavy mají co říct, konfrontace, vykopávání válečných seker, vyříkáváni si zaprášených křivd, ale taky spousta dobrého, respektu, malých a velkých gest, zákulisních třenic, až fanatického přístupu a rutiny... Netflix vyprodukoval osm hodin materiálu, který klape, absolutní hodnocení je na místě. (02.06.2020)