Vůně ženy

Vím o tom filmu léta a neuměl jsem si představit, že by příběh s tématem slepoty mohl být (také) komedií. Jenže jak mi Dino Risi už víckrát ukázal, pro něj snad neexistuje téma, z něhož by nedokázal vykřesat humor. Cynická povaha věčně ukecaného Fausta Consola ve vztahu k poslušnému sluhovi tady vnáší díky Faustovým replikám do nálady spoustu nepřehlédnutelné ironie, oba spolu zažívají na společných cestách italskými velkoměsty i nejeden veselý zážitek a já byl překvapen, že Vůně ženy (alespoň v této původní verzi – remake jsem neviděl) je vlastně i road movie. Je to také krásná ukázka toho, jak za patřičné konstelace můžou komedie a drama (...jako v životě) fungovat spolu vedle sebe v jednom filmu, propojovat se a přecházet z jednoho do druhého. Tady vše skvěle funguje zásluhou Vittoria Gassmana, který předvedl snad nejlepší výkon, jaký jsem od něj viděl a žasl jsem, nakolik své postavě se zrakovým hendikepem dokázal přizpůsobit veškeré pohledy i způsob chůze, to vše s vypilovaným hlasovým projevem, nímž především dává coby Faust najevo svůj povýšenecký postoj a pocit (zdánlivé) sebestačnosti. Navrch krásná hudba, pohledná italská místečka a napínavé vyústění děje s přesným dávkovaním emocí směrem k závěru bez zbytečného sentimentu. Déle jsem si tenhle Risiho film coby jeden z vrcholů tvorby pana režiséra šetřil a naštěstí se mi dostalo skutečně výjimečného filmu. [90%] (03.06.2023)

Vôňa ženy po včerajšku preberá po Poslednom skautovi korunu najhláškovitejšieho filmu všetkých čias. Sledovať film v kine a zdielať emócie s ďalšími desiatkami ľudí je neoceniteľnou pridanou hodnotou. Prečo sa nestala krásna Agostina Belli hviezdou formátu Cardinale/Lolobrigida je pre mňa veľkou záhadou. Proste treba vidieť, popisovať film je zbytočné. (10.08.2015)

(Moze obsahovat spoilery) Americka verzia ma sice prilis nedostala, zato tato povodna ano. Tam kde sa remake snazi zaposobit slovami (resp. preslovmi :)), tu vas dostane len samotny pohlad na mlciacu tvar hlavneho predstavitela, ktora dokonale stelesnuje cele jeho utrpenie.Ak nepocitam Osvietenie, nevidelsom ziadny iny film, kde by boli tak posobive staticke zabery na tvar herca. Sam zastavam nazor ze film by mal predovsetkym rozpravat obrazom a nie slovami. V tom najviac previsuje original americky remake. Co sa tyka hlavneho predstavitela, aj ked Al Pacino za svoj skvely vykon dostal dokonca oskara, na Vittoria Gassmana, v tomto pripade nema. Vrocholom filmu je zaverecna scena, ked Fausto zostane bez pomoci a ked sa snazi vyjst z domu po dvoch krokoch bezmocne upadne na zem a je nuteny si napriek svojej hrdosti pripustit, ze bez pomoci druheho nedokaze zit.. Jedina vec co mi vadila bol rychly odchod jeho sprievodcu, ktory tym akoby stratil podstatu svojho ucinkovania. (treba spomenut skvely soundtrack). (9/10) (04.05.2007)

Tak tady musím přísný. Ano, napadla mě věta: ,,Sakra, originál filmu, jehož remake mám v topce, to bude podívaná ''. Šlápl jsem vedle. Zatímco Vůně ženy z roku 1992 se rozjíždí povolněji a diváka pomalu, ale jistě vtahuje do děje. Zde to mělo až moc zbrklé tempo a atmosféra byla jakási hořká. Jsem zklamán tak, že už ani nemám náladu se dál rozepisovat o tomto... kýči. Abych to shrnul, Brestova Vůně ženy má kouzlo, obsahuje vtipné, ale i dojemné scény, zkrátka něco dá, ale tohle dovede tak akorát nasrat. Třeba se pletu, ale myslím, že zde dalo vymáčknout mnohem víc. (19.08.2010)

Už je to dávno, už si ani nevzpomínám oč v tom filmu šlo. Vím, že mě úžasně zaujal svým výkonem charismaticky Vittorio GASSMAN. Pak jsem viděla (možná) všechny filmy, kde hrál on, ale hlavně co se k nám do republiky z Itálie dovezly. Nechci kvůli tomu načítat obsah filmu. Stačí mi, že si na ten film zachovávám dobrý pocit. (03.10.2007)