Berlín, Alexandrovo náměstí

Pět hvězdiček nedám, na to je Alexandrovo náměstí příliš komorní a literární, čtené pasáže jsou přece jen znát, na druhou stranou jsou to ty nejsilnější čtyři hvězdičky, jaké si lze představit. Navíc tenhle seriál ještě neskončil a neustále ve mě rezonuje - je to emocemi nabitá, po čertech chytře natočená věc s úžasně plnokrevnými postavami. Dobro, zlo, láska, nenávist... Tak komplikované, nejednoznačné postavy se objeví jen výjimečně. Jak už napsal Fosgo, seriál působí jako prostředí hodně laciného baru pozdě k ránu a v tom spočívá i kus jeho přitažlivosti. Ty čtyři hvězdičky jdou na vrub i šílenému vysílacímu času, navíc je to projekt, který je lepší shlédnout s menším odstupem mezi jednotlivými díly. Alexandrovo náměstí je hodně hodně dobré a nevylučuju, že se objeví v mé seriálové topce. Celkový dojem: 85 %. (01.06.2009)

První díl za 5*.///11.4.: Druhý a třetí díl pořád výborné, herecký výkon Güntera Lamprechta je výtečný.///Díly 4 - 6: stále výborné, skvělá atmosfára meziválečného německa, vývoj postav. V pátém díle byla často výrazná (a skvělá) hudba podporující atmosféru. Pokud budou i další díly tak perfektní, tak se zařadí "Berlín, Alexandrovo náměstí" mezi mé TOP seriály.///8.5.: Osmý díl opět vynikající, tentokrát nechyběl ani humor (když si Franz v hospodě povídal s pivem).///25.5.: Devátý díl - Je to neuvěřitelné, ale seriál si stále drží svoje kvality.///29.5.: Desátý díl prokazuje výjímečnou kvalitu celého seriálu, u tohoto dílu stojí za zmínku hlavně to, že byl v rychlejším tempu než ty předchozí.///5.6.: Včerejší -už jedenáctý- díl byl... zase výborný, ač je neuvěřitelné. Vychvalovat lze takřka vše, takže tentokrát zmíním že skvělý výkon předvádí i Gottfried John (Reinhold).///12.6.: Co dodat, snad jen že v dvanáctém díle se celá druhá polovina obešla bez Franze (dostalo se většímu prostoru Reinholdovi a Mieze) a přesto nebyl o nic horší.///20.6.: Třináctý díl mě i přes vysoká očekávání překvapil a byl asi nejlepším dílem celé série, o tom závěru nemluvě. Už zbývá jen epilog.///Dvouhodinový epilog je naprosto fenomenální zakončení tohoto Fassbinderova mistrovského kusu. (27.03.2009)

Obsahuje spoiler. Jediné dva lidi, které opravdu miloval, byli Mieze a - Reinhold. Jak píše Madsbender, Franz je postava rozložená, ale nejen v čase, ale absolutně - neustále trhána světem na kusy, nucená se vždy znova a navzdory všemu skládat, vlastní silou opět nalézat a přitom zapomínat na to, co předcházelo (nejdřív pravačku, nakonec i duši se však už nalézt nepodařilo). Velikost této postavy je právě v lásce k Reinholdovi, protože toť svět - smrt - život sám, který se vytrhl své obecnosti a postavil se před našeho hrdinu osobně - Reinhold toť vtělení světa, světa krutého, úskočného. A zkušený Franz, milující život a svět i přes jeho nekonečná příkoří, objímá Reinholda v gestu marného boje proti Neporazitelnému, kterého však lze obelstít právě tím, že v lásce a zároveň boji s ním neztratíme sami sebe, vůli milovat bližního, ale i onen Svět, který nám to vše umožňuje, i když nám to vše bere. A právě proto je vrcholem závěr 13. dílu - smích Franze nad ztrátou Mieze není cynismus, ale nejvyšší pochopení - Mieze nemohla Reinholda/ Smrt porazit, ale mohla přijít o sebe samu, zapřením Franze či odchodem od něho by Reinhold skutečně zvítězil. A v gestu (jednorukého) objetí Lásky a Smrti se zároveň odvíjí celý epilog, který je nevídaně dokonalou dialektickou hrou Smrti a Života, provinilosti Světa před vlastní krutostí i Člověka-Franze nad vlastní spoluvinou. /// Fassbinder bezpochyby stvořil jeden ze svých vrcholů, i v rámci jeho filmografie význačný, především obsahovou i formální mnohovrstevnatostí - spojení vypravěče, mezititulků a "jedovatě sladké" (viz zencitizen) hudby dělají z epiky příběhu ironizující a bodavou poezii smutku, životních chyb, turbulentní doby a života. (23.03.2015)

Logicky vzato stojí audiovizuální dílo zejména na vizuálním dojmu. Ten tvoří hlavně kvalita výpravy a jestliže té jsem neuvěřila za celou dobu ani na minutu, jsou ostatní hodnoty rázem smazány. pulnicek: Já jsem přestala věřit na dobrý německý film v průběhu jejich 50. let. To je poslední dekáda, kde si dokážu sem tam ještě něco najít, ale jinak v hojném počtu nic. (27.03.2009)

Tak sem si seriál sehnal a sjíždím ho ale jsem zděšen... Místo o atmosféře a situaci v poválečném Německu se dívám na panoptikální postavy které nepřiměřeně exhibují a podivné situace kterým jen ztěžka uvěřit.. No uvidím dál, zatím to je jen o vůli... Vlastně dobře mi tak, co znám dobrého z německé kinematografie ? (09.07.2009)