Happiness
Šťastie
Režie:
Todd SolondzScénář:
Todd SolondzKamera:
Maryse AlbertiHrají:
Jane Adams, Jon Lovitz, Philip Seymour Hoffman, Dylan Baker, Lara Flynn Boyle, Cynthia Stevenson, Justin Elvin, Lila Glantzman-Leib, Louise Lasser (více)Obsahy(1)
Tři sestry a jejich abnormální vztahy. První - Joy Jordan, je odmítnuta svým nápadníkem, který později spáchá sebevraždu. Nemá štěstí v lásce, je opuštěná, její sestry už nevěří že může být někdy šťastná. Pak se ne příliš šťastně zamiluje do jednoho svého studenta. Druhá ze sester - Trish je šťastně vdaná za seriózního psychiatra, se kterým má tři děti. Časem se ale u něj začnou objevovat pedofilní sklony. Znásilňuje spolužáky svého syna, který řeší problémy s prvním vyvrcholením, a ukájí se nad dětskými časopisy. Třetí sestra - Helen je krásná spisovatelka, která nemá o nápadníky nouzi. Zamiluje se do ní pacient jejího švagra a ona musí odrážet jeho sexuální ataky. Ani manželství rodičů těchto tří sester není právě šťastné. Happiness je černá komedie plná sexu a úchylek, kde nikdo není dokonalý. (Zoiberg)
(více)Recenze (148)
Velice chytře napsaná taškařice o rodině, s jejímiž členy a jejich okolím bloumají roztodivné úchylky. Parádně zahrané (Hoffman, Baker), příběh bohužel nikam nevede. Režisér nám tak aspoň nakonec dopřeje kapičku štěstí. ()
56. Zlatý Glóbus za rok 1998 - nominace (1) - Nejlepší scénář - Todd Solondz ()
Úžasné postavičky a dokonalý komentář od Matty, s kterým se zcela ztotožňuji ()
Každý jsme více či méně normální a každý jsme více či méně úchyl. Někteří veskrze normální lidé se občas baví tím, že ze sebe dělají úchyly a někteří veskrze úchylní lidé vypadají jinak vcelku normálně. Poněkud bizarní film s dokonalou závěrečnou scénou... Více v mém deníčku. ()
Film je typickým důkazem toho, že dáme-li dohromady bandu úchylů a podivínů, nevznikne nutně skvělý a nápaditý film. Všichni jsou v hajzlu, podivní a ujetí, ale taky naprosto normální nezajímaví lidé. Nejen, že mne jejich příběh nezajímal, ale přímo mě nudil. A tak z celého zázraku v rytmu filmu Magnolia zbyla jen kontrovernost (ovšem jen pro Američany, Evropan je zvyklý na tvrdší kusy). Nelze upřít pár dobrých scén a slušné herecké řemeslo, ale jinak těžká vykrádačka.... ()
Pecka a zabavne fakof vsem predsudkum, neni co dodat... ()
Hmm... ()
Jo! Zdanlivě byzarně uchylný film je vlatně hymnou na pravdivost a reálnost, kterou si mnozí z nás bojí připustit.... ()
Štěstí je velmi vratká věc a není na objednávku, ani americká střední třída nežije v pozlátku dokonalého života. Film má výborný scénář a právem je uveden mezi snímky, které byste měli vidět předtím než zemřete. ()
Těžká nálož depresivního, lidsky černočernýho humoru. ()
Aj čisté zúfalstvo môže byť občas vtipné... ()
Joy, Trish a Helen, tři sestry, které nemají příliš štěstí na lásku a partnery. Trish je sice na první pohled šťastně vdaná, ale její muž, psychiatr, trpí tajnými pedofilními sklony, které si ukájí na spolužácích svého syna. Joy má naopak smůlu hned od začátku - její přítel se po rozchodu zhroutí, a spáchá sebevraždu. Navíc se do ní zamiluje ruský student angličtiny, ale ani jeho úmysly nejsou úplně čestné. A Helen se musí ubránit chtíči svého souseda, který se ukájí oplzlými telefonáty na náhodná telefonní čísla... To jsem se jednou necítil úplně ve své kůži, a říkal jsem si, že nějaký veselý film, by mne mohl z podzimní deprese trochu vytáhnout, a tenhle svým názvem napovídal, že by mohl být ten pravý. Pokud mne ale tento film něčím potěšil je to, že i taková podzimní deprese, i cokoliv jiného co vás potká, není tak špatné jako to, co hrdiny tohoto filmu. Na co kdokoliv z nich sáhne, to se pořádně podělá - navíc nikdo z nich není úplně tak normální (a když už je vcelku normální, tak má smůlu na nenormálního partnera). Po filmové stránce se mi ale film zase docela líbil, herecké obsazení vcelku ucházející (sympatická Jane Adams, odpudivý Phillip Seymour Hoffman, krásná Lara Flynn Boyle a další), dialogy (rozhovor otce se synem o masturbaci i své úchylce, rozhovor v kavárně) a tak celkově... ()
Je to celkem šílené, perverzní a otevřené, ale přeci jenom dobře natočené. ()
Čtyři hvězdičky za Laru Flynn Boyle.Od Městčka Twin Peaks mam pro ni slabost:))) ()
Název Štěstí mi pro tento snímek přišel malinko nadnesený.Jediný můj problém s filmem je ten, že si nějak nemůžu najít k postavám cestu.A tím pádem mě jejich příběhy příjdou trochu nudnější.Ale to je jen můj problém.I přesto musím uznat, že občas jsem nevěděl zda se mám smát či být znechucený nad scénami či dialogy, které se zrovna odehrávaly.Z herců se mi nejvíce líbil Dylan Baker, který bravurně dokázal ztvárnit svoji postavu a dodat jí lidsko v jednom z nejsilnějších momentů filmu.Svérázný a osobitý snímek. ()
If you feel like your live is miserable, then watch this flick. Don't be misled by the title, because it is more of an irony and sarcasm. I really enjoyed it, but felt a little bit of anxiety afterwards. There is very much truth in it. ()
Parádní vhled do americké "každodennosti"!Jeden z nejlepších amerických (nejen) komedií!Doporučuji.. ()
Pohled na lidi z jejich temnější stránky...Úžasně ujetá úchylárna, prezentovaná však v zcela seriózní podobě se skvělými hereckými výkony. ()
Aký zavádzajúci obsah! Myslela som, že budem mľaskať blahom ale tých pár úchylárien nemalo na mňa žiadny účinok plus aspoň za hercov teda. ()
"JOY, NEBOJ SA. JA SA NESMEJEM TEBE. SMEJEM SA S TEBOU!" - "ALE JA SA NESMEJEM..."____Spoilery. Možno sa to zdá ako zvláštne porovnanie, ale napadlo mi, že podobný film by možno urobil Michael Haneke, keby sa rozhodol nakrútiť komédiu. Avšak tam, kde Hanekeho filmy vyvolávajú takmer výlučne depresiu a zmar, Solondz tieto javy zahaľuje do nadsázky, čierneho humoru a vtipu.____ŠŤASTIE je filmom, ktorý by sa dal označiť ako sociálna kritika, alebo ešte lepšie: satira, možno až fraška. Už prvá scéna, zobrazujúca Joy a jej priateľa v reštaurácii, ktorá akoby vypadla z absurdného divadla, predznamenáva celý tón filmu. Postupne sa nám predstavuje panoptikum bizarných postáv, ktoré svojimi charaktermi a činmi nastavujú zrkadlo navonok bezstarostnému a „normálnemu“ životu usporiadanej strednej triedy. Solondz film delí na viacero dejových línii. V každej sa zameriava na iného protagonistu, resp. protagonistov a ich príbeh. Film je dôkladne štruktúrovaný, predstavenie charakterov je dostatočne vyprofilované a aj vďaka tomu všetky tieto línie držia pohromade a vytvárajú jeden kompaktný celok. Spomínal som, že ŠŤASTIE je satira, pre niekoho možno miestami až prekvapivo cynická a absurdná. Takmer žiadnej z postáv nemožno „fandiť“ či si ju obľúbiť. Každý je niečím doslova úchylný. Pedofilný psychiater. Jeho manželka, ktorá má všetkého dosť a ktorá utešuje svoju sestru slovami, že si „vždy myslela, že to nikam aj tak nedotiahne.“ Úspešná spisovateľka-poetka, ktorá si spätne želá aby bola v detstve znásilňovaná. Jej sused, ktorý sa ukája náhodnými telefonátmi cudzím ženám a do ktorého je zamilovaná jeho susedka, trpiaca komplexmi zo svojho vzhľadu a ktorá zavraždila vrátnika a teraz skrýva jeho rozporcované telo v chladničke. Možno jediná z postáv, ktorá sa k divákovi trochu približuje je smoliarka Joy, na ktorú sa sype jedna pohroma za druhou a ktorá sa akoby snaží zapadnúť do sveta, ktorý ju obklopuje, ale vždy sa vyskytne nejaký prvok, ktorý jej to prekazí._____Divácky odstup od protagonistov je však len ďalšia režisérova rafinovaná pasca. Áno, všetkým hrdinom sa smejeme a možno si myslíme, že sme takpovediac lepší a iní. To je však samozrejme úplne mylná domnienka. Myslím si preto, že film nefunguje len ako zrkadlo výlučne americkej spoločnosti, ale akejkoľvek konzumnej society. Celý ten smiech je teda do istej miery mrazivý a dalo by sa povedať, že gogoľovský – sami sebe sa smejeme. Niektoré scény sú vyslovenou paródiou na podobné schémy zo všetkých pozitívnych amerických filmov – napr. rozhovory pedofilného otca so svojim synom ohľadom pohlavných orgánov a masturbácie, za doprovodu idylickej hudby. Inokedy nastupuje vyslovene cynický škľab – keď pedofil mieri autom k malému chlapcovi, ktorý ostal sám doma, odbočí do tmavej ulice a kamera sa zastaví na výstražnej značke Pozor, deti! Mnoho ďalší scén je nakrútených v podobnom duchu: z hereckej akcie, hudby a spôsobu nakrútenia je jasné, že ide o humor a to o humor, ktorý funguje. Napriek tomu zo zobrazovaných udalostí mrazí a Solondz tým iba podčiarkuje absolútnu vnútornú prázdnotu a egoizmus hlavných hrdinov._____Vo svojej podstate je pre mňa film radikálnym, nihilistickým podobenstvom nielen o spoločnosti, ale o samotnom človeku ako takom. Skvelému dojmu napomáhajú bezchybní herci, sústredená réžia a skvelá práca s hudbou a gradáciou jednotlivých línii. Rozhodne stojí za pozornosť! () (méně) (více)