Happiness
Šťastie
Režie:
Todd SolondzScénář:
Todd SolondzKamera:
Maryse AlbertiHrají:
Jane Adams, Jon Lovitz, Philip Seymour Hoffman, Dylan Baker, Lara Flynn Boyle, Cynthia Stevenson, Justin Elvin, Lila Glantzman-Leib, Louise Lasser (více)Obsahy(1)
Tři sestry a jejich abnormální vztahy. První - Joy Jordan, je odmítnuta svým nápadníkem, který později spáchá sebevraždu. Nemá štěstí v lásce, je opuštěná, její sestry už nevěří že může být někdy šťastná. Pak se ne příliš šťastně zamiluje do jednoho svého studenta. Druhá ze sester - Trish je šťastně vdaná za seriózního psychiatra, se kterým má tři děti. Časem se ale u něj začnou objevovat pedofilní sklony. Znásilňuje spolužáky svého syna, který řeší problémy s prvním vyvrcholením, a ukájí se nad dětskými časopisy. Třetí sestra - Helen je krásná spisovatelka, která nemá o nápadníky nouzi. Zamiluje se do ní pacient jejího švagra a ona musí odrážet jeho sexuální ataky. Ani manželství rodičů těchto tří sester není právě šťastné. Happiness je černá komedie plná sexu a úchylek, kde nikdo není dokonalý. (Zoiberg)
(více)Recenze (148)
Černá komedie plná sexu a úchylek, kde nikdo není dokonalý... Ocenění - MFF v Cannes ´98 ( Fr ) - Cena Mezinárodní federace filmových kritiků FIPRESCI....... Zlaté Glóby ´99 ( USA ) - Nominace na cenu za nejlepší scénář. Scénář : Todd Solondz. Kamera : Maryse Alberti. Hudba : Robbie Kondor ()
Každý myslíme na sex. Někdo pořád, někdo jen občas a kdo řiká, že nikdy, ten kecá. Bohužel někteří lidé mají při tom neohraničeně chlípné fantazie, a když potřebují plně ukojit své úchylné tužby, doplácí na to jejich okolí. Co se leckdy děje za dveřmi některých domovů si netroufáme ani pomyslet a tak se Todd Solondz rozhodl nám to předvést. Trochu to obalil černým humorem a naservíroval v plné parádě se skvělým hereckých ansáblem jako těžce stravitelnou chuťovku, která není pro každého. Ani pro mě ne, proto radši nebudu moc dlouho dumat nad obsahem a budu hodnotit kvalitu filmu. A ta, ač s pomalejším rozjezdem mě nakonec uspokojila. ()
Tak tohle je naprosto demolující pecka, na první zběžný pohled krásná rodina, ovšem při nahlédnutí pod tu rodinnou pokličku se jedné okamžitě obrátí žaludek.. Otevřenost a upřímnost snímku mě po pravdě posadila na zadek a k tvůrcům chovám neskonalý obdiv, uchopení a zpracování tématu formou satiry je velmi obtížné a tady se to povedlo na jedničku s hvězdičkou, tedy v mých očích.. ()
Asi nejpřesnějším slovem, které v souvislosti s tímto filmem (potažmo jeho režisérem) zaznělo, je ,,zákeřný". Todd Solondz zkoumá hranici divákovy trpělivosti a činí tak navýsost podvratně. Vezme výjev, který známe z desítek amerických seriálů a filmů - spokojená rodinka večeří, dvě sestry se baví na kávě, muž a žena spolu randí, k tomu hraje pohodová hudba - jenomže cítíme, že tak snadné to tentokrát nebude. Pod povrchem totiž něco bublá. Každý má svoji úchylku, své malé tajemstvíčko, svůj problém, se kterým se musí vypořádat... Z tohoto pohledu se jedná o podobné snímky jako Hana a její sestry, Americká krása či Magnólie, jen je to celé dohnáno až na kraj satiry a ještě kousek dál.. Je příjemné, že tato freak-show, která mohla velmi snadno spadnout do laciného šokování, je tak chytře a s nadhledem udělaná, že nepůsobí prvoplánově. Velmi ji k tomu napomáhají výborné herecké výkony od všech zúčastněných. Kdyby Dylan Baker nehrál tak strašnou roli, bylo by to na Oscara! Režisér Solondz nicméně říká: ,,Nedělám filmy pro každého. Obzvlášť ne pro ty, kterým se líbí." Tak jdi do hajzlu Todde, protože mně se líbí velmi! ()
Nebýt příběhu toho pedofila tak se tolik nepobavím :-D teda jsou to témata co se moc neprobírají a lidé se při jejich probírání spíše tváří jakoby šlo o život.. Přitom já se u toho filmu tak neskutečně nasmála, že snad neexistuje jiné hodnocení než 5* :-D. Ani na hereckou stránku si nemůžu stěžovat...Proč takových komedií není víc??? Černý humor je mnohem lepší než tři celovečeráky Adama Sandlera :-D...Špička mezi komediemi opravdu! ()
Zvykl jsem si před shlédnutím filmů nečíst komentáře kvůli případným spoilerům a radši ani popis filmu, pokud je to možné... a u Happiness jsem tvrdě narazil. Zahlédl jsem jen legrační animovaný plakát, který mi spolu s komedií uvedenou v žánru a názvem Happiness vytvořil jakousi představu přinejhorším černé komedie... jenže to je na popis filmu neuvěřitelně nepadnoucí charakteristika. Pár humorných situací se sice najde, ale jestli někdo tenhle film označí jak komedii, musí být sadista. Opravdu neskutečně reálný film s geniálně propracovanými a zahranými postavami, až mě u projekce mrazilo. Scénář taky netřeba rozebírat, jednotlivé prolínání životních příběhů ala Ińárritu (i když s menší důležitostí pro celkové vyznění), opravdu chytře je provedeno také představení jednotlivých postav s jejich problémy - žádné tupé vypravěčské citování, ale chytře napsaný úvod, ve kterém si z náznaků v hlavě vymodelujete jednotlivé postavy a funguje to naprosto báječně. Skvělý a hodně těžký film. ()
Prasečárny a úchylakov mám rada a tento film ma (až na pár vlažných miest) výborne pobavil. ()
Snímek, který rozhodně není snadné rozdýchat, a to jen proto, že se podíval do našeho, nebo v tomhle případě amerického soukromí. Tohle se tam děje, i když o tom nevíme, nebo sami moc dobře víme, že něco takového provádíme. Každý má svoje štěstí jinde a někdy je to štěstí hodně pokřivené. Todd Solondz to podává přirozeně a nesmírně tíživě. ()
Nebýt Festen, které jsem viděla nedávno a s nímž Happiness vytvořilo zamyšleníhodnou kombinaci, asi by mě to trochu minulo. Na můj vkus přece jen příliš happy. ()
Myslel jsem, že jsem viděl už dost divných filmů, ale tohle bylo teda něco. 140 minut uteče, jak hodina.. ()
Tak toto už v triezvom stave nemôžem označiť za dobrý film! Áno, ľudia majú úchylky, ale toto bola kompletná psychiatria. Tým pádom, aj keď to bolo scenáristicky vybrúsené skvelými dialógmi, nahustením príliš veľa rôznych krajných životných situácii, sa to pre mňa stávalo bizarne komickým, ku koncu priam nedôveryhodným panoptikom. Kým v Palindromoch a Storytellingu mi imponovala Solondzova "úprimnosť", tu sa, zdá sa, sa jej už začínam prejedať. Dúfam, že autor sa nám pokúša zdeliť svojim dielom nejakú ideu (zatiaľ netuším akú). Ak tomu tak nie je a jeho cieľom je len podať "jasnú správu o konci sveta", čo s tým, ja ako divák mám robiť? Zvracať, kochať sa, byť netečný? Alebo všetko naraz? ()
Tak to byl ten nejšílenější, nejúchylnější a nejoplzlejší film, jakej jsem kdy viděla. Hnusnější a divnější herce nemohl pan režisér vybrat (vyjma Lary Boyle). Absurdní děj, scény, dialogy, při kterých bylo člověku trapně, a to vše zabaleno do stravitelně nechutného obalu. S odporem přiznávám, že mě to bavilo. ()
Pokud si dobře vzpomínám, uvádí Sigmund Freud v některém ze svých textů příklad "štěstí", které pocítíte tehdy, když vám za studené noci vyleze palec u nohy z pod peřiny a začne mrznout a vy si jej zastrčíte opět pod peřinu. Tím ovšem nechci "štěstí" v Solondzově filmu nijak zlehčovat. Jsou to zkutečná štěstí. Zde na poli sexuality, ale podobná jsou i v oblasti osobní kariery, byznysu či politiky - zde jsou ovšem nejpatrnější. Je pravda, že ještě před padesáti lety by byla jen málo myslitelná, ale to jen proto, že na ně nebylo v rámci boje o existenci dost času. Dříve se "štěstí" uskutečňovalo rychle a brutálně. Zde máme čas se v něm nimrat, a díky tomu i něco poznávat a poznané s něčím srovnávat. Rodinu Jordanovu a osoby, které s ní přicházejí do styku, nevidíme jako absurdity nebo extrémy, jsou součástí běžného toku života. A navíc: budoucnost se neptá, co bylo reálné a co virtuální, zůstává jen "štěstím" nasládlá pachuť života. Sám si o významu štěstí dle Todda Solonze ani dle svého života moc nemyslím. Raději zpět k Freudovi, který chtěl zřejmě říct, že štěstím je okamžité odstranění tělesné či duševní bolesti - nic nad to. Pokud vás dneska nebolí zub, máte štěstí. A pokud ano, budete ho mít, až vám ho zubař vytrhne. ()
Tak nevim co v tomhle snimku mam vlastne najit a popravde ani me nebavi neco hledat, protoze jsem se pronudil do 3/4 filmu a pak jsem to jednoduse vypnul. Mozna jsem jen neporozumnel co nam tvurci chteli rict, jestli teda vubec neco. Vim z vlastni zkusenosti, ze svet je plny jeste horsich a podivnejsich zivotnich osudu, ale tohle pochmourno bylo i na me depresivni a nudne. Pri sledovani jsem mel neutuchajici touhu nacpat si svoje ponozky do pusy a soucasne prelozit celeho Hamleta do klingonstiny, jen abych nemusel dal pokracovat ve sledovani tohohle nekonciciho pribehu co nikam nevede a tahne se jako smrad nedelnim ranem jednou malou jihoceskou vesnici. ()
nekomerční americká komedie s docela podnětnými náměty k zamyšlení. Neznámí herci u mě zvyšují důvěryhodnost tohoto snímku. Mezilidské vztahy je stejně nejlepší řešit s nadhledem a humorem. Proto si mé 4 hvězdičky zaslouží a doporučuji ke shlédnutí zejména náročnějším divákům. [ PŘÍBĚH: 3 /// ORIGINALITA: 2 /// NÁLADA: 2 /// ART: 1 /// STYL: 1 /// CASTING: 2 (3*MAX) ] ()
Postavy místy přestylizované, ale kdy jindy se vám poštěstí, aby se jedenáctiletý syn ptal otce, zda-li by ho ošukal? Zírám. ()
25 % ()
Toto je film, ktorý chce jednoducho šokovať svojho diváka, ale ja som už na veľmi bizarné veci v podstate zvyknutý. Postavy sú vo filme veľmi dobre vykreslené a jediné čo vadí je to, že človek má pocit, že musí za tie nechutnosti dať zlé hodnotenie čo ja som sa snažil neurobiť. Film sa skladá v podstate zo zopár menších príbehov, ale každý jeden je zaujímavý. Ono vo filme je taký špecifický humor, že ani nie je na čom konkrétnom sa smiať, ale celý film vyznie nakoniec veľmi smiešne hlavne sú smiešne udalosti, ktoré sa vo filme stanú. No niektoré veci mi fakt vadili a nakoniec som tam nenašiel niečo navyše, čo by ma presvedčilo, že si film zaslúži vyššie hodnotenie. Takže úchylný film so zaujímavými postavami dostal hodnotenie, aké si zaslúžil. Je pravda, že takýchto filmov je naozaj málo ako je Happiness. ()
Vážně hodně hnusnej film o hnusných lidech, co se k sobě navzájem hnusně chovají, kdy jsem občas váhal, zda se smát anebo jen zírat; nejedna scéna totiž (snad záměrně) balancuje na hranici drsné reality s komickou absurditou a umím si představit, že někdo se bude smát víc a někdo naopak vůbec (a k tomu případně filozofovat, že tohle je pravdivý film o tom, jací všichni jsme...). Pro mě však (nejen) díky tomu zůstal tak nějak na půli cesty. Philip Seymour Hoffman a hlavně Dylan Baker jsou každopádně výborní. 6/10 ()