Happiness
Šťastie
Režie:
Todd SolondzScénář:
Todd SolondzKamera:
Maryse AlbertiHrají:
Jane Adams, Jon Lovitz, Philip Seymour Hoffman, Dylan Baker, Lara Flynn Boyle, Cynthia Stevenson, Justin Elvin, Lila Glantzman-Leib, Louise Lasser (více)Obsahy(1)
Tři sestry a jejich abnormální vztahy. První - Joy Jordan, je odmítnuta svým nápadníkem, který později spáchá sebevraždu. Nemá štěstí v lásce, je opuštěná, její sestry už nevěří že může být někdy šťastná. Pak se ne příliš šťastně zamiluje do jednoho svého studenta. Druhá ze sester - Trish je šťastně vdaná za seriózního psychiatra, se kterým má tři děti. Časem se ale u něj začnou objevovat pedofilní sklony. Znásilňuje spolužáky svého syna, který řeší problémy s prvním vyvrcholením, a ukájí se nad dětskými časopisy. Třetí sestra - Helen je krásná spisovatelka, která nemá o nápadníky nouzi. Zamiluje se do ní pacient jejího švagra a ona musí odrážet jeho sexuální ataky. Ani manželství rodičů těchto tří sester není právě šťastné. Happiness je černá komedie plná sexu a úchylek, kde nikdo není dokonalý. (Zoiberg)
(více)Recenze (148)
Vítejte v Americe, zemi neomezených možností a nejroztodivnějších úchylek. Neřekl bych, že postavy ze Štěstí jsou o moc výstřednější než postavy z jiných filmů, akorát o nich víme mnohem víc. Nic nám není zatajeno, díky vnitřním monologům dokonce slyšíme, co si hrdinové myslí. Problémy, které mezi nimi vznikají pramení z jejich neschopnosti naslouchat druhému. Zároveň před sebou skrývají podstatné a říkají si lži. Jsou příliš zahlceni vlastními obsesemi, dosahováním vlastního uspokojení. Solondz obsáhl poměrně široký populační vzorek, aniž by si musel vypomáhat mozaikovitým vyprávěním. Několik různých generací a sociálních skupin spojuje krom jejich závislostí (na zmrzlině, sexu, úspěchu, tamagoči) táž rodina. Také proto může být vše završeno nezapomenutelnou scénou u jednoho stolu. Humor Štěstí je částečně založen na výrazných protikladech mezi postavami navzájem (křehká dívka x hlučný Rus, žena, která sex nenávidí x muž, který je sexem posedlý) i mezi neklidnými postavami a uklidňujícím prostředím (převaha zelené a růžové barvy). Solondzův sadistický smysl pro humor se nejzřetelněji projevuje během rádoby-dojemných okamžiků společného souznění, které vzhledem k naší znalosti souvislostí jako až tak dojemné vnímat nelze. Dialog otce a syna o masturbaci logicky dostává úplně jiný rozměr, když známe otcovo „zaměření“. Nakládání s postavami ale není necitlivé či vysměvačné, jen brutálně upřímné. Podobně by mohla vypadat Americká krása, mít Mendes odvahu ukázat nám holou pravdu. Dokáže-li Štěstí vtipně otevírat ožehavá témata, stejnou zásluhu jako Solondz na tom mají herci. Dobře si asi uvědomovali, že jim účast v něčem takhle nekonformním za ten risk stojí, třebaže většina z nich nepatří, nebo přinejmenším v době vzniku filmu nepatřila mezi velké hvězdy (nejvíce překvapuje účast tehdy pravděpodobně nejznámější Lary Flynn Boyle). V dlouhých záběrech bez střihů mají spoustu prostoru „rozvést“ své filmové charaktery, přesvědčit nás, že si zaslouží soucit. Ano, od pohledu perverzní Philip Seymour Hoffman taky. Štěstí je komedie pohybující se na hraně a jako taková nesedne všem. Mne dokázala rozesmát již prvními minutami. A po skončení? Cítil jsem se šťastný. Doporučuji vám zkusit ji taky. 90% Zajímavé komentáře: Rex Mundi, Radko ()
Na americké poměry neobvykle otevřený film, nabízející několik dějových rovin, které se místy prolínají nebo alespoň dotýkají. Herecké výkony vesměs méně známých tváří jsou vynikající, hlavně ten kluk, co hraje psychiatrova staršího syna, tak ten je fakt dobrý. Celkový dojem z filmu mám více než dobrý, nečekal jsem nic světoborného, ale opak byl pravdou. ()
║Rozpočet $3milióny║Tržby USA $2,807,390║Tržby Celosvetovo $3,172,722║ ()
Tak trochu Solondzova úchylnější verze Magnolie. Ehm... rok před Magnolií. ()
Skvěle jsem se těmi bizarními postavami bavil. ()
Další z řady devadesátkových mozaiek o divných lidech. Štěstí mi přišlo, jako o třídu hůře natočená Magnolie. Zaujaly mne jen některé postavy a třeba staří manželé, nebo Donna z Twin Peaks tam byly poněkud nadbyteční. Navíc to plynulo odnikud nikam a uzavřela se akorát linie s Dylanem Bakerem. Na téměř dvouapůlhodinový film trochu málo. 50% ()
"Zdá se, že vše co jsem kdy chtěla, jsem nikdy neměla. A tak není divu, že život mě smutnou nechává. Kdepak jsi, štěstí? Hledám tě už staletí. Co jsi zač, štěstí? Já nemám ponětí. Štěstí, proč se mi stále vyhýbáš? I když jsem v koncích a život nic dobrého nevěstí, netroufám si skončit s mým hledáním štěstí. Kdepak jsi mé štěstí." To zpívá v jednom momentě Joy a na konci filmu bych jí poradila, ať si rychle sbalí kufry a odletí ho hledat jinam. Jinak já a moje pocity vzhledem k viděnému jsou zase dost ambivalentní, protože o průměrný snímek přece jen nejde, ale těch nechutností tam bylo na můj žaludek docela dost. Je to až příliš děsivé a drsné zrcadlo naší doby a lidská zvrácenost začíná mít k mému smutku zelenou. Těch pár úsměvných a absurdních chvilek tam bylo moc málo, takže když vystříhám všechny ty úchylárny, jsem ochotná jít i na tu čtyřku, ale už ho nechci vidět ani náhodou. ()
Tady jsem docela přehmátl.Čekal jsem asi víc, než mi nakonec snímek nabídl!Ale velmi šlušné herecké výkony-to se musí nechat! ()
Jsem hrdým vlastníkem několika úchylek, o nichž se z vrozené skromnosti nebudu rozepisovat a patrně proto jsem se u úchylného snímku o úchylných lidech bavil více, než bych, jako zarputilý propagátor společenské etikety a pravidelný účastník nedělních bohoslužeb, byl ochoten veřejně přiznat. ()
Člověk může pochybovat, jestli ten film o něčem byl, nebo jestli je režisér a scénárista jen provokatér. O čem se ovšem pochybovat nedá, to jsou výtečné herecké výkony prakticky všech představitelů. Osobně mě dostal asi nejvíc Jon Lovitz (kolik toho stihl během méně než pěti minut vyjádřit!), Dylan Baker jako pedofilní psychiatr a Philip Seymour Hoffman v roli muže zoufale zamilovaného do své sousedky, které "vyznává lásku" oplzlostmi do telefonu. ()
Zlý film. Zlý, moc zlý film! To se nedělá! Udav se těma pěti hvězdama, Solondzi, a už to nedělej! Nebo naopak? Je to sice trochu samoúčelná depka, což nemusím, ale je to tak nekorektní a dotažené do extrému, že udělám výjimku. ()
Nelze než pět hvězd. Velmi vydařený - ba skvělý inteligentně bizarní filmek o vcelku normálních lidech, potýkajících se více či méně úspěšně se všemi těmi svými normálními úchylkami, trýzněmi, obssesemi, choutkami, tužbami a jinými věcmi lidskými... A že jsou všude kolem nás... A že mohou být i šťastní... :-) . . . A co je vlastně normální, že...(?!) . . . A naučení nakonec? Nepusinkujte se se svými pejsáčky... %-] ()
Tento film by moh kandidovat na rekord v počtu divnejch a úchylnejch postav na metr čtvereční. Mam pocit, že tam snad nebyla jediná normální postava. A divák musí bejt asi taky trochu úchyl a hlavně musí mít smysl pro hodně černej až zvrácenej humor, aby si to užil. Já jsem si to teda vyloženě vychutnával. Ani mi nepřišlo, že film trval skoro 2,5 hod. Uteklo to jako voda. Možná bych měl vyhledat nějakou odbornou pomoc, když se vyžívám v takovejch zvrácenostech. Ale radši jdu hledat další filmy od režiséra Todda Solondze :-) ()
Tak moje dřívější zhlédnutí Života za časů války se mi opravdu vrátilo jako bumerang, protože některé z postav využil Solondz právě už ve Štěstí, a to nejen totožných jmen, ale částečně i typů charakterů, takže to bylo místy jako neustále se vracející déja vu (naštěstí ve „starší“ verzi bylo využitou mnohem větší spektrum podivínů). A také atributy Života odpovídají těm ve Štěstí (znovu vládne absurdita), jen jsou propracovanější, vypointovanější, rozhodně jsem se podstatně víc bavil (nejvíc asi u scén s psychiatrem, ať už to bylo jeho „zaujaté“ poslouchání pacienta, vlastní způsob terapie či dobře mířené otcovské rady synovi; dost často pomohla i harmonická hudba nehodící se do daných situací). A přibylo i více cynismu (nikým nepostrádaný kolega Andy) a rytí do všech těch pokrytců (kteří přitom mají své vlastní úchylky, kostlivce ve skříni) a všemožně se přetvařujících jedinců (společnému posezení dvou „dokonalých“ sester se stejně tak „skvělým“ životem se snad ani nejde nevysmát). Na druhou stranu nechybí ani vyloženě vážné scény, které jsou trochu jako pěst na oko a kvůli nim pak film působí poněkud nekompaktně. Proto dávám pouze slušné 4*. „Co by se stalo, kdybych mu sehnal...profesionálku, chápeš?“ – „Profesionálku?“ – „Děvku. Co by ho to mohla naučit. Pro začátečníky, chápeš...zaučit ho.“ – „Ale, Joe...je mu jedenáct.“ – „No jo, máš pravdu. Máš pravdu. Už je pozdě.“ ()
Konverzačná komédia o domnelom a skutočnom šťastí troch sestier, ich rodičov a ľudí, ktorí sa pohybujú v ich okolí si neberie servítku pred ústa a ukazuje naplno obsesie a skryté perverzity navonok obyčajných ľudí. Patria k sporiadane žijúcej strednej vrstve – teda najpočetnejšej, určujúcej verejnú mienku a hranice korektného správania. Možno práve správanie podobného štýlu vedie súčasnú dobu k takému vykĺbeniu z pántov, kedy rozpory medzi túženým a skutočným sú tak veľké a skutočné pohnútky tak neskutočne úchylné. Spôsob zachytenia doby akí zvolili tvorcovia, považujem za pomerne vydarený a skláňam miernu poklonu, za komédiu nielen baviacu ale aj smutne poučnú. ()
Jedna z najčiernejších, najcynickejších a vo svojej kategórii najlepších komédií, aké poznám. Okrem toho dáva popri plávaní v čiernom mori sarkazmu aj príležitosť sa zamyslieť. No a korunou je výborné obsadenie na čele s mojím obľúbencom P. S. Hoffmanom. ()
,,Neboj se, jednoho dne se uděláš". Stěžejní věta filmu, které bych tolik, tolik chtěl věřit! Štěstí je bizár, v němž se k pointám musíte propracovávat delší cestou, než si v padesátých projuchali bývalí elektrikáři ze Sibiře zpět domů k mamá, do NSR. Chcete-li tedy nasávat pocit, že ti nafrnění bývají nejvíce gogo, obrňte se svatou trpělivostí a nějakou tou lajničkou fetaminů. ()
super, i když se mnou nebude leckdo souhlasit. PSH tady hodil roli, díky které ho mám rád, i když se mi fyzicky hnusí, a to ostatní je prostě štěstí. Sorry, Štěstí:-))) ()
Nepřetržitá kaskáda humoru, tristnosti, absurdit a paradoxů. Snímek životů několika prazvláštně mezi sebou provázaných životních outsiderů poutá zvláště svou vynalézavostí. ()
"JOY, NEBOJ SA. JA SA NESMEJEM TEBE. SMEJEM SA S TEBOU!" - "ALE JA SA NESMEJEM..."____Spoilery. Možno sa to zdá ako zvláštne porovnanie, ale napadlo mi, že podobný film by možno urobil Michael Haneke, keby sa rozhodol nakrútiť komédiu. Avšak tam, kde Hanekeho filmy vyvolávajú takmer výlučne depresiu a zmar, Solondz tieto javy zahaľuje do nadsázky, čierneho humoru a vtipu.____ŠŤASTIE je filmom, ktorý by sa dal označiť ako sociálna kritika, alebo ešte lepšie: satira, možno až fraška. Už prvá scéna, zobrazujúca Joy a jej priateľa v reštaurácii, ktorá akoby vypadla z absurdného divadla, predznamenáva celý tón filmu. Postupne sa nám predstavuje panoptikum bizarných postáv, ktoré svojimi charaktermi a činmi nastavujú zrkadlo navonok bezstarostnému a „normálnemu“ životu usporiadanej strednej triedy. Solondz film delí na viacero dejových línii. V každej sa zameriava na iného protagonistu, resp. protagonistov a ich príbeh. Film je dôkladne štruktúrovaný, predstavenie charakterov je dostatočne vyprofilované a aj vďaka tomu všetky tieto línie držia pohromade a vytvárajú jeden kompaktný celok. Spomínal som, že ŠŤASTIE je satira, pre niekoho možno miestami až prekvapivo cynická a absurdná. Takmer žiadnej z postáv nemožno „fandiť“ či si ju obľúbiť. Každý je niečím doslova úchylný. Pedofilný psychiater. Jeho manželka, ktorá má všetkého dosť a ktorá utešuje svoju sestru slovami, že si „vždy myslela, že to nikam aj tak nedotiahne.“ Úspešná spisovateľka-poetka, ktorá si spätne želá aby bola v detstve znásilňovaná. Jej sused, ktorý sa ukája náhodnými telefonátmi cudzím ženám a do ktorého je zamilovaná jeho susedka, trpiaca komplexmi zo svojho vzhľadu a ktorá zavraždila vrátnika a teraz skrýva jeho rozporcované telo v chladničke. Možno jediná z postáv, ktorá sa k divákovi trochu približuje je smoliarka Joy, na ktorú sa sype jedna pohroma za druhou a ktorá sa akoby snaží zapadnúť do sveta, ktorý ju obklopuje, ale vždy sa vyskytne nejaký prvok, ktorý jej to prekazí._____Divácky odstup od protagonistov je však len ďalšia režisérova rafinovaná pasca. Áno, všetkým hrdinom sa smejeme a možno si myslíme, že sme takpovediac lepší a iní. To je však samozrejme úplne mylná domnienka. Myslím si preto, že film nefunguje len ako zrkadlo výlučne americkej spoločnosti, ale akejkoľvek konzumnej society. Celý ten smiech je teda do istej miery mrazivý a dalo by sa povedať, že gogoľovský – sami sebe sa smejeme. Niektoré scény sú vyslovenou paródiou na podobné schémy zo všetkých pozitívnych amerických filmov – napr. rozhovory pedofilného otca so svojim synom ohľadom pohlavných orgánov a masturbácie, za doprovodu idylickej hudby. Inokedy nastupuje vyslovene cynický škľab – keď pedofil mieri autom k malému chlapcovi, ktorý ostal sám doma, odbočí do tmavej ulice a kamera sa zastaví na výstražnej značke Pozor, deti! Mnoho ďalší scén je nakrútených v podobnom duchu: z hereckej akcie, hudby a spôsobu nakrútenia je jasné, že ide o humor a to o humor, ktorý funguje. Napriek tomu zo zobrazovaných udalostí mrazí a Solondz tým iba podčiarkuje absolútnu vnútornú prázdnotu a egoizmus hlavných hrdinov._____Vo svojej podstate je pre mňa film radikálnym, nihilistickým podobenstvom nielen o spoločnosti, ale o samotnom človeku ako takom. Skvelému dojmu napomáhajú bezchybní herci, sústredená réžia a skvelá práca s hudbou a gradáciou jednotlivých línii. Rozhodne stojí za pozornosť! () (méně) (více)