The Hippo
Režie:
Karel SteklýScénář:
Karel SteklýKamera:
František UldrichHudba:
Jaromír KlempířHrají:
Svatopluk Matyáš, Helga Čočková, Oldo Hlaváček, Helena Blehárová, Miroslav Homola, Zdena Hadrbolcová, Eduard Dubský, Jiří Lír, Slávka Budínová (více)Obsahy(1)
Karel Steklý se ochotně přizpůsobil normalizačním požadavkům a v první půli 70. let mimo jiné vytvořil "satiru" na dění v roce 1968. Zvolil nadsázku, když do centra dění postavil mluvícího hrocha (z jehož břicha se ovšem ozývá spolknutý člověk), kterého se snaží ke svým mocenským zájmům zneužít proradní politici. Veselí tu nalezneme málo, zato převažuje nebývalá trapnost. (oficiální text distributora)
(více)Recenze (118)
To je tak neuvěřitelná nuda, že to chce velký sebezápor to nevypnout. ()
Film natočený jako agitka, ale natolik strašný, že i soudruzi nařídili stáhnout ho z kin. To hovoří za vše. Naprosto nekoukatelný, přesto jako studijní materiál normalizačních let úplně perfektní. ()
Četl jste včerejší noviny? (...) Já čtu jen dnešní... Do sledování filmu jsem šel s neurčitým záměrem Steklého hájit - vždyť nemůže být tak zle, říkal jsem si. Ale vzhledem k tomu, že se vážně jedná o pohled do otevřené rány kinematografie a bezkonkurenční příklad propagandistické bezradnosti, to fakt nejde. Soudruzi osvíceně stáhli Hrocha nikoliv proto, že je hloupý (to soudruhům ani jiným divákům ostatně nikdy moc nevadí), nýbrž proto, že pitomá sdělení sděluje natolik temně, že neplní účel. Čočková, Urbánková, Hlaváček, Lír a celá parta z 30 případů (Willig, Matyáš, Holý) též příšerní. Pozoruhodný výlet do galaxie významů daleko za Lynchovou mlhovinou. ()
Ne proto, že je to agitka, moralní hledisko se u filmů snažím potlačovat, ale proto, že je to neuvěřitelně nevtipné. ()
Koukl jsem se na to dílko, posílané do pekel. Soudružská snaha autorů obnažit pikle buržoazní sklepní inteligence, pomocí "bláznivé komedie", je natolik pitoreskní, že nemůže zůstat bez bodů. ...PS: Olga Čočková by jistě bodovala v soutěži o nejnepříjemnější zabarvení afektovaného hlasu. ()
Noooo, ten hroch někoho spolknul, jinak moc nevím co se dělo ()
Směle odklikávám "odpad", prachbídná režijní práce, pokleslé herecké výkony a scénář jsou totiž v tomto případě navíc skloubeny s nesmírně trapnou, dokonale nevtipnou a navíc zmatenou propagandou. Po pravdě řečeno, chvílemi mi zůstával rozum stát nad tím, co to ten Steklý vlastně zplodil,až člověka napadne, jestli nechtěl straně ukázat, že je pro podobnou činnost nepoužitený (což ovšem v jiných případech byl). Ve filmu hraje špatně snad skoro každý, podívejte se např. na scénu, ve které se Větrovec, Lír, Velen a Čočková dohadují nad hrochem, který práve spolkl Hlaváčka. Jako amatérské divadlo z Chlístova hrající hru místního krajana. Nad významem postavy Hadrbolcové nezbývá než kroutit hlavou,stejně tak nad ministrem Borovcem (Smrkovský? Dubček?), nad karikaturami Jana Patočky a Marty Kubišové (hraje ji Helena Blehárová, nikoliv Nada Urbánková, tetsuo:)) zase naopak nezbývá než si odplivnout. Napadá mě, jaký asi efekt na veřejnost předpokládala schvalovací komise při zadávání do výroby. Nechci se mýlit, ale tahle slátanina musela snad rozhodit i vpravdě ortodoxního soudruha ze základní organizace Ksč. ()
Bizarní satira událostí Pražského jara. Každá postava má svoji historickou předlohu a já si málem zavařil mozkovnu, abych je rozpoznal, což mě nadmíru bavilo! Máme tu oblíbenou oparučenou a obrýlenou zpěvačku Soňu, populárního pana ministra, profesora, redaktory a pak hlavně hrocha a Hrocha. Už dlouho mě odpad tak neuspokojil a nepobavil. První ze tří "uliteb-pobliteb" moci režiséra Karla Steklého. ()
aneb jak hroch sežral Hrocha v pavilonu vyzdobeném malbami od Rousseaua. film je to dost děsný, ale musím říct, že už jsem viděl tragičtější věci. "je to taková japonská blbinka, pytlík smíchu. ale on to má hrozně rád." ()
0% — O tomto filmu jsem si doposud jenom četl a dnes jsem se masochisticky uchýlil k jeho sledování. Pan Steklý asi musel být opravdu vzteklý na celé Pražské jaro, když vymyslel a zrealizoval takovýto „hanopis“. Narážky na konkrétní představitele Pražského jara i některé události byly až příliš okaté, nejspíš úmyslně. Je jenom otázka, jestli tragické přehrávání většiny herců bylo dílem špatného režijního vedení, anebo to naopak bylo úmyslem režiséra. Obojí je totiž možné. Na tom filmu je špatně opravdu všechno. Je plný bizarností, ale nikoliv v pozitivním, nýbrž v negativním smyslu. Člověk jenom nestačí kroutit hlavou — brýle pro nedoslýchavé, samotný hroch, scéna pozření Hrocha hrochem a spousta dalšího. ()
no, tady je Karel steklý opravdu hluboko... >Tetsuo: to teda Urbánková nebyla ;) - - - ale za "brýle pro nedoslýchavé" :D nemůžu nedat jednu krásnou * ()
"Já tě vidím!" --- Nejsem si jistý, že jsem rád, že jsem to viděl, ale určitě na to nezapomenu. Nesmírně otupující film, kde nefunguje nic. Nic. Ani logika, ani zvuk. Film, který omylem poukazuje na děsivost režimu, který zničil tisíce životů svých občanů a který, když se pokusil vytvořit satiru své opozice, vytvořil satiru sebe sama. Nedá se od toho otrhnout oči. Nedá se tomu smát, ale jde se tomu zasmát. Film, který vás ubije do židle a z kterého se rádi vrátíte do vlastního života. ()
70. léta a český filmový pokus o politickou satiru. A jak se píše v dobových odborných materiálech, jedná se o "nejtrapnější záležitost v historii české kinematografie“ a "účelový paskvil“. Lze nesouhlasit? Na svědomí to má Karel Steklý stojící jak za režií, tak i za scénářem. Jeho tvůrčí konto obsahuje nemálo budovatelských filmů, ale i naprosto úžasné snímky. Mimo jiné třeba legendárního Švejka s Rudolfem Hrušínským. Ve snímku ´Hroch´ je sice patrný pokus o vtip i typické satirické narážky s ohledem na svou dobu, ale skutečně to vyznívá zoufale a to až s neskonalou trapností. Na sekretariátu strany UV KSČ se to však evidentně líbilo, neboť tento filmový výtvor získal ocenění na festivalu v Nitře a jeho tvůrci obdrželi prémii Českého literárního fondu. A Karel Steklý? Byl mu udělen titul národního umělce. Když bizarnost, tak po všech směrech. ()
Vzhledem k mému datu narození těžko mohu hodnotit historické odkazy. Ale je to prostě špatně natočená trapnost. ()
Neuvěřitelná, satirická, normalizační komedie, která se vysmívá tak zvaným "reformním" komunistům z roku 1968. Jak se později ukázalo, tak ti "reformátoři" nebyli o moc lepší než ti "správní" komunisté. Přestože reformovali systém, který je nereformovatelný, nezasloužili si takový výsměch přestřednictví této trapné a špatné komedie. ()
Podle toho, co jsem o Hrochovi dopředu věděl, jsem se těšil na nějakou kvalitní supertrapnou megasračku, ale místo toho to byl jen nudný normalizační film, občas okořeněný pikantními nevkusnými plytkostmi. Humor je tu primárně vytvořen tím, že hroch v ZOO spolkne člověka jménem Hroch. Pak tu vystupuje zpěvačka Soňa s neoholeným podpažním bobrovím, což má být Naďa Urbánková (ale není) a té když někdo sebere brýle, tak ohluchne a nemůže zpívat. Jsou tu scény s Helgou Čočkovou v plavkách! Dotěrný novinář je zlikvidován nastříkáním tužidla na vlasy na vlasy. V naprosto stupidním scénáři hrají ty největší herecké nuly (rád bych vyzdvihl zejména výkon Eduarda Dubského a Svatopluka Matyáše), přesto Hroch ještě není to úplné dno, musím hledat dál. Ale namlsal jsem se, režisér Karel Steklý vypadá jako kvalitní pizdič vkusu, rozhodně si od něj ještě něco stáhnu. ()
Československý film popisující události následující poté, co byla bance vznesená žádost na množství zlata pro vyhotovení zlaté korunky hrochovi v pražské ZOO, kterého bolí zub. Toto dílo s sebou přináší nálepku jednoho z nejhorších československých filmů v historii, a po jeho zhlédnutí mohu takovému nelichotivému ocenění přitakat. Do neskutečně šíleného a zmateného příběhu o hrochovi, spolknuvšího bankovního úředníka, který se navíc jmenoval také Hroch (O. Hlaváček), byla velice podivným způsobem dosazena politická linie příběhu. V této linii se banda křiklounů zasazuje o hrochova práva, aby tím dosáhla svých vlastních politických záměrů. Slibovaná satira či alegorie na Pražské jaro je tak dokonale skryta, že jsem ji neobjevil. Nejen že příběh jakoby vypadl ze sešitu žáka v první třídě základní školy, závěr snímku se režisérovi úplně rozpadl, pointa nebo výsledek snahy zpolitizovat tento absurdní nesmyslný příběh neexistuje. Tento film vděčí za svůj vznik režiséru K. Steklému, někdejšímu uznávanému režiséru, který se však po roce 1968 musel zbláznit, neboť si jako inspiraci vybíral mimořáně stupidní náměty a dokonale tak pošlapal své jméno. Diametrální rozdíl v kvalitě některých dřívějších filmů pana Steklého a tím, co vytvářel po roce 1968, se prostě nedá pochopit, pouze snad omluvit duševní chorobou. V tomto filmu se nejčastěji objevoval S. Matyáš coby novinář s nejasnými osobními cíly, ministr M. Homola, a dále H. Čočková, S. Budínová, J. Holý, Z. Hadrbolcová či O. Velen, jejichž postavy byly nepřehledné a určené k zapomnění. K politickým intrikám se hlásil aristokraticky vyhlížející E. Dubský a v příliš malé roli se objevil i J. Větrovec coby ředitel ZOO. Jediný herec mi poněkud zpříjemnil filmové utrpení, a byl to překvapivě pan J. Lír v roli zřízence v ZOO, kterého jsem pronést tolik replik v jednom filmu snad ještě neviděl, navíc celé své vystupování obohatil vtipem a pozoruhodnou lehkostí. Pokud se děj věnuje naprosto šílenému příběhu s hrochem, snímek je s pozvednutým obočím na hraně koukatelnosti, díky politickému blábolení se však z filmu stává katastrofa. Rozepisovat se dále o této obludnosti je ztráta času, v zoufalosti jsem se proto rozhodl udělit jednu hvězdu za mimořádný verbální výkon pana Líra. ()
Pozoruhodně nevydařený pokus o satirické vyrovnání se s r. 1968 v žánru crazy komedie. Film připomíná reálné mediální milníky reformního roku: (a) kdysi ikonická série fotografií pana Dubčeka v černých plavkách, (b) aféra paní Kubišové se střelbou do okna a (c) vyhlášení dočasného zrušení cenzury. Hvězdičku dávám za obsazení pana Homoly: když v první scéně burácel svým hlasem, čekal jsem, že každou chvíli zadeklamuje "hvězdička znamená úspěch!" nebo "kritický den!". Ještě bych dodal, že scénář je tak slabý, že ho nezachrání ani velice solidní herecké obsazení: tedy vyjma strašlivého pana Oldo "Jožo Vtipkára" Hlaváčka, kterého spolkne hroch v čase 20:00, což je přesně o 20 minut později, než by bylo záhodno. Když už nic, tak čestné uznání za snahu náleží paní Blehárové, která se při prvních třech objeveních na plátně vždy alespoň svlékla do spodního prádla. Za to jí patří náš dík. ()
Tohle není komedie, to si z nás dělají srandu. Ale hvězdu dám, dvakrát jsem se musel zasmát, jak je to blbé. Z technické stránky bych vypíchl zvukaře, ten musel být namol. ()
Hvězdičku přidávám jenom pro tu písničku která zazní za polovinou filmu. Kvůli té písničce jsem ho ještě nevymazala z počítače. Jinak mi stačil vidět jednou ikdyž jsou i horší filmy. ()