Tam, kde hnízdí čápi

Vážené soudružky, vážení soudruzi, straničtí delegáti. Je jisté, že kdo se, soudruzi, neangažuje, ten nemá mezi námi místo. Avšak nic se nesmí přehánět! Příkladně soudruh Steklý. Ano, pracuje poctivě, snaží se. Poslouchá, co mu strana radí. A strana radí dobře. Ale přes veškerou angažovanost, dlouhé schůzování ve výborech a politická školení pak promešká v televizi většinu dílů seriálu Nejmladší z rodu Hamrů, který si, a podotýkám jako stranický úkol, vzal k přepracování. Naštěstí viděl i několik dílů se soudruhem majorem Zemanem, takže svůj závazek nakonec splnil. Ale ani na režii neměl, pro veškerou angažovanost, příliš času a proto strana musí zhodnotit jeho práci celkově jako nedostatečnou. Je možné, že soudruh Steklý může tyto výtky vnímat negativně, ale konstuktivní kritika, a to především z našich vlastních řad, soudruzi, je nutná. Nejen v zájmu budování rozvinuté socialistické společnosti, ale i kultury a posílení světového míru! Abychom však soudruha jen nekritizovali, v intelektuální rovině svoji práci zvládl výborně a dramata zásadních otázek, zda se bude mlátit či zda budou náhradní díly na kombajny, jistě zaujmou každého diváka a udržují napětí okolo další existence družstva do samého závěru. Konec konců i podlé reakcionáře zvládl obstojně. Ale znovu musím zdůraznit a podtrhnout, že pouhá angažovanost nestačí. Toto jsou tedy závěry a usnesení, která přijal náš výbor pro lidovou osvětu a doporučujeme všem stranickým orgánům vyvodit odpovídající závěry. Čest práci. (28.02.2014)

Jiří Krampol na začátku 50.let zakládá zemědělské družstvo a po 15 letech - v "krizovém" roce 1968 - musí jakožto předseda nejlepšího JZD v okrese čelit útokům pravicových sil. Jeden z angažovaných normalizačních filmů, které se dnes jaksi vzpírají objektivnímu hodnocení. Nicméně Krampol tam hraje o poznání lépe než v porevolučních filmech. (08.11.2002)

Stalinistická klišé tehdy postupně vyznívající extrémní normalizace POUČENÍ, jejíž možnosti ohlupovat v době natáčení filmu postupně ochromoval nastupující první ropný šok, v tomto filmu, kolchoznické častušce na plátně svého druhu, dává tématu i námětu co proto. Chybí ještě několik maličkostí: Pavlík Morozov, Timur a jeho parta, případně Neználek se Všeználkem. Steklý, poznamený mj. postupujícím věkem a sílící láskou k frázi, se ze všech sil snažil změnit očividnou virtuální realitu na přesvědčující skutečnost. Výsledky ovšem překonávají i ta nejhorší očekávání. Ta, jež jsou i dnes více než dostatečnou "odměnou" za tu směs naivity a krutosti, jež tak ostře charakterizovala jak padesátá, tak sedmdesátá léta minulého století. Nezapomínat znamená nepřijímat a nesdílet. (12.09.2007)

Karel Steklý má tak rozporuplnou filmografii, že by určitě bylo zajímavé přečíst si jeho memoáry. Možná bychom zjistili, co ho vedlo k takovému "saltu mortale" od úchvatné Sirény přes výborného Švejka, tvůrčí hledání šedesátých let až po vyložené paskvily let sedmdesátých. "Tam, kde hnízdí čápi" je především tendenční a propagandistický film, který má dokázat správnost poúnorového (1948) a posrpnového (1968) vývoje až do současnosti - poloviny let sedmdesátých. Hraje v něm sice několik vynikajících herců (například Fialová, Vinklář), ale především jsou to herci průměrní až podprůměrní, kteří našli své výrazné uplatnění až po změně společenských poměrů počátkem sedmdesátých let (Filip, Willig, Hardt, Šebesta). V sedmdesátých a osmdesátých letech byl tento film často uváděn v televizi. V současnosti je docela umění se k němu dostat. Pro lepší poznání kontinuity dějin doporučuji se s ním seznámit. (22.06.2014)

Zřejmě divácky "nejpřívětivější" ze Steklého volné normalizační trilogie (Hroch, Za volantem nepřítel), přesto i zde jsou místa, která působila "pohádkově" už ve své době: za všechny uvěďme situaci, kdy jde příslušník SNB v 50. letech zatknout kulaka, ale ten právě obědvá, a tak strážník počká téměř s prominutím před domem, až dotyčný dojí, a pak ho teprve sebere. Herecké výkony nejsou špatné, jako fraška ucházející. (09.07.2012)