Frankenstein

No tak pokud existuje nějaký subžánr hororového žánru s názvem romantický horor, tak jejím nejlepším představitelem zcela jistě nebude Stmívání, ale Branaghův Frankenstein. Spojení historického kostýmního dramatu se silnou romantickou náplní a starého hororového příběhu (a ještě k tomu s tak hojným hvězdným hereckým obsazením, což u mě u hororu zpravidla vždycky znamená pro horor mínus) mě moc nelákalo a čekal jsem různé věci, ale pak jsem z toho prostě padl na prdel a nádherně si ten film užil. Branagh dokázal spojit takřka nespojitelné. Všechno z toho funguje a nádherně se to prolíná - drama (monstrum a chudá rodinka), romantika (Victor Frankenstein vs. Elizabeth vs. Monstrum), horror (na podobný film nezvykle krvavé scény, monstrum samo, znovuvzkříšená Elizabeth). K tomu všemu skvělé dekorace (to schodiště ve Frankensteinově domě mě fascinovalo), výborná hudba, spousta dobrých hereckých výkonů (pro mě největším překvapením John Cleese u nějž se mi nechtělo věřit, že to je on, potvrdily to až závěrečné titulky, mimo to, tohle je pro mě nejlepší role Roberta De Nira). Pro mě obrovský filmový zážitek! (22.12.2009)

Tam v končinách zimních, kde jeho stopy končily, tam v očích strach se blyštil. Legendární horor mladičké Britky o šíleném vědci a jeho nepovedeném díle se dočkal stovek různých adaptací. Od legendárního Borise Karloffa v roli monstra přes Lona Chaneyho juniora až po Brooksovskou parodii. Ale gotičnost, temnost a mrazivost mu vrátil až Kenneth Branagh. Dva legendární horory 30tých let, tedy Frankensteina a Frankensteinovu nevěstu sešil v jeden film, oblékl do moderního hávu, doplnil skvělou hudbou a velmi kvalitním hereckým obsazením. Robert De Niro je pan herec a tady to jen potvrdil. Sledoval videa lidí po mrtvici a učil se od nich. Protože stejně jako člověk postižený mozkovou příhodou co se musí znovu učit věci jenž považoval za samozřejmé, tak i monstrum sešité z několika lidských těl po návratu do života znovu hledá způsob jak komunikovat se světem. Už to není Boris, ale je to Robert a to je kult součastnosti. Už to není síla jednoduchosti a objevování kouzla filmařiny, ale pocta hororovému řemeslu a klasice se vším všudy. Tam kam sahá lidská představivost, tak tam sahá i lidský strach a možná ještě dál. Pět hvězdiček ovšem nedávám jen za to co jsem tu jmenoval, dokonce ani za svižný děj, ale hlavně za tu chuť pozvednout klasiku nad svůj obvyklý stín. Frankenstein je tak asi nejlepším historickým hororem posledních X let a překonat ho dá pořádnou fušku. Gotika alive!!!!!!! (30.07.2004)

No, dlouho mi tenhle kus v duchu literární předlohy Mary Shelley unikal. Branagh jako posedlý lékař, De Niro jako umělá bytost. Malý Victor, který si už od útlého věku liboval ve vědeckých experimentech, právě dostal sestřičku – sirotka Elizabeth. A taky poznal první velkou bolest – přišel o matku. Jak porazit smrt, ptal se urputně Victor. Sen se nakonec stal realitou. V dospělosti totiž dokázal vdechnout život. Bytost ovšem ve své aroganci nechal jako nevydařený pokus napospas osudu a ta od samého začátku svého bytí překovávala těžké překážky. A to se Victorovi vymstí. Režisér Kenneth Branagh už předtím svérázně přistoupil třeba k shakespearovskému Jindřichu V. nebo k Mnoho povyku pro nic. Je dynamický, teatrální i velmi podmanivý. A ukazuje, jak má vypadat moderní zpracování literární klasiky. Ač bych u některých scén sáhl po střihačových nůžkách, jiné scény bych si klidně přehrál znovu. Herci velmi dobří. (05.06.2020)

Další Branaghovo zpracování klasiky, tentokrát perly devatenáctého století, jež vzešla z manželství dvou výjimečných osobností, Percyho Bysshe Shelleyho a Mary Wollstonecraft Shelleyové, respektive z několika snových vizí, jež Mary Shelley údajně měla během jedné literární seance na panství dalšího velikána - lorda Byrona. Branagh režisér i herec podávají skvělý výkon, i když je místy přidáno na naturalismu a pokud dojde k "režisérské licenci", vždy to znamená více krve a násilí. To však lze pochopit, pokud uvěříme, že je to využito jen k budování intenzivní atmosféry kdesi mezi "horrorem devatenáctého století" a filmem schopným šokovat i v naší době. Skoro to vypadá jako Coppolovo pojetí Draculy, ale přiznejme si, že FF se od původní předlohy odchýlil mnohem více a mnohem, mnohem zásadněji i co do vyznění filmu. Naproti tomu Branagh vede Frankensteina tak jak ho autorka sepsala. S Draculou je zde ještě jedna podobnost, a to v hudbě. Wojciech Kilar i Patrick Doyle rozhodně nepatří mezi hvězdy, které byste čekali u kormidla soundtracku k tak ambicióznímu titulu. Navíc oba OST jsou si velmi podobné svým duchem, a ne že bych chtěl nějak dehonestovat Patricka Doyla - ten svou prací neustále dokazuje, že je když ne výjimečný, tak alespoň všestranný, nicméně nemůžu se rozhodnout, jestli je opravdu ta podoba jen záležitost stejného žánru a doby vzniku jak předloh, tak filmů. Herecké výkony, obzvlášť dvojice Vynálezce/Stvořitel - Monstrum, jsou úchvatné. Ne že by Helena Bonham Carterová, Ian Holm nebo John Cleese nešli do svých rolí naplno, ale jde "jen" o zásadní vedlejší postavy. Zkrátka a dobře, Frankenstein je precizně vyvedené dílko, ale nikdy to nebude srdcovka na pět hvězd. Ty by si zasloužil jen pokud bychom ho hodnotili striktně jako zpracování knihy, neboť ve srovnání s takřka fenomenální předlohou obstál na výbornou. (27.03.2005)

Je zajímavé, že některá díla přitahují filmaře pořád a pořád. Není snad pětiletky, kdy by nevznikl film o Frankensteinovi. To je totéž, jako kdyby u nás někdo točil stále a stále dokola Pytlákovu schovanku (odkaz zde) nebo Roztomilého člověka (odkaz zde) . Prostě jednání k smíchu a po určité chvíli dotazu po pánově duševním zdraví. No, v Americe je tomu jinak. A obvykle to dopadá strašlivě. Ovšem v tomto případě se to vyplatilo. Výprava, herci, režie, scénář. Všechno je jedním slovem Superperfektkolosálněextragrandiózní (31.01.2006)