The Last Race
Posledné preteky
Režie:
Tomáš HodanScénář:
Tomáš HodanKamera:
Jan Baset StřítežskýHudba:
Jakub KudláčHrají:
Kryštof Hádek, Oldřich Kaiser, Marek Adamczyk, Vladimír Pokorný, Judit Pecháček, Jan Hájek, Gabriela Pyšná, Vladimír Javorský, Jaroslav Plesl, Bastian Beyer (více)Obsahy(1)
Krkonoše před první světovou válkou byl chudý kraj, kde se střetával český živel s německým. Bohumil Hanč byl nejslavnější český lyžař své doby, vyhrával závody doma i v zahraničí. Všestranný sportovec Emerich Rath se jako jediný Němec zúčastňoval českých závodů, ostatní Němci z Krkonoš je z nacionálních důvodů bojkotovali. Hanč a Rath se proto dobře znali a setkali se i na startu významného závodu v březnu roku 1913. Po prvním kole se počasí na hřebenech prudce zhoršilo, vypukla sněhová vánice a všichni postupně vzdali. Hanč zůstal na trati sám, závod o první místo se ovšem změnil v závod o holý život. Vrbata stojí na trati jako jediný divák, Rath se vydává Hančovi na pomoc a všichni tři začínají v nelidském mraze a neproniknutelné vichřici psát příběh o hrdinství, odvaze, vůli a přátelství. (Bontonfilm)
(více)Recenze (361)
Připomenout události, jak to asi mohlo být je dobrým důvodem zpracovat znovu látku, která už byla jednou použita. Na rozdíl od Synů hor se scénář zaměřil víc na rozpor mezi Čechy a Němci a především na postavu pozapomenutého svéráze Emericha Ratha. ()
4 hvězdy si u mě film bez problému obhájí, ale rozhodně bych nějaké výtky měl. Hlavně je to pro mě tedy poprvé chvílemi trošku nepřehledné. Casting mohl být o něco zajímavější, přestože ti hlavní dva Hádek s Kaiserem jsou výborní. Co se mě hrozně moc líbilo byly skutečně extrémní podmínky. Počasí tady hraje jednoznačně hlavní roli. Ten déšť, sníh, chlad a mráz jsou přímo hmatatelné. Nemůžu se zbavit dojmu, že to mohlo být ještě o fous lepší. 75% ()
Samotný osudový závod je paradoxně natočen dost fádně (byť se podle všeho věrně drží skutečnosti) a Hádkův Hanč je fádní úplně stejně. Hra na struny nostalgie, atmosféry, emocí a politické situace ale funguje výborně. Což je pro mě příjemné překvapení, protože jsem čekal, že to dopadne buď obráceně, nebo vůbec nijak. Kaiser OK. ()
Nezazivne.. jako "dejinna sportovni udalost" me to vubec neoslovilo! ()
Až se nebude do českejch filmů cpát politika, flaztenectví a typicky česká připosranost, a namísto toho do nich budou tvůrci vkládat nějakej effort – ať už formální nebo příběhovej - tak je možná začnu i doceňovat.... natočit tak nudnej sportovní film chce fakt talent. Buchar ftw. ()
Jako mezi běžkováním ve vyfrézovaný stopě a freeridem v čerstvým prašanu, tak takovej rozdíl je i mezi Posledním závodem a filmem, o kterým bych dokázal říct, že se mi dostal pod kůži. Když si v Krkonoších u pomníku přečtu cedulku s příběhem Hanče a Vrbaty, mám větší husinu, než když koukám na tohle filmový drama. Na druhou stranu je ale potřeba sportovně uznat, že vzhledem ke skromnejm podmínkám a režijnímu debutu Hodana jde vlastně o dost kvalitní závod, kterej by spousta našich tvůrců ani nedokončila... ()
Synové hor asi vytanuli nejen mně na mysli, když jsem usedl k tomuto filmu. Natočeno je to zručně, poctivě, herci si asi museli máknout. Člověk chtě nechtě musí srovnávat dnešní borce v softshellových goretexových nanovlákenných mundůrech z látek původně dělaných pro kosmonauty a ty tehdejší srdcaře. Bavlněná košile, vestička, nějakej ten kulich, golfky a pletený podkolenky zřejmě od babičky... To byla celá výstroj závodníka. Jo a ještě kožené pohorky namaštěný sádlem upnutý do primitivního vázání ke dvou bytelnejm ohoblovanejm fošnám se špičkou vpředu. A i tak borci předváděli neskutečné výkony, a i v tom lezli před válkou třeba na Everest což nedávno odhalila jedna z mnoha mrtvol, kterou odkrylo tání i s její kompletní dobovou vysokohorskou výbavou. A co teprve takový Ötzi co si to na lehko štrádoval po ledovcích jen v polobotkách vystlaných senem... .-). Jenže co od filmu čekat víc než hory, onen závod a děj, který je většině vzdělaných notoricky znám. Film tak mohl zaujmout hereckými výkony a svým současným vyprávěním. Olda Kaiser z toho vytřískal maximum. Že bych byl ale nějak napnutý, nebo cítil nějaké emoce... To bohužel ne. Ale za to poctivé zpracování dávám za 4 hvizdy na píšťalku. * * * * ()
Jeden si musí zvyknout, že autoři příliš neovládají umění zkratky. Zkrátka se to vleče a občas i točí v kruhu. Jinak ovšem pěkný a určitě záslužný film. ()
Velice dobře zvládnutý historický a zároveň sportovní film. Noblesní role Oldřicha Kaisera ne nepodobná té z Obsluhoval jsem anglického krále a hlavně velmi potřebná demýtizace českého komplexu z Němců. ()
Námět mi přišel fajn, protože ten příběh je v mém rodném kraji notoricky známý a celý život jsem žil v domnění, že Hanče s Vrbatou přece zná každý - o to více jsem byl nedávno šokovaný zjištěním, že jsou lidi, kterým ta jména nic neříkají, takže mi přišlo záslužné, že se někdo rozhodl to zfilmovat (nevěděl jsem, že to bylo zfilmováno už dřív; dokonce jsem u toho zapomněl na mou averzi k životopisným, sportovním i historickým filmům, ačkoli si stále myslím, že naše současnost přetéká bezpočtem zajímavějších námětů, než jsou události staré více než 100 let, ale budiž). Zpracování mi ale bohužel moc nesedlo - dějová linka z r. 59 mi tam přišla veskrze redundantní (Kaiser si zde podle mě v podstatě zopakoval svoje role z Tmavomodrého světa a Obsluhoval jsem anglického krále; a obecně mi tenhle styl retrospektivního vyprávění přijde filmařsky strašně konvenční), první půlka filmu mě docela nudila (a vrcholně mě tam otrávila ta Samková), skoro celou dobu jsem si říkal, kde je sakra ten Vrbata, aby se tam nakonec objevil pár minut před koncem (!), Hádek mi pro roli Hanče přišel starý, a celkově mi ten film nedal moc víc, než procítit lítost na dvěma zbytečně zmařenými mladými životy (když jsem viděl to příšerně amatérské oživování Hanče, nevěřil jsem svým očím, podobně jako člověk žasne nad tím, v jakém oblečení se tehdy závodilo), takže účel (?) byl asi splněn, ale stejně se veskrze ztotožňuji s kritickými komentáři, které už byly na adresu filmu napsány přede mnou. ()
Poslední závod je technicky velmi dobře natočený survival a na poli českého filmu rozhodně silný nadprůměr, který je třeba ocenit. Má jediná (ač obrovská) výtka směřuje k zvolenému stylu vyprávění, kdy se Tomáš Hodan zřejmě víc zabýval tím, jak harmonicky skloubit dvě časové linie, než aby se ujistil, že efektivně a srozumitelně odvyprávěl kritický okamžik celého dramatu. Místo toho před divákem v tu chvíli zatajuje informace, aby pak mohl rádoby překvapit prapodivným flashbackem ve flashbacku, u nějž jsem byl v jinak srozumitelném příběhu zmaten na druhou a místo dobrého pocitu z porozumění klíčového momentu mi mysl zaplnila řada všetečných otázek (Kde se tam Vrabata zničehonic vzal? Proč tam vůbec šel? Proč o tom nikomu neřekl? Proč daroval svůj kabát, který sám pro svou záchranu potřeboval? Jaká byla v tomto případě časová kontinuita? Proč absentoval většinu stopáže filmu, když jde najednou o tak zásadní postavu? Proč si Hodan zbytečně sabotuje vlastní film takovou podivnou scenáristickou kličkou?...). Prostě úplně zbytečná a blbá vada na kráse jinak dobrého a velmi zajímavého českého filmu, jemuž ty čtyři hvězdy nakonec ještě dám, ale teda... mohlo to být jinde. ()
Všechno je to tak nějak napůl. Konflikt mezi Němci a Čechy začne zajímavě slovní přestřelkou, pokračuje pěveckým přetahováním a pak vymizí. Amatérismus pořadatelů, kteří si nedokázali ohlídat dojetí všech závodníků do cíle, sice začne nabubřelým proslovem o profesionálním závodu, zkratkovitě se věnuje několika podivnostem (ad hoc změněná trasa a předsunutý začátek), ale pak již jen ukazuje naprostou nekoordinovanost a zoufalost těch pár chlápků, kteří milují lyže, a tak shodou okolností pořádají nějaký závod na nich. Ani to zbytečné furianství Hanče, který nebyl ani v té největší nepřízni počasí ochoten odstoupit, nemá dostatek prostoru, aby si jej mohl divák řádně uvědomit. Naopak je ve filmu mnoho zbytečných scén, které příběh nikam neposouvají a jsou natočeny bez byť jen náznaku zkratky. Evidentní režisérskou nevyspělost bych dokázala Hodanovi odpustit, ale to, že se ji snaží překrývat fíkovým listem patosu, nikoliv. ()
Velmi krásné zasazení do Krkonoš a lákavé obodbí, ze kterého moc snímků u nás nemáme. Vše je bohužel zpracované krajně nezáživnou formou a sledovat snímek byla nuda a místy dokonce utrpení. Neustále mi od filmu někam utíkala pozornost a nedokázal jsem se do děje vůbec dostat. Zajímavá historická vzpomínka na dobu dávno minulou a postavu zcela neznámou. Téma jistě silné a zajímavé ovšem zpracování mě nechalo stejně chladným jako bylo tamní počasí. [20 %] ()
Druhá půlka dobrá. Ke zbytku bych řekla, že snaha byla. ()
Tomáš Hodan sa vo svojom prvom režijnom projekte ukazuje ako človek so skvelým citom pre rozprávanie príbehu. "Poslední Závod" pravdepodobne bude jeden z mojich tohtoročných favoritov medzi najlepšími filmami. Silný príbeh, ktorý som predtým nikdy nepoznal, veľmi zaujímavé osudy hrdinov a okrem toho podané s tak citlivou precíznosťou, že film ma absolútne dostal. Čo som aj potom pozeral zbežne historické udalosti na internete, tak film sa drží pravdy a snaží sa ju podať čo najúprimnejšie. A realita je taká, že som mu to v mnohom skuotčne uveril. Vedel som si predstaviť všetkých našich hrdinov, ich osudy a bol som zvedavý kam to celé dospeje. A musím povedať, že ku koncu som bol ešte obohatený o jednu vec, s ktorou som akosi vnútorne nepočítal. Nechcem prezrádzať moc (najmä ak nepoznáte osud a príbeh Bohumila Hanča) a úprimne by som do tohto filmu išiel asi s čo najmenšou dávkou informácií. Ak však históriu poznáte, tak vás to tak neprekvapí. No pri mne to dodalo filmu ešte väčšiu dávku náboju. A okrem toho si myslím, že sa venuje správnu dávku času jednotlivým udalostiam. Nemáme tu len ten posledný závod a konkrétnu tragédiu. Máme tu toho oveľa viac. A postupne začneme chápať čo všetko vlastne bolo za tým všetkým. Lebo často za niečo nemôže jedna vec. Je tam viacero faktorov. A myslím si, že občas si osud s nami zahrá veľmi zaujímavú hru. Pretože vo všetkom často rozhoduje obrovská dávka náhod, ktoré nemôžeme predpokladať. Ale udejú sa. A tým je tento príbeh tak silný a uveriteľný. Hodnotenie: A ()
Podle mě to nefunguje ani na jedný rovině. A když se člověk před titulkama dozví, jak moc zajímavá postava Ratha je (měla být), člověk si říká, proč jsme museli 100 minut sledovat zrovna postavu Hanče, která až na svůj poslední závod není tak dramatická. Film toho otevírá (naznačuje) hodně, ale pořádně nerozvíjí nic. ()
Scénář mi připadal trochu nevyrovnaný. Na příběh tragického běžkařského závodu tu bylo málo Hanče a ještě méně Vrbaty, na příběh o Emerichu Rathovi z jeho pohnutého životopisu vyzobali jen pár třešniček. Ale zatímco scénář se honí za příliš mnoha zajíci, realizace vyšla na jedničku. Od hereckého obsazení až po mrazivé finále titulního závodu. (70%) ()
Tyhle filmu u kterých víme jak dopadnou, mají nevýhodu, že jim zbývá ukázat jenom to, jak to natočili... Jestli chcete vidět Krkonoše v době dávné, dejte si raději Heřmánkova Krakonoše s lyžníky. Za mě zajímavější až doba socialistická, protože jsem chtěl vidět, jestli bude správce svině nebo ne. Kaiser je opravdu vynikající, přál bych mu ještě několik desítek let života (bez alkoholu) a stejný počet dobrých rolí. Katakombes Milou kinematografos. ()
Pekný film o športovom priateľstve, ale tie nemecko-české roztržky ma zaujímali viac a v tom sa mohlo ísť viac do hĺbky. Ale môže to byť len chorobou z povolania, keďže som náchylný riešiť viac dejinné exkurzy než vzťahovú podstatu filmu. V každom prípade niektoré veci ostali nedoriešené, okrem tragédie nepoznáme ďalší vývoj postáv, v záverečných titulkoch dali ešte popisky, ale mohlo sa niečo vojsť aj do filmu. ()
Související novinky
Květnové Kino na hranici se vrací
Letošní 24. ročník filmové přehlídky Kino na hranici, která se koná na obou stranách řeky Olzy, v Českém Těšíně a Těšíně, proběhne 29. dubna až 3. května 2022. Organizátoři se vrátili k původní… (více)
Historických filmů u nás za poslední dobu vzniká poměrně dost a to i přesto, že většinou nejsou těmi největšími komerčními hity. Historické filmy jsou ovšem potřeba, protože dokáží odvyprávět významné příběhy historie, které by se neměli opomenout. Jako právě příběh Bohumila Hanče, Václava Vrbaty a Emericha Ratha. Zkušený scenárista a dokumentární režisér Tomáš Hodan se tohoto známého příběhu chopil a za cíl si kladl, aby šlo o věrné převyprávění osudů této trojice. Poslední závod ovšem především vypovídá o době, ve které se odehrává (období 20. století v letech 1913-1958) a o hrdinství či odvaze. Hodan navíc zvládl natočit intenzivní drama, které dokáže to nejzásadnější. Dokáže v divákovi něco probudit. Nejen pro Hodana, ale i producenty či představitele Hanče Kryštofa Hádka šlo o srdcovou záležitost a to je přesně v průběhu ze samotného filmu cítit. Kamera Jana Baseta Střítěžského pracuje s malebným kouzlem hor, které dokáže udržet i v momentech, kdy se na plátně objevuje mlha. Film se natáčel v autentických místech, přesně tam, kde se před 110 lety příběh odehrával. Krom autenticity to celé ještě více přidává na síle, protože v momentech, kdy představitelé závodníků v brutální zimě lyžují jim divák to závodění z plných sil a pevnou vůli naprosto věří. Celé to podtrhuje intenzitu, nepříjemnost a především napětí, které funguje výčetně i přes fakt, že člověk již dávno tuší, jak příběh Hanče, Vrbaty a Ratha bude eskalovat. U historických/alespoň částečně životopisných filmů se vždy může snadno vyskytnout obava spočívající v tom, zda daný film může onu délku utáhnout. Příběh Hanče je ovšem rozšířen o rodinné drama, které ještě více umocňuje emoce z toho, jak se Hančův příběh následně vyvíjí. Kryštof Hádek ani po letech nezklamává a do (dle svých slov) srdcové záležitosti dal herecky naprosto vše, kdy mu člověk věří přesně tu tragickou situaci, ve které se jeho postava nachází a to, jak se osud jeho postavy vyvíjí v jeho podání působí velmi přesvědčivě. Hádkův výkon tak ve finále jen zastiňuje všechny ostatní (i když to neznamená, že by film byl plný malých herců), stejně tak výrazný je snad jen Oldřich Kaiser jako starší verze Emericha Ratha. Právě pasáže z roku 1958 odhaluje Rathův tragický příběh a naznačuje, že se vlastně s dobou nic nemění. Mění se politické systémy, lidé u moci, ale některé věci se prostě nemění. Především nespravedlnost. Život samotného Emericha Ratha by nejspíš vystačil na samotný film, naroubování na známé ´´ starší verze jedné postavy vypraví o osudech svého mladšího já ´´ ovšem v tomto podání působí o poznání přesvědčivěji než ve srovnání s většinou současné konkurence. A člověk přitom snadno přimhouří oko nad tím, že by měl Marek Adamczyk zestárnout do podoby Oldřicha Kaisera. Poslední závod se v průběhu více a více stává filmem o vlastenectví, kdy se na něj dá uvalit i takový pohled, že ´´ snaha o přihřátí polívčičky ´´ a hrdost někdy není cesta správným směrem. Do pozadí toho, že Němci bojkotovali české závody film vlastně film moc dvakrát nešahá, jde mu především o tragický příběh Hanč, Vrbaty a Ratha. Hudba Jakuba Kudláče přitom dokáže přesně umocnit ty správné emoce, vizuál je skutečně pěkný a především Hodan dokáže skutečně pracovat s emocemi. Dost možná působivěji než většina lokální konkurence za poslední dobu. Celý film navíc skutečně působí dojmem, že není přikrášlen a vypovídá skutečný příběh bez příkras, které by někomu více voněli. Spíše než původně zamyšlený survivor snímek je tak Poslední závod spíše skutečně výpovědi o jedné (vlastně dvou) době/dobách a i o tom, že něco se ve skutečnosti opravdu nemění. A i díky tomuto ohledu si Poslední závod zaslouží diváckou pozornost. Poslední závod je povedená záležitost, která dokáže vypovídat o vývoji společnosti, dokáže odvyprávět fascinující i tragický příběh a především skutečně emocionálně rezonovat. Kdyby všechna historická dramata u nás dopadla zhruba takhle, svět by byl možná hned o poznání veselejší místo. Poslední závod totiž v průběhu dokáže i vyvolat pocit, že jde o film, který by se na takových zahraničních filmových festivalech rozhodně neztratil..... () (méně) (více)