The Last Race
Posledné preteky
Režie:
Tomáš HodanScénář:
Tomáš HodanKamera:
Jan Baset StřítežskýHudba:
Jakub KudláčHrají:
Kryštof Hádek, Oldřich Kaiser, Marek Adamczyk, Vladimír Pokorný, Judit Pecháček, Jan Hájek, Gabriela Pyšná, Vladimír Javorský, Jaroslav Plesl, Bastian Beyer (více)Obsahy(1)
Krkonoše před první světovou válkou byl chudý kraj, kde se střetával český živel s německým. Bohumil Hanč byl nejslavnější český lyžař své doby, vyhrával závody doma i v zahraničí. Všestranný sportovec Emerich Rath se jako jediný Němec zúčastňoval českých závodů, ostatní Němci z Krkonoš je z nacionálních důvodů bojkotovali. Hanč a Rath se proto dobře znali a setkali se i na startu významného závodu v březnu roku 1913. Po prvním kole se počasí na hřebenech prudce zhoršilo, vypukla sněhová vánice a všichni postupně vzdali. Hanč zůstal na trati sám, závod o první místo se ovšem změnil v závod o holý život. Vrbata stojí na trati jako jediný divák, Rath se vydává Hančovi na pomoc a všichni tři začínají v nelidském mraze a neproniknutelné vichřici psát příběh o hrdinství, odvaze, vůli a přátelství. (Bontonfilm)
(více)Recenze (361)
Řemeslně jeden z nejlepších českých filmů posledních let. Bohužel mě celý tragický závod nechal chladným, jako bylo místní počasí. Herecky standard, režijně velice dobré, scénáristicky slabší bez větších dramatických vložek a spíše jen otrocky převyprávěno. ()
Toto srozumitelné adrenalinové drama o přátelství mezi soupěři je nejpůsobivější nahoře ve vánici. Kolem Hančova a Vrbatova pomníku nad Mísečkami chodím na běžkách již od dětství, stejně tak do nedaleké horské boudy. Hodně by mě zajímal pestrý život zapomenutého Emericha Ratha, který se pokusil zachránit Bohumila Hanče. Film se snaží postihnout vše. Od sociální a politické situace v Sudetách před první světovou po padesátky. Potěšilo mě, že natáčení probíhalo skutečně v Krkonoších. ()
Jsem nesportovní člověk původem z Vysočiny, takže s příběhem Hanče a Vrbaty jsem se setkal poprvé až díky Poslednímu závodu. Do kina mě nalákaly řemeslně udělaný trailer, herecké obsazení a samotný námět z našich dějin. U některých snímků brblám, že by potřebovaly zkrátit, zatímco u Hodanova filmu bych klidně uvítal čtvrthodinku navíc, jelikož mi v některých místech přišel film zkratkovitý - nejvíce to bylo patrné u linie s Vrbatou. Abych si odbyl výtky, překvapilo mě, že když se rámcový příběh z konce 50. let točil okolo Ratha, byla linie z let 1912-3 zaměřena především na Hanče. Přesto se však jedná na české poměry o kvalitní film, který vedle silného (byť místy zkratkovitého) a (doslova) mrazivého příběhu zaujme i po technické stránce - a to především kamerou a nepřeslechnutelným hudebním doprovodem. Z herců mě nejvíce zaujali Hádek s Kaiserem. Slabší čtyři hvězdičky! ()
Zaujímavý športový snímok z netradičného obdobia. Nejde však len o lyžovanie, film sa dotýka komplikovanej doby v dvoch rovinách a ponúka slušný pohľad na dané doby. Herecky je film veľmi dobre obsadený, Oldřich Kaiser je vynikajúci. ()
Možná i víc než příběh mě bavila ta doba přelomu století a prvních organizovaných sportovců. Oceňuji atmosféru a taky obsazení, kde nejsou žádné proflakle ksichty jako Áňa, Táňa a Pavel “Bohemia Energy - nic na vás nehrajeme” Liška. ()
Popravdě řečeno nevím. Mám to s pro a proti tak napůl. Sice beru jako zajímavé ozvláštnění, že film je vyprávěn očima Čechům vlastně neznámé postavy, ale přece jen jsem se těšil na film o Hančovi a Vrbatovi. Přičemž Vrbata si skoro neškrtl, až trochu na konci. Líbila se mi kamera a výprava a kostýmy, velmi dobře vše zvolené, nabízející určitou atmosféru doby. Jenže pak do tohohle historického obrazu začaly postavy promlouvat současnou češtinou stylu "jdi do prdele" apod., což veškerou navozenou atmosféru hnedle zrušilo. Problémy vztahů jsou rovněž podány moderním pohledem, před sto a něco lety ženy ještě pořád neradily mužům, co dělat se svými životy nebo jak se rozhodnout, protože tehdy muži měli holt v rodinách ve všem hlavní slovo. Obecně kolem psychologie postav to šlo hodně dalekým obloukem, což je škoda, hned by to film pozvedlo na vyšší úroveň. Podobně na téma česko-německých vztahů je v tom moc cítit moderní pohled... Zlatí Krakonoš a lyžníci, tenhle film by trumfli i dnes. Takže fakt nevím, takové přesně 2,5 *. ()
Příběh by si zasloužil víc gradace. Možná míň se zaobírat minulostí a víc vykreslit hrdinovy osudy v 50tých letech. Zobrazit tu absurditu člověka německého původu, přesto však žijícího v Čechách a hlásícího se k tomu. Člověka, který všem překážel a přitom neudělal nic špatného, jen prostě byl. Tu bizarnost, že se připletl k pozdějšímu natáčení toho, co kdysi osobně sám zažil. Takže věděl, jak to bylo, a jak jinak to zpracovala komunistická propaganda. …. Rozhodně dostatek gradace je však v samotném závodě. Z něj přímo vane smrtonosný chlad a definitivní osudovost. SHRNUTÍ: Když ti mráz zaleze pod nehty i přes obrazovku. ()
To mě oslovilo svým příběhem, Kaiser hrál mile civilně a celé mě to bavilo. ()
Pěkný víkend v Hluboké nad Vltavou vedl k objevu klasického komorního biografu, v němž promítali českou novinku. Přesně takový film takovému kinu slušel, proto jsme s přítelkyní neváhali. A ten víkend nám díky Poslednímu závodu začal příjemně. Velmi dobře zahrané, natočené, napsané a nastříhané. Poslední půlhodina dokázala pořádně píchnout u srdce. Kvalitní český film. ()
Píděním se po netu s potěšením zjišťuju, že scénář se věrně držel skutečnosti, a za to mu patří důležité body navíc. A jsem i tuze rád za hold velezajímavé osobnosti Emericha Ratha, jehož životní příběh by si zasloužil samostatný celovečerní film, ne-li seriál. Samozřejmě plusem jsou i pěkné krkonošské exteriéry, nebo interiéry (Hančova roubenka). A mínusy? Třeba několik teatrálních a otravně polopatických scén o napjatých vztazích mezi Čechy a Němci za Rakouska, nepříjemná a podle mě nevhodně zvolená "moderní" hudba v několika scénách, nebo nešikovný střih s Vrbatou v závěru. Ale na české poměry nadprůměrně působivé drama. ()
Nevím proč, ale pokaždé, když našinec natočí něco, co má parametry velkofilmu, čiší z toho na mě nepříjemný nádech televize. V tomto případě se jedná o scény v interiérech. Ať už je to v chalupě, hospodě nebo na zasedání lyžařského spolku, je tu cítit papundekl. A to tu žádný není. Svůj díl na tom má i neohrabaně ztvárněné napětí mezi Čechy a Němci. Nicméně scenérie jsou nasnímané nádherně, chumelenice je tísnivá a Hodanovi se podařilo ve mě vzbudit doufání, že to Hanč nakonec ustojí, ačkoliv opak byl daný. A to je podle mě to, co dělá sportovní (a nejen sportovní) film dobrým. Co se herců týče, tak se asi nedá mluvit o nějakých nezapomenutelných výkonech, ale všichni přítomní odvedli poctivou práci a i to se počítá. Hodan ve svěm celovečerním debutu obstál a kdyby se pustil do dalších příběhů českých spúortovců, neměl bych nic proti. Třeba hokejová parta kolem Modrého a Konopáska si o filmové zpracování vyloženě říká. 70% ()
Když tenhle film oznámili, tak jsem měl neskutečnou radost, že konečně někdo zfilmuje takhle důležitou legendu z hor, kam jezdím celý svůj život. U pomníku Hanče a Vrbaty jsem byl mnohokrát a pokaždé si vzpomenu na ten příběh, jak mi ho vyprávěla maminka. Vždycky mi bylo divný, že neviděl dál, dokud jsem takovouhle mlhu sám nezažil na vlastní kůži. Poslední závod však není jenom o legendě, ale i o příběhu, který mu předcházel a hlavně, který na něj i později navázal. A mě to zkrátka maminka vyprávěla jinak. Já samozřejmě cením, že česká kinematografie se vydává i tímto směrem a že se jí daří prosazovat i takovéto projekty. Ovšem mě vlastně Poslední závod nebavil. Nedokážu asi přesně vyjádřit čím to bylo, ale celou první část jsem se skutečně nudil a film si neužíval. Závod jako takový se tvůrcům povedl a klaním se za to, jakým způsobem tuhle legendu natočili. Možná mi vadí ta přílišná rozpolcenost příběhu s vyprávením z 50tých let, kdy lepí dva příběhy v jeden i když se navzájem maličko protínají. Já bych si to znova už nepustil. Očekávání jsem měl až příliš velká. (50 %) ()
Už dlouho jsem neviděla film takhle bezcílně bloumat - a to navíc film, kde v jedné scéně doslova natahují nápis CÍL. Poslednímu závodu nikdo neodpáře tvůrčí péči a zapálení pro věc, ale až moc tu jde poznat, že nikdo vlastně netuší, jaký/čí příběh se snaží vyprávět. Hančův? Rathův? Krkonoš? Nenávistného sváru místních Němců a Čechů? Nebo že by to snad všechno byla promyšlená metafora pro ztracení se ve sněhové vánici bez kabátu? Kdo ví. ()
Solidní film, který se snaží odvyprávět možná hned několik příběhů, v jejichž středu se onen závod uskutečnil. Nesleduje tak "jen" tragický osud dvou tkalců nebo opětovně sílící české vlastenectví odehrávající se na jeho pozadí, ale také střípky ze života jednoho pozoruhodného sportovce a jeho vzpomínek. Ve výsledku by však nejspíše bylo působivější věnovat se plně synům hor, jejich strastem a blízkého přátelství bez odbíhání do jiných témat a let budoucích, které s nimi už nijak nesouvisí. Přesto má, i díky skvělým hercům, řada scén úžasnou atmosféru, navzdory dunivé hudbě, která ji většinou spíše narušuje než pomáhá vytvářet, a vrcholný souboj s živly je naprosto dechberoucí. 75 % ()
Mýma očima mírné zklamání, ale je možné, že jsem se jen příliš těšila.. Životopisné drama z blízkých Krkonoš a mně důvěrně známých míst se určitě povedlo a stojí za to vidět, nicméně po celou dobu jsem vnímala poměrně dost negativně výměnu Václava Vrbaty za Emericha Ratha.. Tím ovšem nechci říct, že by Emerich Rath nebyl zajímavý, troufám si napsat, že to byl nepochybně výjimečný sportovec a pozoruhodná osobnost, se kterou komanči vytřeli podlahu tak, jak to uměli jen oni.. Pochvalu si nesporně zaslouží Oldřich Kaiser, Kryštof Hádek a líbili se mi i pánové Vladimír Javorský a Jan Hájek.. Silný příběh mě ovlivnil při hodnocení.. ()
Pro mne prostě vítězí Synové hor (1956) ()
Když nad tím tak přemýšlím, tak na úvod musím přiznat, že zas tolik nemusím životopisné filmy, jež, takříkajíc, serou mramor, jinak řečeno: filmy heroizující, mýtotvorné, piedestalující, má rozervaná duše si zkrátka žádá temnějších, či nejjednoznačnějších hrdinů (možná i proto mne letos prozatím z ranku životopisných dramat nejvíce okouzlil Arvéd, naopak kupř. takový Zátopek mě nechal chladným), nicméně Poslední závod si mě však čertvíjakým zázrakem vcelku získal. Už jen skrze „rehabilitaci“ Emericha Ratha (o kterém jsem před zhlédnutím filmu nevěděl zhola nic), resp. jeho vytažení ze zapomnění si film obhájí svou existenci, pan Kaiser (u něhož platí, že čím starší je, tím větší má charisma) – ztvárňující Emericha Ratha v zralém věku – byl velice dobrou volbou. Ještě lepší je pak tento film jakožto zpráva o neklidném 20. století: národností animozity žádající si své oběti, komunistické pronásledování nepohodlných osob, i to byla střední Evropa. Jen škoda, že Hanče (o Vrbatovi ani nemluvě; tomu film takřka nevěnuje pozornost) tenhle – i řemeslně zvládnutý film (viz Český lev za kameru pro Jana Baseta Střítežského) – vykresluje děsně plakátovitě (nadto – přišlo mně – jakožto osobu bez zápalu, a to jak pro lyžování, tak pro českou věc, jako by ho motivovalo pouze vědomí povinnosti). Abych však nekončil negativisticky, nemohu nepominout, že mě Poslední závod vybičovává k tomu, abych si sehnal film Čeňka Duby Synové hor (1956). Lepší vysvědčení, než že chci znát víc detailů ze života průkopníků českého lyžařství (tedy chvalitebně), ode mne asi film dostat nemohl. 70 % ()
Historické drama se změní ve velkolepé závodní drama uprostřed kvílícího větru a zuřící sněhové bouře. Tohle je snímek srovnatelný s hollywoodskými survival dramaty. A nemusíme kvůli tomu lézt na digitální Mount Everest. Stačí Krkonoše. Jo nebylo to dokonalý - hlavně kvůli strašně nakousnutým postavám, které se ve filmu vlastně jen mihnou, ale v závěru vám bude fakt zima. 80% ()
Nádhera, to se fakt povedlo. Silný příběh, který nenudí a působí přirozeně i věrohodně. Krásné záběry, rekvizity, kostýmy, atmosféra a hudba. A trocha toho českého vlastenectví také neuškodí. ❤️🎯🙏😉👌"Jakmile připustíš, že nemůžeš prohraješ." "Závody se vyhrávají hlavou." ()
V ČR sportovní snímky svoje zastoupení asi moc nemají. Filmu o běžkáření jsem taky moc neviděl, a nejspíš ani mnoho dalších neuvidím.:D Tady jde především o příběh tří nezlomných běžkařů: Hunče, Ratha a Vrbaty, jejichž zápal je dovedl až ke hrdinské i když možná naprosto zbytečné smrti. Jde o velmi silný příběh v syrovém prostředí. Ale i při tom respektu, který musí vyvolat, na mě tohle zpracování zavání možná až moc útržkovitým odtažitým studeným odvyprávěním , kdy emoce ve mě dokázalo vyvolat teprve finále. Šulc (Hádek) určitě dostal daleko více prostoru než další dva aktéři tragédie. A ta linka z roku 1953 se i přes mou slabost pro filmové návraty do komunismu mohla klidně vypustit. Navíc mi přišlo, že vykrádá Obsluhoval jsem anglického krále. Možná největším (a zároveň nejsmutnějším) překvapením pro mě je, jak tady můj oblíbený Kaiser vypadá jako oteklý dědek. Snad ho ještě trochu postaršili, ale po řadě jeho jiných skvělých charakterních už jsem to vidět nepotřeboval, když v něm stále dříma mistrovský komik. Sice jsem se na film nedíval kvůli Kaiserovi, ale když jsem zjistil, že tam bude, těšil jsem se o to víc. Takže mě trochu zklamal. Takže příšte bych mu (a sobě) přál lepší vážnější roli nebo zase ještě nějaké pořádné komično. Doporučil bych Klauny, které jsem viděl minulý týden a líbily se mi podstatně víc (včetně Kaiserova výkonu), přičemž jsou sice o devět let starší, ale mají skoro o polovinu méně hodnocení. Smutné.:-( ()
Související novinky
Květnové Kino na hranici se vrací
Letošní 24. ročník filmové přehlídky Kino na hranici, která se koná na obou stranách řeky Olzy, v Českém Těšíně a Těšíně, proběhne 29. dubna až 3. května 2022. Organizátoři se vrátili k původní… (více)