Concert at the End of Summer
Režie:
František VláčilScénář:
Zdeněk MahlerKamera:
Jiří MacákHrají:
Josef Vinklář, Jana Hlaváčková, Jana Hlaváčová, Svatopluk Beneš, František Němec, Vlasta Fabianová, Jiří Bartoška, Zlata Adamovská, Ondřej Pavelka (více)Obsahy(1)
Obrazy ze života Antonína Dvořáka v českém filmu Františka Vláčila.
Světoznámý skladatel Antonín Dvořák dostane při zkoušce v londýnské Royal Albert Hall zlou předtuchu. Čtyři tóny f-ges-e-f, které ho v myslí pronásledují, ho přimějí k okamžitému návratu do vlasti. Cestou ve vlaku se geniální hudebník noří do vzpomínek: vybavuje si své okouzlení herečkou Josefinou Čermákovou, která se však později provdala za hraběte Kounice. Dvořák se oženil s její mladší sestrou Annou. Skladatelova profesní dráha málem skončila, když Dvořák nevybíravě zkritizoval skladbu Josefinina vlivného švagra Kenta. Díky přímluvě skladatele Brahmse se však přece jen dostal do světa a prorazil svou hudbou…
Životopisný film o jedné z nejznámějších osobností české kulturní historie natočil režisér František Vláčil v roce 1979. Místo obvyklého chronologického sledu událostí nabídl divákům sérii obrazů ze skladatelova života.
(oficiální text distributora)
Recenze (52)
Poslední Vláčil kterému sem se vyhýbal, že bude k nepřečkání a ejhle dobré... 😇 Poslední role Záhorskeho, už nemocného, půl roku po premiéře umírá... ()
Pestrá koláž ze života hudebního skladatele Antonína Dvořáka, kterého zcela věrohodně ztvárnil Josef Vinklář. Na poměrně velkém prostoru je rozehrána jakási variace na "Amadea". Dvořák podepíše úpis na složení určité skladby na zakázku, za což dostane dopředu 1000 zlatých. Když pak má svůj závazek splnit složením Requiem ("ódy na smrt"), snaží se tomu za každou cenu vyhnout. Přiznám se, že mi tahle linka příběhu úplně nesedla. Nepřišla mi totiž moc věrohodná. Ve filmu je však naštěstí celá řada jiných zajímavých a pěkně nasnímaných scén, v nichž z úst Dvořáka i dalších postav zazní i několik zajímavých myšlenek (včetně známého Dvořákova výroku: "Všechny své symfonie bych dal za to, kdybych vynašel lokomotivu"). A pak je tu samozřejmě úžasná Dvořákova hudba, která filmu dodává na atmosféře. ()
Pane Vláčile, jestli mne slyšíte, bylo to pěkné. PS: Nedá mi to a musím místní elitáře upornit: Formanův sračkojidní Amadeus vznikl až v roce 1984, tedy, jestli mne počty neklamou, 5 let po Koncertu. Z toho vyplývá, že vykrádat mohl maximálně Forman. Pac a pusu ()
Vinklář hraje jako Bůh a myslím, že dobře Dvořáka studoval. Dvořák byl prostě geniální buran, proto mě velmi sympatický. Nesral se s názory. Hlaváčová špicová jako vždy. Zdeňka Mahlera mám moc rád a Vláčila taky. Přesto je ten film ucouraný, nudný a málo říkající. ()
Virtuozní Josef Vinklář v roli našeho hudebního velikána Antonína Dvořáka. Další z pozoruhodných filmů Františka Vláčila je zajímavý (nejen) svou vizuální stránkou a podmanivou kamerou, taktéž výborným hereckým obsazením. ()
Výprava i kostýmy jsou velkolepé, i herci předvádějí ucházející práci, ovšem scénář byl bohužel velmi špatný, místy až chaotický. Do vlasti se z Ameriky vrací Dvořák a vzpomíná na své životní peripetie, neznalec Dvořákova životopisu se však začne poměrně brzo ztrácet v ději, znalec se naopak začne nudit. Chybí jakýkoliv kontakt s divákem, chybí to pověstné něco navíc, co dělá film koukatelným, škoda, protože předpoklady k tomu, aby to byl dobrý film, byly veliké. Božská Ema, která pojednává o podobné látce i podobném období, se natočila ve stejném roce a ve všech ohledech překonala toto, dnes zřejmě právem zapomenuté dílko. ()
Poměrně nudný snímek, nesourodý děj a podivné dialogy. Mám drobné podezření, že tento film Forman svým Amadeem malinko vykradl. ()
Jiste ne spatny film, ale pomaly a zadumany. Pripravte si hodne sil a vitality, jinak usnete uz v prvni tretine... ()
František Vláčil natočil pekný film o výbornom skladateľovi. Hudba vo filme bola úchvatná. Pan Vláčil si obsadil do filmu výborných hercov. Josef Vinklář je tu pravdivý a moc pôsobivý. Páčili sa mi aj herecké party J.Hlaváčovej a F. Němca. Film by som hodnotil 3 hviezdičkami, ale ešte jednu som prihodil ako pamiatku na hercov , ktorí si hrajú už niekde inde.... Filmu dávam 75%. ()
místo (konečně!) Dvořákova životopisu podivná fantasmagorie tvůrců na mozartovské téma, velké zklamání... ()
Kdo viděl Amadea, měl by vidět i tento film. Kdo Amadea neviděl, také by si Koncert na konci léta neměl nechat ujít. Jedná se totiž o film o krásné hudbě. Film o jednom z nejslavnějších Čechů. Film o velkých hercích v nezvyklých rolích (Josef Vinklář, Václav Lohniský, Jiří Bartoška, František Němec a další) a excelujících herečkách (Jana Hlaváčová a Jana Hlaváčková). Moudrý film o síle člověka a těžkosti života. Film o bolesti a smíření. Zkrátka film Františka Vláčila. ()
Já si v první řadě myslím, že je k smíchu srovnávat Vláčilův komorní příběh s Formanovým prvoplánovaně oskarovým, i když samozřejmě velice povedeným Amadeem. Josefa Vinkláře jsem si jako Dvořáka nedokázal moc představit, ale ve filmu mě přesvědčil o opaku, hlavně Dvořák ve starších letech byl v jeho podání více než věrohodný. Film není klasickou biografií a k umocnění zážitku je potřeba znát některé perličky z Dvořákova života. Já se například velice bavil při Dvořákových úletech na lokomotivách. Ačkoliv film rozhodně není dokonalý a ačkoliv ani nejsem nekritickým obdivovatelem Vláčila, tak dávám plný počet a až se třeba v dnešní době najde někdo, kdo natočí z Dvořákova života něco lepšího, tak půjdu s hodnocením dolů. ()
Tomu není co vytknout. Účel splnilo, má to zajímavou atmosféru a člověk se lecos dozví. Možná trochu přidat spádu a ubrat sentimentu, ale film neruší ničím. ()
Československý film inspirovaný životem světově proslulého skladatele A. Dvořáka. Snímek ovšem nelze pokládat za životopisný, neboť je složen pouze z jednotlivých epizod ze života slavného Mistra. V těchto životních obrazech však byly vynechány důležité momenty, jako jakékoli zmínky o jeho nejslavnějších dílech či pobyt v Americe a navíc zobrazená sestava střípků z Dvořákova života působí velmi neuceleně a nepřehledně. V ostatních Vláčilových dílech můžeme obdivovat režisérův talent pro zvláštní pojetí poetiky, v Koncertu však toto nelze zaznamenat, podobně jako postrádám výraznější dramatický prvek. Do role skladatele a dirigenta Dvořáka byl vybrán J. Vinklář, s jehož hereckým výkonem jsem byl spokojen, do vedlejších rolí byly obsazeny J. Hlaváčková jako Mistrova manželka a J. Hlaváčová v roli jeho nenaplněné lásky. Kapku Vláčilovy geniality v moři chaosu lze spatřit v postavě starého muže na venkově a jeho pohledu na svět; pro B. Záhorského, jenž ztvárnil tuto roli prostého a moudrého člověka, to byla role poslední. Nevesele, avšak jednoznačně hodnotím Koncert na konci léta jako nejhorší snímek Vláčilův a pociťuji jisté zklamání. ()
Najväčšou slabosťou je nesúrodosť snímku. Akési pozliepané príbehy či útržky zo života Dvořáka do nejakého zlepenca ma nemôžu uspokojiť. Výkon Vinklářa stojí za zmienku, aj vizuál je veľmi slušný. Ako pocta najväčšiemu českému skladateľovi však slabé. ()
Druhý film o Dvořákovi v krátké době po sobě... Tentokrát od mistra Vláčila. Výborný Vinklář a Lohniský, zbytek mě moc nepřesvědčil. Celkově takové unylé a rozkolísané. Nevěřil bych tomu, ale Americké dopisy se mi líbily víc, i přes výhrady, které k nim mám... ()
Inu, co dodat k hereckému, scenáristickému a režijnímu koncertu? Dal bych pět hvězd, kdyby film nekončil tak nějak useknutě. ()
Nu, konečně snímek, kde si pan režisér odpustil své hokopokusy. Bohužel je pro mne příliš plochý a monotónní pan Vinklář to přednáší jak špatně napsanou báseň. Nedává do toho život, vzruch, ani to rozčilení nezahraje. Přesto se ve filmu pár zajímavých myšlenek našlo, a to jej tahá z bláta naprostého odpadu. ()
Kolega Galahad mi mluví z duše. Díky. ()
Približne v tom istom čase vznikli tri životopisné filmy: Vláčilov Koncert na konci leta, Krejčíkova Božská Ema a Formanov Amadeus, ten pravda trocha neskôr. Všetky tri sú skvelo natočené, hrajú v nich výborní herci, hrá fantastická hudba, sú napínavé aj dojímavé. Ale vidím v nich zásadné rozdiely. Koncert na konci leta je príbeh o Antonínovi Dvořákovi. Hlavnou témou je jeho návrat z Ameriky do vlasti. V tejto téme zaznievajú motívy z jeho intímneho sveta – najvnútornejšie pocity, pochybnosti, neistoty, otázky, myšlienky. To všetko vo veľkej úcte a pokore pred hudbou, ktorej je sám verným a poctivým služobníkom, lebo – „k čertu s takovým talentem“, ktorý vystavuje sám seba a využíva na to hudbu. Je to film a vnútornom svete hudobného skladateľa, a preto nie je až také dôležité, kto je tým skladateľom, kedy a kde sa odohráva, a či všetko sa stalo, ako je v ňom ukázané. Je to film o úprimnej ceste tvorby, ktoru prešiel aj režisér filmu, preto je to film pravdivý. (4*) Božská Ema je príbeh Emy Destinovej. Hlavnou témou je jej návrat z Ameriky do vlasti a v nej zaznievajú autentické motívy doby – vojna, tajná polícia, udávanie, prenasledovanie. Je podivuhodné, že tento film vznikol v období temnej normalizácie, v ktorej zneli tie isté motívy, ale – „Kto sa viac previnil, ten čo je prinútený spolupracovať s režimom zla, či ten kto ho do tej voľby postavil?“ Je to film o zlej dobe a dobrej hudbe, ktorá napokon víťazí, lebo je pokorná, čistá a pravdivá. Zasa nie je dôležité, či sa všetko stalo presne tak, ako je vo filme ukázané, ba ani to, kto je ten umelec, ktorý prežíva tú skúsenosť. Bolo ich iste veľa. Je to film pravdivý, lebo ho s pokorou pred hudbou natočil režisér vyjadrujúci vlastné prežívanie v podobnej neslobode, akú zažívala hrdinka filmu. (5*) Amadeus je príbeh Salieriho a Mozarta. Hlavnou témou je kontrast priemernosti a božského talentu. Motívmi sú Salieriho zničujúca závisť a Mozartova hudba. Príbeh sa však mení na karikatúru, obludná závisť je ako z Boschových obrazov, skutočnosť sa kriví a spotvoruje, príbeh už nie je pokorným služobníkom hudby, ale samotná hudba sa stáva nástrojom na vyjadrenie tohto vzťahu priemeru a výnimočnosti. A vtedy je dôležité, kto je tým nástrojom, či sa to stalo, ako je ukázané, lebo Mozartova hudba je silná a ten kontrast medzi priemernosťou a výnimočnosťou nesmierne zvýrazňuje. Ale je to na úkor pravdivosti – historickej, ale aj umeleckej. Salieri predsa bol sám veľkým skladateľom, sám komponoval opery a symfónie, sám bol veľmi nadaný. A Mozart predsa nebol prízemný a vulgárny, kto svoje nadanie dostal len tak a len tak spakruky s ním narábal. Bol to tvrdo pracujúci umelec, zodpovedný, milujúci, úprimný, pravdivý. Áno, priemerní môžu závidieť a nenávidieť, ale iba táto jedna téma je príliš vulgárna a prízemná, aby v jej službách a s cieľom ukázať tú závisť a nenávisť znela Mozartova hudba. Mozartova hudba samotná je pravdivá, ona sama je príbehom, nepotrebuje byť nástrojom ukazujúcim na netalentovaných – pozrite akí sú hrozní a aká som ja geniálna. Preto nevznikla a preto by nemala byť takto zneužitá, znásilnená. A preto považujem film Amadeus za nepravdivý. (2*) Všetky tri filmy sú o hudbe. V prvom filme znie hudba a my môžeme pochopiť, ako ťažko sa rodí; v druhom znie a my môžeme pochopiť dobu, v ktorej sa rodí; v treťom znie a my môžeme vidieť, ako niekto závidí a nenávidí. Čo z toho naozaj za tú hudbu stojí? () (méně) (více)