Dragon Ball

Seriál môjho detstva kto by mi dneska uveril že nám tento seriál púštali vychovávateľky v škôlke... asi nikto ,ale je to tak. Všetky časti som mal možnosť vidieť v maďarskom dabingu na stanici RTL Klub keď ho zakázali videl som ho ešte v nemeckom prevedení na ORF 1 nerozumel som im ani slovo. Tento seriál ma sprevádzal dlhú dobu avšak nasledovný Dragon Ball Z to bol pre mňa ešte väčší KULT. (19.01.2013)

60 percent tvoria bezúčelné perveznosti, 30 percent random bullshit go a zvyšných 10 percent sú zaujímavé nápady, ktorých potenciál je totálne premrhaný. Dej sa vlečie extrémne pomalým tempom bez akéhokoľvek charakterového vývoja aj napriek viacerým timeskipeom a umieraniu postáv, ktoré sa zas a znova vrátia medzi živých vďaka guliam magického draka. Napriek tomu Torijamovi musí byť človek veľmi vďačný. Keby neinšpiroval ďalšiu generáciu mangaka, tak by nikdy nevzniklo množstvo naozaj kvalitnej tvorby. 153/153 - 35% (25.04.2023)

Já mám vážně ráda anime, vážně... a vím, že Dragonball je počátkem všech anime, semínkem, ze kterého vyklíčil tento krásný, šílený a okouzlující anime svět. I přesto však jsem nikdy v tomto prvopočátku všeho nenašla zalíbení. Kresba je hrozná, v mém oku prostě ohavná, všechny ty účesy vytvořené za použití fiktivního Taftu, proboha "Pusť to konečně naplno, můj účes to vydrží!". Prostě ne, je mi líto, nemohu tomu dát víc jak **. (05.11.2013)

Dračí koule jsou k mému překvapení vcelku vtipný seriál – zvláště chlípný Želví poustevník věčně vyhlížející příležitost k pohledu na odhalené ženské tělo dovede pobavit. Naneštěstí kromě ucházejícího humoru téměř nic jiného pochválit nelze. Natahovanost je vlastní celému seriálu (příkladem budiž 97. díl s názvem „Závěrečný zápas“, v němž střet započne až čtyři minuty před koncem), nejvýrazněji se však projevuje v mnohých soubojích. Jejich prodlužování je přitom často dosahováno ubohými a protivnými metodami: Neustálé avizování vrcholné techniky, jež je záhy vystřídáno avizováním vrcholné techniky, po němž následuje avizování vrcholné techniky, nesmyslné vyčkávání nad otřeseným protivníkem a především v hlavních soubojích opakování následujícího receptu: Potřebujeme dva soupeře a pytel drsných hlášek. Nejprve prvním soupeřem utlučeme druhého do bezvědomí (můžeme dochutit komentářem, že z TOHOTO se nikdo nevzpamatuje). Druhý se po nějaké době vzchopí, a tak jím pro změnu utlučeme do bezvědomí prvního (můžeme opět dochutit výše zmíněným komentářem). První se za čas vrávoravě postaví, a tak postup dle libosti opakujeme a za stálého mícháni lijeme do záchodu. Máš pravdu, diváku, dvacetkrát se dotyčný ze mdlob probral, ale teď, TEĎ už je to s ním opravdu vážné! Věříš nám, viď? Vždyť se podívej, jak jsou jeho blízcí (i po jedenadvacáté) šokováni a zarmouceni! Můj ty Tondo kolenatej, kde je v tomto napětí?! Po 101 epizodě a bez vidiny naděje na zlepšení Dračí koule otráveně zahazuji. Mně tedy přání nesplnily. 3/10 (30.12.2012)

Dragon Ball je prostě klasika. To musí před svou smrtí vidět každý, komu se líbí anime. Většina lidí sice preferuje sequel Dragon Ball Z, nicméně mě se tento původní titul líbil mnohem více. Začátky mladého Goku, účast na turnajích, silný tak nehorázně moc, že malíčkem knockoutuje i dospěláky, tohle všechno jsem strašně žral. (05.06.2013)