Kdo chce zabít Jessii?

Strašně to zestárlo, tedy pokud to vůbec někdy doopravdy fungovalo. Dnes zůstává jen neslučitelná pseudo realita československého roku 1966 a naivního comicsu. Navíc chybí barva a to nezachrání ani výjezdy do Chuchle, ani vykukující Olinčina ňadra... tím méně slovenský Superman. Co mohlo reputaci vylepšit, by byla skvělá kniha z materiálů Káji Saudka, která se ale také nepovedla. Chudák Jessie. (04.03.2009)

80%? Tahle vagínovina? Komiksová sexbomba prchá komunistickým Československem před imperialistickými komiksovými padouchy (třeba před Supermanem, typickým symbolem zla:-)). Připouštím, viděla jsem to poprvé a naposledy kdysi v době kamenné, ale strašně jsem v tom postrádala humor. A možná tam byl, jen jsem ho ve svém věku nepostřehla. Pochválit určitě lze vizuální stránku (holt Saudek) a na domácí poměry značnou neotřelost. Každopádně se nezařadím do zástupu slintalů nad vnadnou hrdinkou, na to nejsem dost chlap:-). Možná bych někdy měla "Jessii" dát druhou šanci, ale kdovíjak mě to neláká... (17.08.2010)

S adaptacemi comicsů se v poslední dekádě roztrhl pytel a usilovně se hledá ta nejzdařilejší. Co může být však zdařilejšího, než oživlé comicsové postavy, vypouštějící i v reálu typické "bubliny"? Na to si v Hollywoodu zatím nikdo netroufl :). Skvěle stylizovaná záležitost o střetu comicsového světa s tím reálným a hlavně skvělá zábava. (19.09.2005)

Oproti jiným generačním komediím trochu slabší děj, scénáristé vsadili čistě na originální námět, který ovšem sám o sobě film v pohodě utáhne. Navrch ještě krásná Olga Shoberová v nejlepších letech a jako vždy skvělé komické výstupy Vladimíra Menšíka či Jiřího Sováka. Škoda, že se nápad nepodařilo ještě více rozvést, mohla z toho být vskutku nezapomenutelná podívaná. Takhle bych komixovým fanouškům doporučil spíše mladší snímek Čtyři vraždy stačí, drahoušku! (26.05.2010)

Do půlky 60.let neměl sci-fi žánr v Československu velkou tradici, ale to co v tomto směru do té doby vzniklo (Bílá nemoc, Krakatit, Vynález zkázy, Ikarie XB-1) mělo filmové kvality světové úrovně, včetně skrytého poselství. Pak vstoupil do kinematografie scenárista Miloš Macourek, střídavě spolupracující s Vorlíčkem a Lipským, a tradice toho žánru v našich končinách zůstala v paměti mnohých diváků spjata výhradně se stylem osobitých bláznivých komedií, především parodující různé kriminálky, akční filmy, grotesky, komiksy a sci-fi současně. ... Chtěl jsem se ještě jednou podívat s odstupem času tuhle komedii, na které jsem se jako dítě velice rád opakovaně bavil. Má v sobě do detailu promyšlenou zápletku i další vývoj až s vypointováním děje v závěru, spoustu gagů a hlášek, spoustu krásných momentů, kde se groteska míchá s poezií (proražení sousední zdi přes tahání telefonní šňůry a následné hraní na klavír uprostřed rozbouřené místnosti). To všechno vnímám, ale působí to na mne stejně jako překombinovaná fraška, spolu se Zabil jsem Einsteina, pánové spíše jako kuriózní perlička kinematografie zlatých šedesátých, než filmový klenot. Každopádně žnu Danu Medřickou v roli vědkyni a ty její pragmatické hlášky. ,,Nemluv na mě takhle, teď nejsem tvoje Růženka, ty jsi obžalovaný - kdyby se ti zdálo jenom o tvé ženě, nemuselo to dojít až sem." 65% (04.08.2018)