Poklad Inků

Vidět po dlouhých letech tento film, to je jak znovu nalézt dobrodružnou knihu, kterou jsme v mládí stále dokola četli a posléze ztratili. S nadšením hltáme ten druhdy tak známý a nyní pozapomenutý dobrodružný děj a pranic nám nevadí, že zápletky jsou tak trochu za vlasy přitažené, hlavní figury jsou charakterově ploché a černobílé a literární styl je prajednoduchý. Děj je však barvitý, naplněný akcí a graduje. Tento film tedy žádný filmový zázrak není, ale vyrovná se zcela vinnetouovské serii, ba možná ji i někdy převyšuje. Přinejmenším tak nádherného banditu jakým je arcilotr Gambusino najdeme jen v Sedmi statečných. Karel May by byl jistě spokojen. Je jasné, že jednu hvězdičku má na svědomí nostalgie. (15.08.2010)

Aj na Slovensku si to pamätáme. A so slovenským kinodabingom. Navzdory tunajšej prevahe českých komentárov. Na mäsožravé mravce sa predsa nezabúda. (7.6.2009) Človeku, ktorý zachránil slovenský kinodabing pre ďalšie generácie a poskytol ho nezištne laickej verejnosti, by som rád vyslovil OBROVSKÚ vďaku. (6.1.2010) (07.06.2009)

Docela mě překvapilo, že na to, jak zde nejsou žádné známé postavy z předchozích filmů, je tenhle snímek docela dobrý, zábavný a také napínavý a dobrodružný. To prostředí je zde popsáno velmi dobře, komediální rovina také velmi dobře funguje, a i když ty záporáci jsou na jedno brdo, alespoň je hned na první pohled poznáte. Žádná ze známých postav mi tu nechyběla. (19.02.2015)

Ráda jsem se znovu podívala. Ten film jsem dlouho hledala. Moje zrádná selektivní paměť totiž nepodržela informaci, že jde o mayovku, takže jsem hledala dobrodružný film, kde hlavní hrdinka Graciela nosí světlé šaty s krátkým rukávem a velkým výstřihem v kombinaci s černými punčocháči (ten outfit mě zaujal i nyní, navíc mě zarazila sukně v délce ke kolenům - móda tehdejší Limy?). A divím se, že jsem zapomněla, že je to mayovka, ten film má přece všechny atributy mayovky. Sice tu nejsou ti dva, ale hlavní indiánský hrdina vypadá jako mladý Vinnetou, místo Oldy všeho druhu je tu Jaguár, ale zato v téměř shodném třásňovém kabátku, inčtina zní jako apačtina, padouši jsou jaksepatří a don Parmazán by se klidně mohl zařadit do suity Sama Hawkense (někde jsem četla, že prý se pro tuto roli uvažovalo i s Busterem Keatonem, to by mohlo být zajímavé). Inkové a seňoři se samozřejmě neprohánějí po dalmatských pouštích a prériích, ale rozpočet umožnil výlet do Peru a skály kolem Belogradčiku jsou i mimo hlavní trasy turistických zájezdů fascinující krajinou. (27.08.2015)

Kdyby mi bylo o deset míň, bavil bych se nejspíš královsky. Takhle mi tahle májovka tak připomínala všechny poslední výstřely a stříbrná jezera, že musím s hodnocením trochu dolů. Spousta střílení, hodně ušlechtilých myšlenek a ideálů, hory děsnýh kostýmů a rekvizit... a správně ďábelský padouch bez skrupulí se správně ďábelským smíchem... Pokud máte pro májovky slabost, nebo je vám dvanáct, nedejte se odradit. 40% (17.05.2007)