Viník

Stejná zápletka, podobné zpracování a přesto, jakkoli nerad hejtím remaky již viděných filmů, někdy se prostě nedá nesrovnávat. To, co bylo u Den skyldige napínavé, přiměřeně emocionální, režijně precizní a vlastně i dost věrohodné, tady prostě nějak nefunguje. Kde byl Jakob Cedergren lidsky bezprostřední, tam Jake Gyllenhaal zbytečně tlačí na pilu, je nepříjemně hysterický a ke konci už vyloženě přehrává. Nechápu změny finálních scén jen proto, aby se daly napasovat na současnou otázku Spojených států ohledně policejní brutality. Teda vlastně chápu: Netflix. Z filmového hlediska ale přidanou hodnotu tyhle změny nemají, právě naopak. Padla tím za oběť bohužel nejsilnější scéna originálu (přiznání), která dost možná udělala i celý film. Druhý nejsilnější moment (osud Olivera) zase naopak padl jako ústupek mainstreamovému publiku. Je fajn, že američtí tvůrci updatovali prostředí a zalátovali některé do očí bijící nelogičnosti, kterými trpěl dánský originál, ale zároveň je to celé až zbytečně doslovné, přehnaně afektované a vlivem některých necitlivých změn ani zdaleka ne tak vyspělé, intenzivní a dopointované. (15.11.2021)

„ZLOMENÍ LIDÉ ZACHRAŇUJÍ ZLOMENÉ LIDI…“ ///    Tak předně nechápu, co vedlo Fuguu k tomu, že natočil tohle. Trochu chápu Gyllenhaala, páč role to je parádní, vlastně nesleze z vobrazu, mluví, mluví, mluví, jede emoční bomby... Takže jo, dobrý. Škoda, že je druhej! Film pro ty, co neznaj originál.   ///  NĚKOLIK DŮVODŮ, PROČ MÁ SMYSL FILM VIDĚT: 1.) Den skyldige? Neznám. 2.) Chci dělat na tísňový lince. /// Thx za titule „Vít Bezdíček“.       /// PŘÍBĚH  ***  HUMOR  ne  AKCE  ne  NAPĚTÍ  ** (02.11.2021)

Amíci nezaháľali a po troch rokoch od dánskeho originálu prinášajú tú svoju verziu, nakoľko ich publikum by európsky film proste nezvládlo, ale o tom potom. Pár potešení, pár sklamaní.  Gyllenhaal po dvoch rokoch opäť pred kamerou musí potešiť nejedného. Jeho slzy/emócie sú uveriteľné a potlačia na pílu v správne chvíle. Napätie je počas väčšej časti stopáže stále silné, hoci menej surovejšie, udalosti dokážu bez problémov vtiahnuť aj za predpokladu predchádzajúceho zhliadnutia pôvodného filmu, čo sa cení. A keď už sme pri ňom – aj napriek tomu, že sa filmy od seba prakticky moc nelíšia, dánsky počin mi prišiel chladný, citovo nedostupný, rozprával príbeh taký, aký je. V americkom náprotivku sa stavalo na emóciách a v niektorých momentoch som mal pocit, že práve oni sú hlavným stavebným pilierom. A je v podstate len na tebe, ktorý spôsob ti viac vyhovuje. Jeden si ale určite vyber, pretože ten pôvodný scenár je v skutku úžasný kúsok. K tým "sklamaniam" – s Pizzolatta som veľmi smutný. Namiesto toho, aby písal klon/derivát famózneho diela True Detective, radšej píše prerábky dánskej snímky... To je asi taký ekvivalent námahy ako keby po rokoch nejaký väčší rejža namiesto celovečeráku priniesol krátkometrák, prípadne spevák namiesto poctivého hodinového štúdiového albumu vydal 5-skladbové EPčko... Našťastie, nad Fuquaom som palicu zlomil už dávno, takže v tomto smere škoda reči. --- Möllerov Den skyldige (jasným) víťazom. (13.09.2021)

Na tento americký remake jsem se podíval zhruba den po dánském originálu a musím souhlasit s těmi, kteří tvrdí, že je minimálně o třídu horší než původní kousek. A to po všech stránkách. Nepomohl tomu ani zbytečně afektovaný Jake Gyllenhaal ani to, že tvůrci lehce pozměnili samotnou zápletku – zvláště pak závěr – který svým způsobem postrádal logiku (jak dlouho že ten malý synek ležel rozřezaný u nich doma, zatímco policie a tísňová linka pátrali po matce a dodávce…?). Ať jdou amíci do prdele, takhle rozjebat solidní komorní drama vlastní fantasmagorií…A ty genderové hajzlíky na konci?… (02.09.2022)

Typická (zbytočná) americká verzia, inak skvelého dánskeho filmu. Napriek tejto prvej vete musím povedať, že s americkými remakemi zahraničných filmov nemám najmenší problém. Svojhočasu sme si ich užili nadmieru, keď sa po americku remakoval snáď každý druhý úspešnejší ázijsky horor. A mnoho divákov tak nafrflalo ako keď sa jedná o remake európskeho filmu. Problémom však je, že tento remake sa ani zďaleko nepokúša o nič nové a je doslovnou kopírkou toho predošlého. Príbehovo tak už nemá absolútne čím prekvapiť a jediné čo robí "inak" je, že celé dianie klasicky po hollywoodsky zbytočne prehnane dramatizuje a tak sa v americkej verzii The Guilty viac kričí, plače, duní intenzívnejšia hudba a všetko musí byť teatrálnejšie. Jake Gyllenhaal síce odvádza do bodky presný výkon a je radosť na neho celých 90 minút počas ktorých ani na sekundu nezíde z obrazovky pozerať. Ale čo z toho, keď podobný výkon odvádza vo filme, ktorý síce vďaka skromnejšej stopáži nestihne ani raz nudiť, ale ani raz obhájiť zmysel svojej existencie. Iba z minimalistického dánskeho filmu robí typický americký thriller, ktorý musí diváka neustále niečím nadchýňať, až nakoniec pôsobí ako stovka ďalších thrillerov ktorá sa v US už natočila. Typický príklad filmu, ktorý nemá koho čím uraziť, ale ani absolútne ničím (okrem výkonu Gyllenhaala) nadchnúť, hlavne pokiaľ ste videli originál. CELKOVO: 6/10 (14.09.2021)