Ztracený víkend

Wilderův VÍKEND si bezesporu zaslouží hlubší analytický rozbor, zde je alespoň pár poznámek k úspornosti jeho vyprávění. __ Millandovo třídenní jedové opojení vede napříč vyprávěním jediný motiv – alkohol, lihovina, delirická rozkoš; zkrátka chlast. Proměny dílčích cílů hlavního hrdiny jsou přitom motivovány splněním cíle zastřešujícího – k řečenému chlastu se nějakým způsobem dostat. Prosté „Nemám láhev, chci láhev, kde seženu láhev?“ se stává hlavním pohonem vyprávění. __ Horizontální linie dělá cestu za lahvinkou složitější a složitější. Hlavnímu hrdinovi staví do cesty pasti postupně rozkládající jeho sémy a motivačně jej vyprazdňující. Jednou ze zastávek je i bar, kde Don Birnam v hudebně stylizovaném flashbacku vypráví o jeho minulosti, kdy jeho snahu ožrat se znemožnila náhodná výměna kabátů. Díky tomu potkává jistou Helen St. James, která se na určitou dobu stává pomyslnou zdí mezi jím a skleničkami whiskey. __ Vzpomínání nekončí, později v jeho bytě přemýšlí o době, kdy si za úmyslem sebevraždy koupil zbraň jen proto, kterou později nepřekvapivě vyměnil za láhev. __ Zatímco je tedy horizontální linie (syžetový posun z bodu A do bodu B) motivicky redukována na jediné pohonné palivo, vertikální zásahy do minulosti (zprostředkování fabule syžetem) vyčerpávají poměrně značnou energii filmu k expozici motivů, které v současném dění již nejsou důležité (tedy kabát, Helen a pistol). __ Postava barmana Brinama varuje, že skončí „[…] buďto takhle [nakreslí horizontální čáru prstem] nebo takhle [nakreslí čáru vertikální].“ Referuje přitom o možnostech sebevraždy – skočit pod jedoucí vlak nebo se zabít pádem z výšky. Příznačné ovšem je, že film, tedy i Birnemova cesta, končí kombinací obou. __ Finální sekvence totiž kombinuje motivy z minulosti i přítomnosti, aby završila Birnemův vývojový vzorec. Zbraň hraje stěžejní roli v Birnemově odhodlání zmáčknout spoušť (minulost), alkohol je upozaděn na úkor psacího stroje (přítomnost) a vše řeší mocný Čechovův kabát (minulost). __ Jestli nic jiného, snímek skvěle demonstruje Wilderovu přizpůsobivost. Na poli obvykle motivicky značně kompaktní kinematografie, kterou klasický Hollywood byl, se mu podařilo omezit cíle hlavního hrdiny na jediný víceméně banální motiv a přitom důmyslně pracovat s psychologizací postavy a vývojem milostné linie. (26.05.2018)

Ten konec byl pravděpodobný jako že česká fotbalová reprezentace vyhraje mistrovství světa, ale zbytek se mi líbil, protože moc 'pěkně' ukazoval, kam až to člověk může s tvrdým chlastem dotáhnout. A v době vzniku to tedy musela být pořádná šlupka, něco takového natočit. 80% (09.08.2018)

Jak bylo několikrát řečeno, konec to potopil o jednu hvězdičku... (22.08.2006)

Velice mrazive a i dnes dechberouci drama. Vynikajici rezie s velice citlivym smyslem pro detail ( Betelgeusovo tvrzeni, ze Preminger byl lepsi reziser, jsou minimalne dost odvazne... ). Vyborne herecke vykony, skvele zvolena hudba, nadcasovost, atmosfera New Yorku, pusobiva kamera, silne dialogy a lehkost deje jsou spolecne s jiz chvalenou rezii nejvetsi chloubou filmu. Verim, ze ve sve dobe v lidech probouzel spoustu emoci a prostoru k diskuzi. Jiste, taky bych byl asi klidnejsi pokud by film koncil prostrelenou hlavou... Ja vsak verim, ze tento zaver nebyl konecny a ze to skoncilo po vypnuti kamer tak, ze spisovatel se jeste toho vecera opil a te noci zastrelil, tim byl ukoncen zivot spisovatele, ktery nikdy zadnou knihu nedopsal... (01.08.2008)

3. Zlatý Glóbus za rok 1945 - cena (3) - *Nejlepší film, *Nejlepší herec - Ray Milland, *Nejlepší režie - Billy Wilder (22.01.2009)

Ideální film na sobotní ranní směnu do baru. Lépe jsem si vybrat nemohl. Takových tady mám ráno dvanáct do tuctu a je to lepší než nějaká terapie. Film je dobrej a věrohodnej, jen ten konec mi přišil až moc uspěchanej. Taková rychlá léčba by měla efekt zhruba na jeden den. Mělo to skončit s mnohem černějším podtónem. Jinak Ray Milland to zahrál skvěle a já neměl ani chvilku mu problém uvěřit jeho alkoholické eskapády. (05.01.2013)

Paradni studie lidsky patologie. Dnes naposled potesilo vic, ale i tak zazitek, hlavne pak zasluhou Millanda, a poklona k odvaze v roce 1945. (23.04.2013)

Jednoduchý film na tému alkoholizmu. Peripetie notorického ožrana, ktorý až v absolútnom závere preklápa misky váh na svoju stranu. Do akej roviny pôsobí film realisticky, si musí každý divák zhodnotiť sám. Pravdupovediac, čakal som bohatší príbeh. Ale dobrý herecký koncert Raya Millanda. (05.11.2019)

Jedno slovo mi stále v súvislosti s týmto šmakom spája - nadčasovosť! Ak si dobre pamätám, alkoholici sa samozrejme objavovali vo filmoch pred tým aj potom, ale takmer spravidla ako komické vedľajšie postavičky, ktoré sa snažia márne zvádzať hlavné hrdinky a vyvádzajú pri tom rôzne šialenosti. Najsmutnejšie je, že aj tieto postavičky majú svojich démonov a sami seba vnímajú ako vedľajšie postavy vo svete, ktorý ich má iba pre srandu. Pritom to celé balansuje medzi sondou do fatálne odpísaného muža a trefnou komédiou, ktorá veľmi účelne vyvoláva nadhľad. Nevedel som ako film skončí, ale záver ma potešil... PS: Meno Ray Milland som doteraz ešte nepočul, ale získal si ma absolútne, film mu rozhodne môže vďačiť za veľa! (20.11.2012)

I další Jacksonovy knihy jsou na svou dobu velmi konfrontační a v mnohém předbíhající tematicky svou dobu. Například v románu Hrdinův pád (The fall of valor) se autor věnuje homosexualitě. Příběh se odehrává v roce 1946 a hlavním hrdinou je čtyřiačtyřicetiletý anglický profesor John Grandin, který je latentní homosexuál. Když jeho manželka odjede na prázdniny, potká válečného veterána Cliffa, který byl u námořnictva. Zamiluje se do něj a je postaven do musí vyřešit svůj vlastní život. Opět se – podobně jako ve Ztraceném víkendu – zde objevují autobiografické prvky. Vedle dvou výběrů povídek se Jackson vrátil do literatury až v roce 1967, kdy vyšla jeho další kniha Život z bazaru (A second-hand life), kterou ovšem začal psát již v roce 1953. I když měla docela slušný komerční úspěch, nesetkala se s příznivou kritickou recepcí, což Jacksona ještě více uvrhlo do depresí, způsobených mj. jeho špatným zdravotním stavem. Jejich výsledkem byla autorova sebevražda. (05.05.2019)

Kdyby se tenhle film točil dnes, byl by plný beznaděje, všichni by se od Dona odtáhli a on by nakonec sám zemřel žalem. Ale nebyl by to pohled o nic realističtější než tenhle i s Holywoodským zakončením. Všechny okolnosti alkohlismu tento film postihuje, ale navíc má silnou dávku soucitu lásky a naděje - což se dneska považuje za nerealistické, ale pro mě je tenhle film prostě milejší než depresivní hrůza á la Antikrist. Pro mě pres veškerou naivitu situací, stále tématicky i pocitově nadčasové drama. 85% (10.03.2010)

Hromadící se ranní lahve s mlékem za dveřmi udávají rytmus reálného světa, zatímco kolotoč závislosti se točí svým vlastním tempem, od flašky k lítosti a zpátky, od dalšího málem upřímně míněného předsevzetí k další ztrátě důstojnosti, od studu vůči nejbližším k další „úspěšně“ ukryté lahvi nebo potajmu ukořistěné desetidolarovce, s kterou se dá zapadnout do oblíbeného pajzlu s barmanem, který má sice čím dál víc pohoršených řečí, ale nakonec vždycky naleje, jsme přece ve svobodné zemi… Milland v tom kole šlape zcela uvěřitelně a expresivní kamera s thereminem dodávají jeho euforiím, deliriím i kocovinám na hypnotičnosti; výsledku malounko ubírá nerealistický závěr, možná příliš vysoká míra sympatií k slabošskému hrdinovi a zcela jistě psychologická nehlubokost postav kolem něj, ale i tak je to nejen na svou dobu velice působivá jízda do pekel, která balancuje mezi odpudivostí a atraktivitou úspěšněji než leckteré novodobé „závislácké drama“. ****1/2 (31.12.2018)

Je neskutečné jak Billy Wilder dokázal natočit jedny z nejlepších komedií v dějinách filmu, a zároveň dramata jako Sunset Blvd., Pojistku smrti nebo právě Ztracený víkend. Výborný Ray Milland nesleze z plátna a snad to že předtím hrál spíše v romatických komediích a vypadá jako milovník, dodává jeho charakteru větší sílu. Hledání otevřené zastavárny v sobotu, či scéna ze záchytky jsou asi nejvýš. Škoda jen toho závěru kde Jane Wyman měla radši mlčet a nechat Dona udělat to co by bylo logickým vyústěním příběhu. (31.05.2006)

Výborný pohled do duše alkoholika. Na svou dobu perfektní a některé stavy jsou opravdu natočeny velmi reálně. Např. hledání flašky, kterou si Don noc předtím schoval. Film má dvě vady na kráse. Jednu malou a jednu velkou. Malá jsou některé nelogické situace ve filmy. Větší problém je ten závěr. Takhle jednoduše by to Donovi neprošlo. (14.05.2013)

Jen škoda toho naivního konce. (24.01.2015)

Výborný film o temné díře alkoholové závislosti, který je o to mrazivější, že je autobiografický. Tolik kritizovaný konec tedy odpovídá realitě, ale o žádný happy end se nejedná. Autor předlohy se vyléčil ze své závislosti, sledoval jak scénář podle jeho knihy dostal Oscara, a stal se úspěšným spisovatelem. Alkohol ho přesto znovu dostihl, takže nakonec dokončil to, co původně nedokázal - spáchal sebevraždu. Film je poplatný době vzniku, takže samotná alkoholová závislost je notně přikrášlená a i zpustlý Ray Milland je pořád okouzlující fešák. To Jack Lemmon o sedmnáct let později ve Dnech vína a růží byl mnohem větší troska. (01.01.2023)

Po všech stránkách perfektní film, a to i přesto, že se jedná o protialkoholovou agitku, za níž likérky nabízely velkou sumu, aby ji mohli zničit. Nepovedlo se, a tak se i nyní po letech můžeme kouknout na mistrovství Raye Millanda - alkoholika, který postupně přichází o všechny své iluze, až mu zbude poslední - prohnat si kulku hlavou. No a jak už to v amerických filmech bývá, přijde i o tu poslední iluzi, zastřelení se nekoná. Skvělý scénář, skvělí herci, dobrá hudba i režie - jediným smítkem na kráse je ten pověstný americký happyend, který tvůrci slibně rozjeté drama zazdili (ale výjimečně jim to odpustím a budu dělat, že jsem těch posledních pár minut filmu neviděl). (30.09.2012)

Poměrně závažné a odvážné téma na svou dobu - zvlášť když si člověk uvědomí, co se točilo u nás. Jo, boj s alkoholem ještě nikdy nikdo nevyhrál. (04.04.2012)

Paradne natocenej film, Billy je kral...Vse ostatni bylo receno v okolnich komentarich, tak jen za sebe dodavam: soundtrack mi pripominal nadhernou "Humming" od Portishead, Doris Dowling okouzlila jako vzdy, a vzpomel jsem si i na nase vynikajici filmy s timto tematem, treba Dnes naposled... (04.09.2012)

Cukrkandlový konec film dost "zabil", ale za předchozích 95 minut ryzí filmařské školy a perfektního budování děje si 80% jistojistě zaslouží. (06.12.2013)