West Side Story

West Side Story jsem toužil už delší dobu zhlédnout a rozšířit si tak obzory ve starších filmových muzikálech. Ano, teď už jsem West Side Story viděl, teď už mám obzory ve starších filmových muzikálech (snad) rozšířenější. Ale to je asi tak všechno. Viděl jsem – líbilo se mi to – odcházím. Kde je nějaký hlubší zážitek, kde jsou nějaké songy, které by se mi zatraceně hluboko vryly do paměti a já měl nutkání si aspoň nějaký z nich v duchu notovat? Možná je to trochu hloupé přání, ale ať už jsem viděl jak The Sound of Music, tak Mary Poppins, ba dokonce i Grease, vždycky jsem měl po jejich zhlédnutí chuť pustit si nějaký výstup, nějakou skladbu z dotyčného muzikálu, případně si aspoň nějakou melodii zanotovat. U West Side Story jsem však tu potřebu neměl. Ne že by skladby nebyly povedené, ale na to, jaké je okolo tohoto tříslovného názvu děláno haló, jsem přece jen čekal větší pecku, která mě nabije pozitivní náladou na maximum. Nestalo se tomu tak úplně. Hlavní hrdinové hrají velmi dobře, choreografie hudebních čísel je prvotřídní, příběh coby moderní variace na Romea a Julie celkem povedený, romantika mi pohladila duši, hudba se mi možná do paměti úplně nevryla, ale když jsem se na to díval, pasovala mi k filmu, líbila se mi. Ale do pěti hvězd tomu u mě prostě pořád ještě něco chybí. Možná je to způsobeno tím psycho úvodem s bezmála pětiminutovým čuměním na statické čárky, jejichž pozadí měnilo barvu? Možná je to tím, že jsem na tom byl v kině, kde bylo nesnesitelně debilní publikum, které neustále luskalo prsty spolu s hrdiny na plátně a téměř každou scénu nahlas a dosti nevybíravými poznámkami komentovalo? Možná kvůli první půlhodině, která byla i mně mnohdy nechtěně směšná? Možná kvůli odfláknutému závěru? A možná taky kvůli všemu výše uvedenému nemůžu tu pátou hvězdu dát. Co naplat, že muzikály mám hodně rád, když jsem už tak trochu zmlsaný jinými kousky a u každého dalšího muzikálu mám podobná očekávání. Škoda, že je West Side Story nemohl úplně naplnit. (01.05.2012)

JETS a SHARKS, sú dva rozhárané chlapčenské GANGY vo veľkom New Yorku, v ktorých sú lídrami : Riff ( Jets ) a Bernardo ( Sharks ). Zainteresovaní v neutrálnom vyznení budú čoskoro dvaja zamilovaní ľudia, t. j. - Mária a Tony. Mária je sestrou Bernarda a Tony je kamarátom Riffa, na diskotéke sa nájdu Mária a Tony, a láska je na svete ! Moderná muzikálová podoba Rómea a Júlie ! Od tohoto okamihu sa skrývajú, pričom predohra ku tragédii na seba nenechá dlho čakať, neústupčiví Riff a Bernardo, a ich partie sa púšťajú do nebezpečnej hry, s doživotnými následkami pre obidve strany ... Predstaviteľ Bernarda, GEORGE CHAKIRIS, získava za presvedčivé stvárnenie lídra gangu cenu Akadémie, a odnáša si domov OSCARA ! Taktiež i Máriina kamarátka Anita, alias RITA MORENO, ktorá je v tej istej partii ako Bernardo ! Vôbec, atmosféra muzikálu Roberta Wisea a Jeroma Robbinsa, vonia exotikou pre hercov, ktorí sa ponorili do úloh nadmieru autentických a zrážka je na stole. Jediný 10 oscarový snímok, ktorého prekonať, je pravdepodobne nemožné, v ktorom je prekrásna NATALIE WOOD, v hlavnej úlohe Márie, zmietanej medzi nástrahami okolia, ktoré sa blíži ku katastrofe ! Potrebné technické zložky, ako sú kamera, strih, výprava, kostýmy, zvuk, sú bezpredmetné faktory úspechu + choreografia a HUDBA vytvárajú „mega dielo”, ktoré nevidieť je veľkou chybou ! ? PS : Obľúbenejší je pre mňa jednoznačne od Wisea : THE SOUND OF MUSIC, preto tu dávam za pekné štyri ! (07.04.2015)

Good night, good night. Sleep well and when you dream, dream of me. Bezelstnost proti vášnivosti, nevinnost proti vznětlivosti. A Žraloci proti Tryskáčům v opojném dusnu newyorských přistěhovalců, kde chce láska překonat všechnu zlou krev. Nestárnoucí klasika, která ani šedesát let od vzniku nepřestává brát za srdce. (10.11.2011)

Príbeh o imigrantoch a domorodcoch, o ich rivalite, o nenávisti medzi nimi, ktorá bude stáť životy ľudí. Je to dosť poučné a poukazuje na nezmyselnosť nenávisti a ukazuje, že pomsta nemá konca, lebo vždy ak niekto niekoho zabije, jeho blízkym sa tým vytvára priestor na pomstu a táto zlosť nemá konca a ničí lásku. Film bol však pre mňa nepresvedčivý, tá láska vzplanula akosi rýchlo a divne, herecké výkony sú podľa mňa slabé, naozaj ma nebavilo počúvať oh Mária oh. Morálne volili radšej útek pred zodpovednosťou, taktiež mnoho ďalších vecí bolo nemorálnych z tej dobrej strany, čo sa mi nepáčilo. Muzikál to bol dosť slabý, okrem piesni o Márii to bolo skoro o ničom. Tance sa sem tam podarili, ale tá spoločná tancovačka mi zdvíhala žalúdok, naozaj nemám rád niečo takto organizované, pripomínalo mi to viedenský bál. Opäť je to prepálené dĺžkou, nuž scenár o gangoch zaujímavý, no to pubertálne stvárnenie bolo už horšie, takže viac nedám. (14.10.2012)

Krásne nakrútené, neodolatelne pestrofarebné - od farieb košiel a šiat, cez exteriéry a interiéry, ktoré vždy farbou dotvárajú pocitovú náladu jednotlivých scén. Prádlo vysiace na šnúrach medzi oknami ako oslavné vlajky, či šikmé kovové rebríky medzi poschodiami na pozadí pochmúrnej scény... každy detail v obraze predstavuje rozprávačsky účelné a esteticky vkusné aranžmá. Do toho jednoduchá a pre každého zrozumiteľná dejová schéma Rómea a Júlie v podaní pohľadných hercov a šikovných dialógov, aké by dnes nenapísal ani Stevena Zaillian. West Side Story mi pre muzikály pripadá byť tým, čím je Na sever severozápadnou linkou pre agentské dobrodružstvá. Ale čo s tým, keď s výnimkou postmoderného Moulin Rouge! je mi tento žáner tak n-e-k-o-n-e-č-n-e vzdialený a i pre oči estetický zážitok z West Side Story bol pre moju myseľ iba prenudeným, vyhladovelým čakaním na popremiérovú recepciu. (21.01.2012)