The Children's Hour
The Children's Hour
Režie:
William WylerKamera:
Franz PlanerHudba:
Alex NorthHrají:
Audrey Hepburn, Shirley MacLaine, James Garner, Miriam Hopkins, Fay Bainter, Veronica Cartwright, Harold Miller, Karen Balkin, William Mims, Hope Summers (více)Obsahy(2)
Stačí nevinná dětská lež a váš život je v troskách... Karen a Martha jsou blízké přítelkyně z dětství a zároveň úspěšné ředitelky dívčí internátní školy. Na tamější školní kolektiv má však velmi negativní vliv rozmazlené děvče jménem Mary. Když je vztahovačná dívka přistižena při lži a následně potrestána, v touze po odplatě pomluví ředitelky školy z tajného milostného vztahu. Křivé nařčení způsobí velký společenský skandál a pobouření rodiče kvapně odebírají ze školy své děti. Kvůli falešnému obvinění se tak oběma ženám rychle rozpadá nejen dlouholetý sen o vlastní dívčí škole, ale i jejich komplikovaný osobní život. Silná a zdrcující zápletka snímku znázorňuje, jak snadno se z křivého nařčení může stát noční můra. Jedná se o adaptaci stejnojmenné hry dramatičky Lillian Hellmanové, částečně založené na skutečných událostech v jedné skotské škole. Pro zajímavost lze zmínit, že režisér William Wyler natočil remake vlastního snímku Vražedná lež z roku 1936. V hlavních rolích se zaskvěly hvězdné herečky Audrey Hepburnová a Shirley MacLaineová. (Česká televize)
(více)Recenze (98)
Škoda, že se na tenhle film Vinterberg nepodíval, nemusel zbytečně točit svůj chladně vykalkulovaný Hon. Tohle je citlivé drama z Ameriky, kdy právo spratka nebylo nedotknutelné za každou cenu a každých okolností. Kvalitní scénář s výbornou pointou, velice dobré herecké výkony, včetně těch dětských, solidní režie, která pevnou rukou vede film po celou dobu. ()
Velmi plakátová obžaloba maloměstského pokrytectví a puritánství. Kdysi bych z toho asi byl nadšený, teď už mě to svým (silně didaktickým) podáním nechalo vcelku chladným. Sociální psychologické drama pro začátečníky. 60 % ()
Detská hodinka ma na hodinu a trištvrte absolútne emocionálne rozobrala. Rovnako, ako skoro každý Wylerov film. Formálne síce konvenčné, ale k téme a prostrediu sa tento statický režisérsky neviditeľný štýl hodí. Vyniknú tak výkony snáď možno dvoch najsympatickejších herečiek, aké Hollywood kedy mal a jedno vtelené zlo, pred ktorým by utiekol späť do pekla aj sám Damien z Omenu. Liberalizmus 60tych rokov neznamenal iba riešenie rasistických otázok, ale aj nahliadnutie do otázok sexuálnych a v tomto prípade aj iný pohľad na dieťa vo filme ako iba na roztomilý doplnok hollywoodskej zábavy. Citové "vydieranie", ako sme zvyknutí z Dogmy o niekoľko desaťročí neskôr a nie je teda prekvapením, že námet minuloročného Vinterbergovho Honu tento film v základných rysoch značne pripomína a nebude to asi náhoda. Som rád, že Wyler našiel odvahu na koniec, aký film má a aj napriek uzavretosti deja má divák stále možnosť premýšlať o budúcnosti postáv. ()
Myslím, že Einstein kedysi povedal, že zničiť klebetu je ťažšie, ako rozbiť atóm. A William Wyler o tom nakrútil skvelý film podľa úspešnej divadelnej hry Lillian Hellman (podľa predlohy ktorej nakrútil výborné Lištičky). A aj keď Audrey Hepburn je mojou najobľúbenejšou herečkou, uznávam, že Shirley McLaine tu podala jeden z najlepších výkonov vo svojej kariére. Háklivosť témy, ktorá mi pripomenula Vintenbergov Hon nakrútený o polstoročia neskôr, vytvorila gradované napätie a nútila postavy meniť k nej podľa aktuálnej situácie svoje postoje. A puritánske, pokrytecké prostredie, ktoré nie je špecialitou amerických malomiest, vytvorilo k dramatickému príbehu ľahko načrtnuté kulisy. ()
Mám v oblibě tyhle staré černobílé filmy s nadčasovými náměty... s přehledem napsané a sehrané postavy, smysluplný napínavý příběh, působivá dramatická atmosféra, podněty k přemýšlení, dlouho doznívající zážitek. Samotný děj Dětské hodinky se dnes v některých svých vyústěních může pro leckoho jevit jako naivní či málo důvěryhodný, nicméně rozhodně se popři tom nesnaží hrát na realitu či intelektuální výpověď společnosti (hned jsem si vzpomněl na dánský "Hon" s velmi podobným tématem a k tomu i laciným pojetím v podobě citového kalkulu na diváka), pouze nabízí příběh v stylizovaném dramatu, kterému nechybí hluboký přesah. Rozvíjená zápletka o náhlém skandálu v jedné dívčí škole nechává diváka velmi dlouho v očekávání, zda na prokázané a přiznané lži nebylo přeci jen malý kousek pravdy a také v přemýšlení nad tím, ze které strany číhala větší chuť k pomstě. Mohla za celý skandál skutečně jen jedna z dalších lží malé holčičky? Nebo měla na tom stejně velký podíl spontánně vyprávěná historka tety? Nebo za tím rovněž vězí žárlivá povaha jedné z obviněných, protože teprve díky ní bylo možné původně smýšlené informaci uvěřit? *** Pro mne osobně nejzajímavější film se slavnou Audrey Hepburn, jaký jsem měl dosud tu čest vidět. Kouzelně křehká a půvabná kráska stříbrného plátna našla tentokrát výbornou příležitost v roli tragické oběti a spolu se Shirley MacLaine rozehrála silný herecký duel. Bylo mi potěšením. 90% ()
Nervy som mala na tú malú klamárku, a ešte väčšie, keď tam všetky ziapali ... dalo sa to ale vydržať, predovšetkým pred koncom sa to fajn vyhrotilo. ()
Na svou dobu odvážný film, jehož téma by se mohlo směle prezentovat i v současnosti a s větší odezvou, než jaká mohla být v době vzniku filmu. Každopádně i tento snímek je pozoruhodnou ukázkou, že W. Wyler neměl sebemenší problém s jakýmkoliv žánrem. Přestože daný obsah režíruje vědomě opatrně, neubírá to na velikosti a významu myšlenky filmu. Jedno křivé obvinění z úst toho nejodpornějšího dětského parchanta, jakého jsem kdy viděl na plátně s nevídanými následky. Ten zlomyslnej výraz v xichtu Karen Balkin mi nápadně připomínal Irmu Grese, coby dozorkyni z Osvětimi. Ale zpět. Hepburn s MacLaine jsou nezapomenutelní a nejen díky nim je veškeré dění o stupeň autentičtější. Bravurní záležitost s několika silnými momenty. ()
Silné, poutavé a herecky bezchybné drama o jednom zakázaném vztahu, který naruší na první pohled nevinná pomluva. Přes všechny kvality nemohu dát více, jelikož dané téma není mým šálkem kávy, každopádně zpracování je po všech směrech bezchybné. ()
Musím připustit, že jak už jsem si u Audrey vykoukala všechny ty romantické komedie, muzikály a přecházím k dramatům, jde čím dál víc do tuhého. Drama o dvou učitelkách, kterým zlomyslná lež malé Mary zničí pověst, kariéru i život, mě docela chytlo, přiznejme si, že kdo neměl nutkání té dívence přidržet hlavu pod vodou, aby se nad sebou zamyslela, zřejmě sledoval něco jiného. Jsem moc ráda za herecké obsazení, Shirley MacLaine jako nešťastná žena, kterou až falešné obvinění přiměje k zamyšlení, přiznání si pravdy a.. vyrovnávání se s realitou, byla rovnocennou partnerkou pro Audrey, která jako vždy vytřela divákům zrak svým kolouškovským pohledem. A třetí do trojúhelníku, James Garner.. ehm kdo? Jo ten doktor, který byl zasnoubený s Karen (Audrey) a uvěří všem zvěstem a nechá ji být.. Pravda a omluva pro všechny přijde už trochu pozdě, drama vrcholí, a divák se může zamýšlet, co z toho přetrvalo dodnes. ()
Opravdu silný a mrazivý snímek, jenž předběhl mnohé filmy o spoustu let, co se problematiky sexuální orientace týče. Dvě staré přítelkyně vedou v poklidu školu, ale netuší, čeho dokáže být schopné jedno pomstichtivé děvče (řeknu na rovinu, že ta malá potvora byla fakt mrcha, která by zasloužila lopatou po hlavě). Jejich životy změní jedno (ne až tak) křivé obvinění a nic už nebude jako dřív. Návrat do původní reality nebude už vůbec jednoduchý. Skvělé herecké výkony Hepburn, MacLaine a malé Balkin (Mary). Během sledování jsem pocítil vztek, protože mě neuvěřitelně štvalo, jak všichni věřili té malé *****, a jak se potom odvíjely osudy obou hlavních hrdinek. Film k zamyšlení, v němž se poukazuje na problém, jenž přetrval až do dnešní doby - intolerance k sexuální orientaci. ()
Po fenomenálnom úspechu veľkofilmu Ben Hur bolo logické, že režisér William Wyler siahne po komornejšom príbehu. To, že dokonale zvláda atmosféru dokázal aj v dychberúcej Detskej hodinke. Čo dokáže urobiť zlomyselná lož je každému jasné, o to desivejšie pôsobí, keď tá lož je vyrieknutá detskými ústami. Karen ( skvelá Hepburn ) a Martha ( vynikajúca MacLaine, ktorej podľa mňa patrí tento film ) ako dve obete načreli až na dno ľudskej duše a obnažili nám svoje pocity. Vynikajúce ! ()
Strhujúci film..komentár si odložím, musí sa mi rozležať v hlave, nech mu dám adekvátnu hĺbku.. ()
Strhující drama dvou mladých učitelek, kterým jedna malá holka (bestie či Cruella, možná obojí) důkladně zatopí... Audrey Hepburn a Shirley MacLaine v rolích životních kamarádek, které spolu vedou soukromou školu.. To příšerné mstivé stvoření ve mně probouzelo odpor a u tety jsem si nebyla jistá, jestli je jen tak hrozně hloupá nebo zcela neomaleně zlá.. Ke konci přituhovalo pořádně a musím smeknout, herectví všech zúčastněných dam i dívek bylo úchvatné... ()
,,MÁM OSEM PRSTOV! VIDÍTE? A DVE HLAVY. SOM MONŠTRUM!“ __ William Wyler a jeho ďalší veľký film. Nakrútený komorným spôsobom , zato pojednávajúci o devastujúcej sile pôvodne detinsky mysleného klamstva a o – na vtedajšiu domu – veľmi chúlostivej téme. Vplyvom cenzúry pritom priateľstvo oboch žien je tendenčne označené ,,mileneckým“ , preto slovo ,,lezba“ vo filme nikdy nezaznie a na ešte väčšiu škodu neuvidíme ani vystrihnuté zábery so Shirley McLaine. Téma homosexuality ako spoločenského tabu o ktorom sa jednoducho nehovorí je výborne vidieť v scéne, kedy sa Audrey Hepburn dozvedá o svojom obvinení vzdialená v zábere za sieťovými dverami a bez počuteľných dialógov. Ďalší mimoriadne nakomponovaný záber prichádza v závere, kedy sa Karen snaží dostať do Marthynej izby a mi už na základe tieňa vieme, čo sa stalo. Hoci sa téma rozvíja pozvoľne, časom sa zásluhou výborných hereckých výkonov (MacLaine tu jednoznačne predbieha Hepburn a krpatú Balkin by som osobne zahrdúsil) začína vyostrovať a vďaka Wylerovým réžijným nuansám nemožno k výsledku zachovať chladný postoj. Hudba Alexa Northa sa v niektorých momentoch štylisticky podobá na diela Bernarda Herrmanna a dokáže ešte viac umocniť niektoré dramatickejšie scény. Na základe uvedeného pri rozmýšľaní o výslednom hodnotení som preto napokon zvolil plný počet hviezd. (887. hodnotenie, 82. komentár k filmu) ()
Nemůžu si pomoct, ale na mě je tam tak moc přiblblých dialogů, prapodivného chování postav a podivně vybudovaných scén, že to dost zabíjí jinak (papírově) silný příběh s jednou holčičkou tak hnusnou, že by jí jeden nejradši rozmlátil hlavu kamenem... ()
Musím se přiznat, že nemám ráda Audrey Hepburn, možná kvůli tomu, že jsem ji převážně viděla v jednom a tom samém typu rolí, a to obdivované, atraktivní a ve skrze dobré dívky. Tento film na mém přesvědčení nic nezmění, ačkoliv je to vynikající film. Je až děsivé, jak nepřijatelné (ačkoliv ani dnes to není žádný med) byl v tehdejší době vztah dvou žen. A ještě děsivější je vidět, co dokáže pomluva "čisté" holčičky. Film neměl tu nejoriginálnější zápletku, ale i tak dokázal překvapit, hlavně svým rozuzlením. ()
Wylerův film se opírá pouze o skvělou divadelní předlohu a o povedené výkony dvou sympatických hereček (někdy však i do jejich výkonů proniknou stopy patosu). Jinak režisér definitivně stylisticky ustrnul ve čtyřicátých letech - je statický, filmovou řečí nijak k rozvoji dramatu nepřispívá a když, tak notně zaprášenými konvencemi. Navíc vedlejší maloměstské postavy skutečně jako by svým herectvým ustrnuly na počátku zvukové éry. Jedině snad dlouhou a působivou jízdou v závěrečném nádechu před katastrofou přesáhne sám sebe. Film je rozhodně silný a zdrcující, po tematické stránce zajímavý, ale sám Wyler tentokrát přispěl příliš malou měrou a je třeba i toto objektivně zohlednit. ()
MENŠÍ SPOILERY. Drama sice mírně teatrálně stylizované, ale když jsem si přečetl, že jde původně o divadelní hru už jsem se tomu nedivil. A komorní prostředí náhodou takovému příběhu sedlo. I občasná mírně přehnaná vyhrocenost a patos se dá bez problémů odpustit díky především zajímavému příběhu. Nejde jen o odvažné vytáhnutí tématu lesbického tématu už na počátku 60.let. Naopak si osobně myslím, že dneska by lesbická láska na školním pracovišti nevyvolala zdaleka takový skandál. Ale motiv toho, kolik lidí může jedné zlé domnělé lži a pomluvám uvěřit a kam to může jeich oběti dovést je stále velmi aktuální a zajímavý. OK, jak moc musí být člověk asociál aby se někdy podobných klepů neúčastnil? Takže toto je téma je věčné. Tentokrát na víc jde o netypicky dětskou lež. A i když by se to původně nemuselo tak zdát, tento motiv není zpracován vůbec prvoplánově. Následující dění mě nejen spolehlivě připoutalo k obrazovce a pohltilo dobrým příběhem, několikrát překvapilo svým vývojem, ale (hlavně s odstupem) směrem k příběhu přineslo i několik zajímavých nejednoznačných otázek s přesahem. Co je láska, co jen žárlivost a co je vlastně lež? Nejen toto dává znat, že toto drama i přes černobílou stránku a některá naivnější místa přece jen ještě nezestárlo, může být stále působivé a je pěkně antipomlouvačné. Křehké herectví Audrey Hepburn se pro tento film stalo taky zcela vhodným, Shirley McKlaine byla Audrey velmi dobrou partnekou, která sehrála asi ještě složitější úlohu. A pak ještě jedna moc, moc, zlobivá holčička Mary, která to všechno způsobila a jejíchž dětská představitelka byla taky nečekaně naprosto úžasná a echm, echm,echm geniálně odpudivá, brrr. ()
Film ukazuje jak dětská lež může poškodit pověst a život dospělého člověka, který často vede k tragickým koncům. Dítěti se má věřit, ale co když je toto dítě chronický lhář a zneužívá svého dětského charisma s tím, aby se pomstilo dospělému na kterého jinak nemá metr ? ()
Viděno v původním zění s titulky. Ta malá protivná holka byla ale pořádný spratek, který by zasloužil pár dobře mířených ran na zadek, hajzlík jeden. Ta mi ale nazdvihla mandle. Audrey Hepburn působila jako vždy velmi okouzlujícím dojmem a proti Shirley MacLaine vypadala taková křehčí. To byl asi záměr. Audrey Hepburn strhávala veškerou pozornost na sebe, jako by měla v sobě nějaký magnet, který přitahuje pozornost diváků bez rozdílu věku a pohlaví. Tohle byl můj první film, kde jsem viděla Shirley MacLaine takhle mladou. Příběh má samozřejmě co říct i dnešnímu divákovi, protože je hodně nadčasový, i když doba vzniku je na něm hodně znát. Mojí spolužačce ze střední se stalo něco podobného. Pracovala jako učitelka ve vesnické školce a jedno dítko udělalo taky strašnou blbost, takže pak bylo o velký malér postaráno. Když už je člověk jednou takhle ocejchovaný, tak se to strašně blbě vyvrací. Dopadlo to tak, že se raději odstěhovala do většího města. ()