Dlouhá míle

Překvapivě realistický seriál ze sportovního prostředí. Ostatně jako Nemocnice a Sanitka ze zdravotnictví. Sice je to místy sranda ne moc chtěná, ale oproti jiným žánrovkám ze současnosti je to paráda. Pro trouby, co tu napíší, jak je to pitomý: o pár bodů stouplo hodnocení, když se seriál dostal do povědomí atletů, takže na tom srandovním pobíhání přeci jen něco bude. Jeden z dílů plný příšerného Baselidese se teda skoro nedá vydržet, ale závěr je po těch strávených hodinách docela nezvykle příjemný. (03.05.2011)

Kdo si jen trochu přičichl k atletice, ten ví, že je to nechutná blbost. Mimo jiné blbiny - nikdy jsme neměli mistra Evropy v maratónu. Jen Zátopek vyhrál Olympiádu a to v době, kdy sport byl amatérský, a výkony co tehdy předváděl on, tak by dneska nestačily ani na stou ženu v maratonových tabulkách. (25.09.2010)

Vítězství i pád. Ivan Hubač, syn slavného otce, rozčeřil na samém sklonku normalizace poněkud stojaté (a schematické) vody původní seriálové tvorby – příběh ze sportovního prostředí, kde vládnou intriky, zášť, štěstí a smůla zároveň měl všechny předpoklady, aby zaujal. Bohužel, dny přelomu, tedy listopadová revoluce, odsunuly premiéru až do pozdější doby (1991), ovšem zatracení, které si Hubačův seriál vysloužil, je nespravedlivé. I dnes, po více jak třiceti letech, se ukazuje, jak moderní a dynamické dílo to je. Příběh má spád, zajímavé dramatické momenty, které děj posouvají dál, přesnou režijní koncepci (nedoceněný a neoceňovaný Adamec), precizní herecké výkony i závěrečný song, který zůstává zarytý v paměti nás všech... Sebekázeň – jediná cesta k úspěchu, říká se. Sport, tím spíše vytrvalostní běh, je ale především těžká, vyčerpávající dřina, dril a pot, popularita, která je pomíjivá a vrtkavá. Hubačův seriál nechává diváky záměrně nahlížet i do trýznivých okamžiků v životě úspěšného sportovce, který se, na vrcholu sil a slávy, musí potýkat s ochabujícími svaly, s rozpadajícím se osobním vztahem, se smrtí svého nejbližšího přítele i s hlubokou osobní krizí, která jej dovede až k alkoholu. Je nabíledni, že svou životní příležitost tu v postavě Ondřeje Veseckého získal Svatopluk Skopal, herec mimořádných kvalit, jakkoliv vynikající jsou výkony dalších zúčastněných – Petra Čepka, Radoslava Brzobohatého, Jana Čenského, Jana Potměšila, Vlastimila Fišara, Josefa Větrovce, Petra Haničince... A ještě jedno seriál připomíná a vlastně podtrhuje: totiž, že odejít na vrcholu a zůstat navždy králem je ta největší frajeřina. (16.05.2020)

Asi největší seriálové překvapení, jaké jsem kdy zažil. Čekal jsem nějakou blbost typu Chlapci a chlapi a místo toho jsem se dočkal jednoho z nejpovedenějších českých seriálů o sportu, o přátelství a o nezlomné vůli. Seriál mě opravdu pohltil, o tom nejlépe svědí to, že jsem jej na Youtube zlhtnul během jednoho víkendu. Veškeré sportovní záběry jsou věrohodné, stejně jako trénink, ani na chvíli jsem neměl pocit nějaké trapnosti či křečovitosti. Budiž odpuštěny ty přechody na dlouhé tratě. A příběh? Líbí se mi, jak to bylo pojaté. Hlavní hrdina Ondra Vesecký není typický klaďas, kterého si oblíbíte od první minuty, ale v průběhu oněch šesti dílů si vás nadobro získá, přestože marně pátráte čím. Možná právě tím, že je to člověk s velkými chybami, stejně jako my všichni. Životní role Svatopluka Skopala, ale získal si mě i Jan Čenský a všichni další (o Čepkovi a Brzobohatém snad netřeba mluvit). Mistrovský kousek, který ve vás zanechá víc, než si myslíte. (02.12.2012)

Jednoznačně nejlepší seriál ze sportovního prostředí. O běžči, který spadne až na dno, kdy nemá jistou existenci (neumí nic jiného něž běhat), aby se zase pomalu drápal nahoru. Skvěle vykreslené zákulisní intriky, dokonce se objevila i anabolika. Ale seriál se dotýkal i rodičů slavného atleta, jak se vyrovnávají s úspěchy a neúspěchy svého syna a taky chování jejich sousedů na malém městě. Zejména Kostelka a Gregorová se ve svých rolích typických českých fanoušků (když si nahoře, opěvují tě - když dole, plivají na tebe) vyžívají. A nezapomenutelný je i závod Ondry Veseckého (Skopala) s tramvají, který končí u bývalého kina Tatra v Nuslích. A nesmím opomenout ani skvělou hudbu, která celý seriál doprovází, ani ústřední Křížkovu píseň "Když se řekne přítel, zavání to frází..." (02.04.2008)