Jeden život

Za mňa je Winton proste frajer Luke, pričom vždy keď vidím to video, tak sa mi tlačia slzy z očí, ako keď Slovan doma prejebal s Podbrezovou 1:3. Na "Schindlerov zoznam" sa to absolútne nechytá, nemá to ten požadovaný dej, tú dynamiku, ani popud negatívnej emócie, ktorá je v tomto prípade skrátka nutnosťou, pričom v rámci námetu, sa už zrejme nikdy ničoho tak kvalitne spracovaného nedočkáme a bolo by asi naivné domnievať sa, že sa tak raz stane. Je to trošku škoda, že sa zo samotného príbehu po emocionálnej stránke nepodarilo vyťažiť viac, ako len v závere, pričom tunajšie hodnotenie mi príde mierne nadhodnotené najmä z dôvodu nostalgie k vtedajšej krutej dobe, než vyobrazením skutočnej filmárskej kvality. Ale zas, film je to dobrý, treba vidieť a tento príbeh poznať, lebo je svetlom na konci tunela beznádeje. Medzi 3-štyri. (12.04.2024)

Je to subjektívne hodnotenie založené na sile osobnosti Sira Nicholasa Wintona a jeho ľudskosti a na základe pocitov, ktoré som mal pri sledovaní, predovšetkým v scénach, keď sa po rokoch stretol so zachránenými deťmi, to bol najsilnejší moment filmu. Ale celá línia s Hopkinsom bola výborná, škoda, že línia z roku 1939 už takú silu nemala. Čo je zvláštne, lebo hrôzy nacistického režimu majú veľkú silu v každom filme. Tu ale bol najemotívnejší moment tejto linky, keď vyviedli Hanu z vlaku, o iných hrôzach a osudoch ľudí len počujeme. Iste, každý vie, čo sa dialo, bolo to x-krát sfilmované, ale myslím, že pripomínať si to, aj explicitne, treba stále, lebo máme dobu, keď sa zdá, že na to už väčšina ľudí zabudla a takéto hrôzy sa môžu znovu opakovať. Dnes počúvame reči aj z najvyšších miest, že vojna sa nedá ukončiť podporovaním napadnutej krajiny zbraňami, ale len mierovými rokovaniami. Aj v roku 1938 boli najvyšší predstavitelia rovnako zbabelí a mysleli si, že keď Hitlerovi ustúpia so Sudetmi, tak bude mier a vieme ako to dopadlo. Zlu sa nesmie ustupovať, zlo treba poraziť, inak mier nie je možný. Určite nie dlhodobý. Ľudia sa stále nepoučili... (03.03.2024)

Vidět Zónu zájmu týden po Jednom životu zřejmě umocnilo nepříjemný pocit, který přetrvává. Sir A. Hopkins exceluje v malém filmu o velkém člověku. Ve skromném snímku, jako byl (zdá se) i život onoho hrdiny a právě onen obyčejný způsob pojetí jeho příběhu o obyčejných lidech je jeho největší přednost, která prostě dojímá k slzám. Zóna zájmu je odlišná. Precizní. Chladná. A řeže hluboko. Filmů na téma holocaustu jsme viděli dost, ale dovolím si tvrdit, že jsme z oné zrůdnosti nikdy neviděli tak málo a zároveň tak moc. Lehkost, se kterou Glazer servíruje ono odlidštění z pohledu nacistických příslušníků je až mrazivě děsivá. Ve chvíli, kdy se řeší výkonnost pecí a padají slova jako "náklad" si už jenom potichu ublinknete do pusy... Na formu, kterou je celý snímek uchopený, tedy stručný a zároveň nesmlouvavě vypovídající, můžu říct jen: bravo. (08.02.2024)

Kdo by neznal příběh Nicholase Wintona, jemuž se ve spolupráci s dalšími odhodlanými lidmi podařilo zachránit život 669 dětem? Jeden život je příběhově v podstatě jednoduchý film s jasnou strukturou, kde se účelně střídají dvě časové etapy oddělené půlstoletím, nicméně právě onen příběh dělá z filmu neuvěřitelně silný a jímavý zážitek, umocněný přesvědčivými hereckými výkony a přesným obsazením. Český divák jistě mj. ocení pražské lokace a množství českých frází, které ve filmu zazní. V závěru může film působit možná poněkud melodramaticky, nicméně tvůrci tím jen podtrhli skromnost "obyčejného" člověka, který dokázal neobyčejné věci. (17.02.2024)

Co napsat k filmu, který psal sám život… V první řadě musím vyzdvihnout do nebes neskutečnou Helenu Bonham Carter, která kam vstoupí tam září a neskutečně mě mrzí, že ji nevídáme ve více filmech. Film má své mouchy, někdy působí až „televizně“, ale Wintonův příběh je natolik silný že i to lze odpustit. (12.03.2024)