Světla páteční noci

Jako první se mi nabízí srovnání s "Any Given Sunday", ale ač si jsou tyto filmy podbné tématikou i atmosférou amerického fotbalu, každý je jiný. Tam, kde Al Pacino zažíval chvíle horké chvíle o jeho bytí nebo nebytí na trenerském postu, B. B. Thornton promlouval svým hráčům do duše a všechny ty "mladíky" spíše vedl ke skutečným hodnotám života. Díky těmto dvěma různým pohledům na věc vznikly dva odlišné filmy (aspoň z mého pohledu) a oba jsou pro mne vyjímečné... (03.07.2006)

Co to jako mělo být? To jako že kdo nehraje amer. fotbal, tak je v Americe hovno? Vůbec bych se nedivil, oni jsou na to blbí dost. Mají pokřivené hodnoty. Myslí si, že jsou to moderní hrdinové. Ale co je to za hrdiny, když si žijou v přepychu a můžou si dovolit se takhle stupidně bavit? Co by asi tak dělali v Africe? Strkali by si klacík do nezhojenejch ran? Tenhle film nebyl o herectví, byl o hraní. O hraní americkýho fotbalu, o kterým většina lidí z Evropy nemá moc potuchy, o co tam jde. Z tohohle filmu to nepochopíte. B. B. Thornton tam snad taky ani nehrál, protože kamera byla tak často střihlá do jinýho záběru, že ani nemohl herectví ukázat. Kamera byla celou dobu hodně dynamická a děj se taky tvářil tak, aby to vypadalo, že se tam POŘÁD něco děje. Na mě to působilo spíš jako dvě hodiny vysokoškolské matematiky v kuse s páprdou ve zvonovejch gatích s pukama, flanelovou košilí, brejlema jak popelníkama a nepochopitelnou látkou a vy ho musíte sledovat najetej ve špatným tripu roztěkanýma očima přes pravítko nebo s křídou na sítnici. Prostě nuda, žádné napětí. Bylo mi to fuk. A říkal jsem si, že ti červení ve finále hráli líp (hráli líp = byli brutálnější = bylo to zábavnější). A jestli těm bylo 17 let, tak já jsem andělem všehomíra. (13.11.2007)

Ty sportovní filmy.. plné klišé.. sice z tohoto talentovaný Peter Berg vymlátil maximum a vsadil na drásavý styl a cit pro tempo rozhodně má, přesto výsledek úplně nestrhne. Sáhnul po bestselleru svého bratrance a pro mě osobně měl víc tlačit na linie odehrávající se mimo hřiště – i když kvituju, že tady nemáme typický příběh outsidera, který se i přes nejrůznější klacky pod nohama dere nahoru. Texaské městečko je plné „odborníků“ na americký fotbal, kteří zaváhání nebo snad laxní přístup ke hře rozhodně neodpustí. Zapálené prostředí tak žene dopředu a zároveň i sžírá jeden středoškolský tým, který má nakročeno k velkým zítřkům. Jenže motor mužstva si zruší koleno. A na průšvih je zaděláno. Ten humbuk okolo amerického fotbalu tady u nás nikdy úplně nepobereme. Za sebe z výsledku rozhodně neskáču do stropu. 60% (08.04.2018)

Sportovní snímek pojednávající o partě kamarádů hrajících americký fotbal. Film nijak nevybočuje, drží si svěží tempo a nenudí, i když ani zde není absence klišé. Zajímavá je taky kamera, obzvlášť některé záběry jsou velmi pěkné. A jak se říká - to nejlepší nakonec - platí i v tomto případě. Závěrečný zápas byl opravdu dobrý a byl důstojným zakončením. (08.01.2009)

Kašlu na společenské konvence a zvedám na pět hvězdiček. Jasně že je scénář sestaven hlavně ze sportovních klišé, ale jeden z nejméně doceněných režisérů současnosti Peter Berg z něj vymlátil jak spoustu emocí a drásavý pocit, že z amerického maloměsta prostě musíš utéct, nebo tě v něm místní burani zadusí, ale tuhle průhlednou story hlavně opepřil dkonalým vizuálním zpracováním. Když kytary vybrušují vaši repro soustavu, až se třese i její poslední šroubek, když Billy Bob Thornton pořvává na hučícím stadiónu na své svěřence a dokonalá směska zpomalených záběrů a brutálních nárazů vás přenese přímo na hranicic třiceti yardů, musíte připustit, že v panu Bergovi tkví něco velkého. Berg je ro mě nejlepší klipař postfincherovské éry - jeho nový projekt budu vyhlížet s nadějemi na nalezní režijního génia pro 21. století. (20.07.2005)