Rychle a zběsile: Tokijská jízda

Spoře oděné šlápoty, barevné autíčka, rčení o hřebících, vzletné kecy, tokijský smog z exhalací a především umění driftovat - důležitější než erudice v kardiovaskulární chirurgii. Když si k tomu připočtete hlavního hrdinu o charismatu ochcaného patníku, neucítíte ve vzduchu spálenou gumu, nýbrž výkaly. Tohle všechno píšu s vědomím, že jakýkoliv film ze série Rychle & zběsile není primárně postaven na propracovaném příběhu a duchaplných dialozích, ale já jsem v daném žánru zkrátka „gaidžin“ (japonsky „cizinec“, neplést s homosexuálním duchem v láhvi). Vše mi přijde stejně atraktivní, jako kdybych sledoval japonskou důchodkyni, co si v ojeté Toyotě Prius jede nakoupit mořské řasy a acidofilní mléko do supermarketu. Dámu s vyndavacími bílými zuby, co nejezdí smykem, dodržuje předpisy a nosí dioptrické brýle. Pomalu & rozvážně.. (28.02.2014)

Přesun do Japonska byl sice po slabším předchozím díle lehkým oživením, ale tentokrát už chybí celá původní parta. Hlavní postavy jsou ještě děti ze střední školy a zapojení Yakuzy působí směšně. Celá Tokijská jízda tak stojí mimo hlavní sérii, i když se ji na konci snaží naroubovat na původní linii. Až později se však ukázalo, že ve světě Rychle a zběsile 1+1 automaticky neznamená 2. (21.09.2023)

Tak si potomstvo vyžádalo i další díl a jak to tak vypadá už asi celé sérii neuteču. Ale tentokráte musím uznat, že mne to dost bavilo. Výměna lokací a přesun do Japonska  bylo docela příjemným zpestřením. Nevím, ale ta barevná vytuněná auta mi tak nějak lépe zapadají do ultramoderních ulic lidského mraveniště jménem Tokio, než na americké dálnice a zapadlé okresky. A aby se tu jen nezávodilo, je ti zápletka jak jinak než se samotnou Yakuzou. Ano je to zase tak trochu pohádka, kterak zlobivý Amík ve světě ke štěstí a princezně přišel, ale takový už je koncept této série. Opět mne potěšila klasická americká autíčka, hlavně ten nádherný Mustang na konci. Jestli jsem v NFS někdy něco nesnášel, byly to úkoly v driftování. Nejde mi to ani na PC, proto jsem s údivem sledoval tu parádní jízdu ve filmu. Jako by běžící dítě za sebou táhlo na provázku kačera a on vymetal zatáčky naprosto dokonale pouhým smýkáním... Secvičit to muselo dát hodně práce a velký respekt k řidičům. A tak tentokráte přihodím hvězdičku navíc i proto, že mně to celé včetně hudby bavilo a je to tu totálně podhodnocené! Řadím za 4 * * * *. (14.09.2021)

Dříve než se pustím do samotného snímku bych trochu polemizoval s – nejen zdejší – kritikou tohoto snímku. Pokud vezmeme v potaz všechny díly série a budeme hodnocení jeho kvality stupňovat jen a pouze na základě samotných dílů, pak je nutné všímat se zejména přístupu k látce v každém filmu. Vážení, tohle je třetí díl série Rychle a zběsile, opravdu vidíte nějaký smysl v porovnávání příběhů, scénářů nebo podobných věcí? Já tedy ne! Tady totiž jde o úplně něco jiného. Mám pocit, že většina kritiků, ať jich zdejších „vyšších“ uživatel nebo recenzentů v odborných periodikách, se snaží tenhle snímek shodit jen na základě podivných úvah o neexistující psychologické rovině, plytkosti příběhu, či nesoustředěnosti na vývoj charakterů a vztahů mezí hrdiny. Sakra, lidi, vždyť tohle přeci není žádný „intoušký“ film pro pseudointelektuály, ale jeho naprostý protipól. Není pak hloupé vytýkat naprosto zbytečné věci, o které v tomhle nejde? Vždyť Rychle a zběsile: Tokijská jízda je adresována „obyčejným“ diváků, kteří se chtějí jen zabavit, těm které nezajímá vybroušená psychologická rovina a ani úchvatná pointa, tady jde jen o jedno: Zabavit diváka a nabídnout mu jednoduchou zábavu! A to se tomuto snímku rozhodně povedlo. Hrdinové hláškují, jednotlivé postavy se „stírají“, jsou tam pěkná auta – rychlá a řádně upravená -, svalnatí chlapi, pěkné holky a hlavně rychlá jízda plná adrenalinu, to ostatní zde jde do pozadí, příběh se odehrává někde „mimo“, je nepodstatný, ale přesto si s ním Justin Lin velmi dobře poradil. Je třeba vyzdvihnout jisté věci, třeba že věci, jejichž funkčnost není až tak nutná, jsou zde dobře odvedenou prací, herci hrají, hudba v záběru sedí a děj je dynamický, rychle ubíhá a nenudí. Rozhodně nechci psát, že je Justin Lin skvělý režisér, lhal bych, ale jako klipař, který si někde nakrade pár nápadů pracuje velmi dobře. To právě díky němu je Tokijská jízda tak povedeným filmem. Skvělá je tu jak vizuální stránka, tedy nádherné město, cool hrátky s obrazem, skvěle nasnímané záběry závodů, tak i „přidané“ okecávací pasáže. (28.07.2006)

Hlavní hrdina (debil) je hroznej debil, takže v Americe rozfláká svý auto a málem se zabije. Maminka nad takovym debilem už nechce držet ochranou ruku tak ho pošle do Tokya k otci. A pak tam furt nějak závodí za zvuků fakt děsný hudby. Pak potká fakt nádhernou holku, co chodí se zlym asiatem. Nevím jak už se to vyvíjelo dál, jelikož jsem to pak už jen proklikával díky nensnesitelně debilnímu herectví hlavního hrdiny a kokotovnímu scénáři. Každopádně jsem fandil tomu zlýmu asiatovi, protože jak opět musím připomenout hlavní hrdina (jak herec tak postava) je debil. Fakt zbytečný pokračování, bez návaznosti na sérii, akorát ten Vin Diesel na konci zahřeje u srdce. 1* za tu krásnou holku. (21.01.2007)