呪怨 ザ・ファイナル
Obsahy(1)
Priame pokračovanie hororu Ju-On: Beginning of the End (2014), v ktorom sa sestra zmiznutej učiteľky rozhodne pátrať po stopách, ktoré po záhadnom zmiznutí zostali. Dostáva sa tak do domu, v ktorom sa odohral incident, pri ktorom prišla o život matka malého Tošia. Zisťuje, že všetky udalosti má na svedomí kliatba Ju-On. Rozhodne sa preto s touto kliatbou navždy skoncovať a pomôcť nájsť pokoj dušiam Tošia a Kayako. (Marceloo)
(více)Recenze (17)
Tak toto už nie. Japonci mi brutálnym spôsobom dokázali znechutiť moju obľúbenú hororovú sériu, keď z nej vyžmýkali už hádam aj tú poslednú zatuchnutú šťavu, ktorú sa dalo vyžmýkať. Totálne spackané ukončenie série v japonskom podaní, ktoré sa úplne odklonilo od pôvodného odkazu a už sa to celé sploštilo na neustále bľačanie Kayako a Toshiho. Proste hrôza a nechýbalo veľa k odpadu. Jednu hviezdu z úcty k tejto sérii. 25 % ()
Po velmi povedeném rebootu Beginning of the End je toto pokračování značným zklamáním. Režisér Masayuki Ochiai drží film svými zkušenosti jakž takž nad vodou a krom solidní režie je potřeba vyzdvihnout i celkově povedenou vizáž filmu. The Final totiž na rozdíl od Beginning of the End už nevypadá jako levné TV dorama (pravděpodobně díky lepším filtrům a absenci přemrštěného bloomu). Problém je, že Ochiai vystřílel všechny dobré nápady v předchozím díle a na Final už zbyla jen okoukaná hororová vata, ze které nezamrazí ani když ji půjdete sebevíc naproti. Je to škoda, protože charaktery a jejich casting působí nadějně, nicméně scénář je těžce podvyužívá. Všehovšudy jde o solidní průměr. Stále o třídu lepší než Black/White Ghost, ale o třídu slabší než čtyři původní Ju-Ony od Shimiza a Ochiaův předchozí příspěvek do této, dnes už definitivně, vyčpělé série. ()
No já tedy nevím. Mi přijde každý Ju-on o něco slabší. Teda spíše takto: Jednička a dvojka byly určitě nejlepší a ty další díly se drží na společné, o hodně slabší úrovni. U japonských hororů jsem zvyklá na fakt velké napětí, snad i strach a nepříjemné pocity. Poslední dobou ale slábnou i tyto horory, což mě moc mrzí a jen doufám, že se brzo v Japonsku objeví něco, co mě skutečně vyděsí, právě jako předchozí filmy od Takashiho. ()
Očiai mě předcházejícím dílem navnadil, ale bohužel jeho kvalitu nepotvrdil. Zmizela atmosféra, zmizelo napětí, faktor, který by minulý Ju-on něčím osvěžil se také nedostavil a tak se tu pořád dokolečka točil křičící chlapeček, který definitivně přišel o kouzlo z prvních dílů a jeho spolustrašící ženský protějšek, který sice má pořád něco do sebe, ale tady jsem si z děvčete do textilu nestříknul. Nehledě na to mi přišlo, že jsou tu jednotlivé kapitoly poházeny bez ladu a skladu, ale to mohl být jen můj subjektivní pocit. Po tomhle díle jsem toho názoru, že Ju-on patří k další látce, která by se už měla nechat na delší dobu na pokoji. 30% ()
Spíše než pokračování Ju-on z roku 2014 se dá klidně říci, že je to druhá půlka filmu, který byl kvůli dlouhé stopáži rozdělený. A pro mě osobně je to ta lepší půlka. Zatímco v první 90ti minutovce strašil hlavně Toshio, který ale právě bohužel pro mě jako bubák je absolutně nefunkční, a Kayako se objevila až ke konci, tak v této 90ti minutovce už má Kayako více prostoru a já byl opět jako kus želé. Tahle postava mě prostě děsit nepřestane nikdy. Přitom začátek filmu se vezl ve stejném tempu jako úvodní 90ti minutovka, pak ale přijde pro mě cca 40 minut čiré hrůzy (scéna kdy v domě matka s dcerou "bojují" s Kayako je neskutečně mrazivá zvláště když na horor koukáte ve dvě ráno v absolutní tmě) . Po této scéně do konce filmu zbývalo cca 20 minut a já si říkal, že teď už to asi rejža netrumfne. No minimálně se tomu s poslední scénou vyrovnal. Znepokojivé zvuky, parádní kamera, hrůzná Kayako a absolutní beznaděj tomu dává vše co má horor mít. A já v životě nechci dveře se škvírkou na dopisy. ()
Reklama