Operace Silver A

Tak takhle ne. Námět výborný, podání povrchní. Docela slušné herecké obsazení, dobrá Tatiana Vilhelmová jako rozmazlená panička s heslem „chci víc, nemám nic“ nebo rozkošnický seladon Jiřího Dvořáka. O to víc mě mrzí nikam nevedoucí epizodky Jany Hlaváčové a Taťány Medvecké. Ovšem pokus o zlidštění příběhu řadových občanů v těžké době mě tady nepřesvědčil (na rozdíl od Habermannova mlýnu nebo s přimhouřením oka Protektora). Nemůžu se prostě ztotožnit s tím, že parašutisti z Anglie si tady do celkem pohodového protektorátu přilítli zachlastat a zasouložit (jen s minimálním náznakem, že jsme okupovaní nebo že nedejbože někde je válka). Nemluvě o celkem volném pojetí stanného práva (v jedné scéně hysterie z nezakrytých oken, v jiné scéně pohodově hlučná manželská hádka na noční ulici). Asi by mě na kolena měl dostat emocema naflákanej závěr, ale ani to neproběhlo. Gestapácké razie a výslechy na mě působily dojmem parodie. Takže znovu a nikoli poprvé píšu, že skutečnou atmosféru a napětí mi poskytnou o půl století starší filmy Vyšší princip nebo Romeo, Julie a tma. Což možná bude tím, že to dělali lidi, co protektorát skutečně zažili. Pro mě Operace Silver A bohužel na jedno podívání. (10.11.2012)

Fiktívne príbehy na pozadí skutočných historických udalostí ma vždy zaujímali. Tento prekvapil svojou kvalitou, zaujímavosťou a kvalitnými hereckými výkonmi. Strach nemal strach ísť aj do citlivejších tém a zobraziť hrdinov ako obyčajných ľudí, ktorými aj boli. Nevadil mi ani miestami inscenačný štýl, ktorý vzhľadom na udalosti a formu TV filmu má aj opodstatnenie. Niektorí vyčítajú filmu historickú nepresnosť v správaní sa ľudí počas vojny, že si chodili na prechádzky, na večierky, do krčiem. Ja v tom nevidím nič neobyčajného. Aj počas nemeckej komunikácie žili ľudia ako mohli. Život za protektorátu predsa nebol o dennodennom útlaku na českom národe, bežní ľudia robili, čo mohli. Tých, ktorí naozaj vzdorovali bolo len málo. (29.11.2016)

Nejdřív bych chtěl říct, že každý umělec má svobodné právo na své umělecké pojetí příběhu. Ten kdo zná dění kolem Silver A asi ví, že pan Bartoš byl především hrdina a co byl či nebyl dál není podstatný resp. dokáže se přenést přes vyobrazení svýho hrdiny, který mu nemusí zrovna dvakrát vonět. No a ten kdo to nezná, tomu to je asi stejně u prdele. Čili s tímhle jsem problém neměl, ale trošku mě vadila první část příběhu, kde totálně převážil ženský prvek a tudíž různé milostné propletence dominovali nad tísnivou atmosférou strachu v protektorátu, takže jsem si chvíli připadal jak v telenovele. Ještě bych měl výhradu k závěrečně přestřelce v první části, ta scéna tam působila, že spadla z višně. Druhá půlka ta je už celá v totálním nasazení, žánrové linie se skvěle vyrovnali, všechno má dokonale vzestupný napětí a při některých pasažích jsem ani nedejchal. Ocenil jsem, že Jirka nechal Němce mluvit německy. Skvělé herecké výkony jsou tady v mání snad ve všech postavách asi nemá cenu se bavit o hvězdě z ďolíčku, Ivan neumím zklamat. Kdo mě tady vysloveně dostal a ještě trošku ční nad ostatníma je Klárka nejen, že je fakt nádherná, ale opravdu umí hrát a jak panečku. Cením si i toho, že Silver A dělá hrdiny i z obyčejných lidí, protože na to se právě v souvilosti s atentátem na H. dost zapomíná. Samozřejmě paragáni si náš obdiv zaslouží a příjmení hrdina jim náleží po právu, ale zapomínat na obyčejný obyvatele, který i přes riziko smrti svojí i svý rodiny neváhali a pomohli by se nemělo a mám pocit, že právě jim Jirka tady vzdal hold a proto nakonec zahraju čtyřtkakt. (14.02.2015)

V prvním plánu praští do očí kamera a výprava (tolik historických rekvizit asi v TV filmu nikdy nebylo), ve druhém plánu skvělí herci (jen Dvořák s Vilhelmovou přehrávají), v tom třetím scénář a úhel pohledu na uplynulé události. Dneska už naprosto chápu kontroverzi, kterou film vyvolal. Udělat si z historické osobnosti hrdinu na piedestalu je náramně snadné, ale koukat na to, jak se snaží dostat do kalhotek ženám odbojářů, může vyvolat fyzickou bolest. Jako bych slyšel tamější obyvatele: Nešlapte nám po mýtech a nechte nás na pokoji! Bravo scenáristům za odvahu, bravo Strachovi tuplem, že se toho ujal a tak dobře to zrežíroval. Mám drobné problémy s jednotlivostmi (scéna s fotografií v ruce, obecně všechny přestřelky působily prostorově zcela neurovnaně, chybělo pár vysvětlení k dotvoření obrazu o hrdinech. A česko-německý „stylizovaný“ dabing Roberta Jaškówa mi malém přivodil smrt :-), ale jako celek je tahle past na tradicionalisty výborná a mohla by směle konkurovat všem těm Hlídačům č. 47, kteří tu šanci v kinech bohužel dostanou. Skvělý zvuk a hudba! (03.02.2009)