Oni

Oceňuji myšlenku natočit pro změnu horor, v němž lidem nejde po krku nadpřirozená pakáž, ale obyčejní smrtelníci. Spolu s postavou Liv Tyler bylo tohle ovšem to jediné, co mě na Nich (či jak Je mám skloňovat) nakonec zaujalo. Film byl totiž nudný, nebál jsem se při něm, ačkoliv se u hororů bojím rád a často, mám-li důvod, a jediné, k čemu mě příběh nutil, bylo žasnout nad nablblostí scénáristů. Jeden příklad idiotského chování postav za všechny - mnou volně parafrázovaný myšlenkový pochod hlavního hrdiny: "Jé, hele zlato, někdo se nám snaží prosekat sekerou skrze vchodové dveře. Tak já do nich zevnitř střelím brokovnicí. Co na tom, že do dveří udělám díru jako do stodoly. Třeba se ten moula lekne a poběží sekat zase chvíli k sousedům." Jak říkám - ztráta hodiny a půl (na to, jak je film krátký, byl ještě pořád dost dlouhý), během níž jsem akorát dostal chuť podívat se na Peckinpahovy ne-pře-ko-na-tel-né Strašáky.___P.S. "Postavou Liv Tyler" opravdu nemyslím její roli.___P.P.S. Skutečnou hrůzu mi nahnala snad jen jedna otřesná country píseň hrající z gramofonu. Brrrr, bude se mi o ní zdát, vím to. (06.03.2011)

Kdyby film pokračoval v duchu první půl hodiny, kdy je Liv Tyler sama v domě a někdo ji neustále bouchá do dveří, tak se jedná asi o největší psycho film všech dob. (No uznejte sami, být v noci sami v domě, který je nahony vzdálen civilizaci). Jenže poté jde úroveň filmu přece jen dolů. Pomalu se vytrácí to co bylo tajemné a napínavé až k prasknutí. Poté už člověk čeká normální řezničinu, a to už zkrátka není to pravé ořechové. Liv Tyler skvělá. Scott Speedman jen tak do počtu, prakticky navíc. A to doslova. Postavil bych to celé na Liv Tylerové a na atmosféře strachu, ukrouhnul bych 10 minut. Přesto se nejedná o špatný horůrek. 55% (22.10.2008)

„Proč nám to děláte?“ - „Protože jste doma.“ No ano, kdyby se v noci procházeli po venku a nebo spali pod širákem, nic z toho by se nestalo. Tak je to jednoduché.. Domácí invaze má v americké historii bohatou tradici (vzpomeňte na Clutterovy z Kansasu či návštěvu u Polanských) a kinematografie na ni myslí už od Griffithovy The Lonely Villa (1909), takže v rámci tohoto subžánru je z čeho vybírat a já mohu s klidným svědomím prohlásit, že The Strangers patří k jeho šedivému dnu. Scénář měl maximálně osm stránek (z toho jedna byla storyboard Liv Tyler ve vaně), nějaká tenze prakticky neexistuje, všechny postavy se chovají nesmyslně (hodným jde o život, ale musí se rozdělit, zlí používají taktiku „jsem za tebou, ty o mně nevíš a pak zase zmiznu“), kamera je připoutaná k neposedné Sově, při trapných lekačkách někdo v masce nebo se spodkama přetaženýma přes hlavu udělá za oknem baf a celé to působí jako zaseknutá gramofonová deska. Bertino je svým způsobem kouzelník, protože z hodiny a čtvrt dokázal udělat věčnost.. (23.05.2018)

Komorne ladený hororový thriller nemal najhoršie recenzie. Ja mám tento štýl rád a preto sa takýmto filmom nevyhýbam ani nad nimi neohŕňam nos. Netvrdím, že tu už neboli lepšie kúsky, ale mňa si postavy získali tým, že pri prvom zistení, že sa niečo deje siahajú po zbrani, alebo počomkoľvek na obranu, namiesto zvyčajného vresku a pobehovania. To, že im to nevyšlo, je jednoducho bezmocnosť proti zohratému tímu vrahov, ktorých identitu sa nedozvieme. Silnou stránkou filmu je komorná atmosféra, pretože takmer 90% filmu sa odohráva v dome a v jeho okolí, preto veľmi vynikne zvuková stopa. Aj preto si tu viac ako v iných filmoch užijete obyčajný buchot na dvere, či zvuk alarmu. 70%. (14.10.2010)