Zjizvená tvář

Mrzí mě, že jsem Zjizvenou tvář neviděl dřív. Při sledování jsem ale na druhou stranu mohl nádherně vzpomínat na doby mého mládí, kdy jsem v jednom kuse hrál GTA: Vice City, jelikož celý ten herní příběh byla okopírovaná právě Zjizvená tvář...včetně hudebního doprovodu. A to mě potěšilo nejvíc. To mi těch 170 minut nakonec uběhlo opravdu snadno. Al Pacino tu totiž předvedl tak neskutečný výkon, že na to nešlo koukat jinak, než s otevřenou držkou. Šel přes mrtvoly, přes hodně mrtvol a vůbec ho to nerozhecovalo. To až samotný závěr, který se rozparádil do absolutního maxima. Zjizvená tvář je těžká gangsterská klasika. Dost možná nejkrutější, ale i nejpravdivější, jelikož i takoví lidé na světě jsou. Co žijou z neštěstí druhých, jdou přes mrtvoly, jen za účelem svého štěstí. Minimálně divák se zkušenostmi s těmito lidmi musí tento film ocenit dvakrát více než já. (20.01.2010)

Já se ptám proč? Proč už Brian De Palma netočí tak geniální filmy, jako byly Carlitova cesta a Zjizvená tvář? Asi proto, že v nich nehraje Al Pacino, jenž ve dvou dříve zmiňovaných exceloval. Zjizvenou tvář řadím nad Carlita, neboť Scarface navíc přidává i brutalitu a akci (samozřejmě je zbytečné zmiňovat, že jde o akci kvalitní). Tony Montana se s nikým nepáře, má rozhodně největší kuráž v okolí, se kterou vaši hlavě v klidu doporučí návštěvu vaší vlastní zadnice, aby vyzkoušela, jestli se vejde... A ké správnýmu drsňákovi patří smyslná a nelidsky přitažlivá kost, kterou Michelle Pfeiffer rozhodně je (nikde krásnější nebyla.. no, možná ještě jako Frankie). Závěrečná scéna je zároveň nejsilnější a nejeemotivnější složkou filmu. Po scéně (i během ní) I still standing! You think you can take me? You need a fucking army if you gonna take me! mě pěkně mrazilo v zádech. Jen samotná věta "Mě kulky neublíží" a pohled na zfetovaného Tonyho - dlouho po přečtení titulků jsem koukal na prázdnou obrazovku přahrávače, dlouho... (03.08.2007)

Nezbývá než v němém úžasu sledovat tuhle brutální cestu Tonyho Montany k penězům, k moci a ke krásné Michelle Pfeiffer. Hodně lidí muselo poskytnout své životy, aby si Tony Montana mohl užívat. No a já jsem rád, že mě Brian De Palma poskytl tuto "mafiánku", protože mě úplně sestřelila. Co říci k výkonu Al Pacina, opravdu on není Tony Montana, to Tony Montana musel být Al Pacino. Po skončení filmu jsem měl sto chutí si na své tváři taky udělat jizvu, jak mě jeho herecký výkon strhnul. V omámení nad závěrečnou scénou jsem vtrhnul na balkon a začal řvát "já jsem Enšpígl, mě nemůžou kulky ublížit", ale maminka zařvala, "prosímtě nehulákej na tom balkoně jak blbec a radší z něj vypadni nebo mi ušpiníš prádlo" a tak jsem se vrátil na gauč a říkal si pro sebe World is Yours, Pavle. (03.12.2007)

Původní, příběhově přímočarou, gangsterku Howarda Hawkse rozvedli scénárista Oliver Stone a režisér Brian De Palma do velkolepého díla, které zalidnili postavami, propracovali charaktery a taky bohužel hodně zpoplatnili době, která si to dle antikomunistického diktátu prezidenta Jimmyho Cartera žádala. Tony Montana, uprchlík z Kuby, které pevně vládl Fidel Castro, je symbolem protikomunistického odboje, který lidu uctívajícímu červenobílé pruhy s bílými hvězdami na modrém podkladu toliko imponuje. Ale každý, kdo se dokáže přes toto dobové zakopnutí tvůrců přenést, ten si tuto impozantně vystavěnou „cestu na vrchol“ vychutná. Stoneovi se výborně podařilo vyhnout se „kmotrovskému“ vykreslování postav, kde i proměnu „těch dobrých“ v „ty zlé“ už dokážeme dopředu částečně odhadnout. Zde si nikdo nemůže být ani na minutku jistý, zda-li se někdo změní a hlavně proč. Nejobsáhlejším a nejproblematičtějším vývojem tak prochází samotný Tony Montana, v naprosto famózním podání Ala Pacina, na kterém Stone reflektuje působení těch nejprimitivnějších dobových faktorů jako drogy nebo peníze. Brian De Palma to navíc pojal jako stylizovanou cestu, ve které je třeba použít i toho nejbrutálnějšího násilí (motorová pila nebo závěr nechť mi dají za pravdu). Takže jako celek film působí jako velkolepě obsáhlá freska, která se však dokáže zabývat i těmi nejniternějšími detaily. Scarface se sice nedá označit jako jedna z možných definicí gangsterského žánru, ale za jeden z pilířů rozhodně ano, což rozhodně není málo. (24.07.2005)

Dalo by se napsat – klasický vzestup a pád fiktivního drogového krále. To by ale bylo moc jednoduché. Násilný kousek totálně protkaný hrubým jazykem si mě získal o dost víc, než jiné gangsterské (a zřejmě také víc opěvované) opusy jako Kmotr, Casino nebo třeba Tenkrát v Americe. Stopáže jsem se vážně obával, proto až nyní přišla chvíle Tonyho Montany, který se pomocí scénáře Olivera Stonea a režie Briana De Palmy dokonale zadere pod kůži. Střihač měl sice nekompromisně krátit, ale i těch 170 minut nakonec tvůrci pozornost udrží. Nosy upatlané bílou sračkou, sebestředný šklebící se Al Pacino, vyprávění zalidněné postavami, chlapík deroucí se monumentálně až na vrchol. To všechno v syrové Scarface divák získá. Jiné žánrové vrcholy byly možná opravdu komplexnější, De Palmův příspěvek mi přesto přijde „propracovaný“ tak akorát. Jeden z MÝCH vrcholů žánru!! (14.12.2013)