Zjizvená tvář

Já se ptám proč? Proč už Brian De Palma netočí tak geniální filmy, jako byly Carlitova cesta a Zjizvená tvář? Asi proto, že v nich nehraje Al Pacino, jenž ve dvou dříve zmiňovaných exceloval. Zjizvenou tvář řadím nad Carlita, neboť Scarface navíc přidává i brutalitu a akci (samozřejmě je zbytečné zmiňovat, že jde o akci kvalitní). Tony Montana se s nikým nepáře, má rozhodně největší kuráž v okolí, se kterou vaši hlavě v klidu doporučí návštěvu vaší vlastní zadnice, aby vyzkoušela, jestli se vejde... A ké správnýmu drsňákovi patří smyslná a nelidsky přitažlivá kost, kterou Michelle Pfeiffer rozhodně je (nikde krásnější nebyla.. no, možná ještě jako Frankie). Závěrečná scéna je zároveň nejsilnější a nejeemotivnější složkou filmu. Po scéně (i během ní) I still standing! You think you can take me? You need a fucking army if you gonna take me! mě pěkně mrazilo v zádech. Jen samotná věta "Mě kulky neublíží" a pohled na zfetovaného Tonyho - dlouho po přečtení titulků jsem koukal na prázdnou obrazovku přahrávače, dlouho... (03.08.2007)

Zatímco ve stupňovaném rozjezdu jsem byl nadšený (scéna s motorovou pilou nepostrádá napětí ani akci), v nevýrazně gradujícím konci se mi začal silně zajídat De Palmův režijní styl plný statických záběrů na pozadí "hučící" hudby. Pacino byl samozřejmě úžasný, věřil jsem mu první i poslední gesto (ačkoli mě iritovalo, že se s jeho grázlovskou postavou nelze pořádně ztotožnit) a asi ho neumím neobdivovat, ale ostatní herci včetně Michelle Pfeiffer nestojí upřímně řečeno za nic. Závěrečné pocity po zhlédnutí jsou vzhledem k očekávání nezapomenutelné pecky téměř až negativní, protože slavná Scarface je jenom dějově předvídatelným solidnějším průměrem. (15.09.2006)

Zjizvená tvář možná není tak brutální a propracovanou podívanou, jakou jsem očekávala, i tak se jedná o mistrovský kousek gangsterského žánru a díky režijnímu umu Briana De Palmy a fenomenální kreaci Al Pacina se snímek zcela právoplatně řadí mezi klenoty světové kinematografie. Hudební doprovod, jehož melodie jednoho tónu, stále se opakujícího zneklidňujícím způsobem dokola, je typově podobná hudbě z Carpenterovy The Thing, je rovněž dokonalý. A ve scéně, v níž závěru filmu Al sedí ve svém koženém křesle a do toho hraje tato melodie, mě silně mrazilo... (18.01.2013)

Parádní gangsterka se sociálním přesahem, který stále rezonuje. Životem jiskřící biják (Miami se dodnes nezměnilo) o rodině, touze po moci, fetu a paranoie, která tímhle mixem vzniká. Samozřejmě parádní Pacino, ale i dokonalá bitch Michelle a labužnicky natočená vyjednávání a akční scény, které mají napětí na rozdávání. (28.07.2019)

Dalo by se napsat – klasický vzestup a pád fiktivního drogového krále. To by ale bylo moc jednoduché. Násilný kousek totálně protkaný hrubým jazykem si mě získal o dost víc, než jiné gangsterské (a zřejmě také víc opěvované) opusy jako Kmotr, Casino nebo třeba Tenkrát v Americe. Stopáže jsem se vážně obával, proto až nyní přišla chvíle Tonyho Montany, který se pomocí scénáře Olivera Stonea a režie Briana De Palmy dokonale zadere pod kůži. Střihač měl sice nekompromisně krátit, ale i těch 170 minut nakonec tvůrci pozornost udrží. Nosy upatlané bílou sračkou, sebestředný šklebící se Al Pacino, vyprávění zalidněné postavami, chlapík deroucí se monumentálně až na vrchol. To všechno v syrové Scarface divák získá. Jiné žánrové vrcholy byly možná opravdu komplexnější, De Palmův příspěvek mi přesto přijde „propracovaný“ tak akorát. Jeden z MÝCH vrcholů žánru!! (14.12.2013)