Osm a půl

Každý Felliniho film srovnávám s jeho Sladkým životem a podle toho i filmy hodnotím. Ačkoliv se během filmu neseme vlastně na té stejné vlně, jako v Dolce Vita, tak přeci jen z něj mám "přátelštější" pocit (možná proto, že je to film z filmového prostředí a tak bylo pro Felliniho snazší převést myšlenku na plátno?), obrazivost a dlouhé scény samozřejmě nechybí a standardně nutí přemítat/ukolébají/nudí; ale ve všem tom stejném fellinovském klišé to nakonec dopadlo lepším pocitem z odvedené práce a ne jen úlevným oddychnutím, že už film konečně skončil. (21.11.2021)

Ledva som to dopozeral. (14.04.2022)

Když někdo řekne italský film, ozve se mi v uších ženský hlas, který volá "GUIDO, GUIDO!" (13.01.2006)

Viděno, nepochopeno, zapomenuto. (01.03.2008)

Vlastní představivost je klíč k životu. (24.07.2008)

Felliny vybudoval uzasny styl rozpravania. Prelinanie nalad, pocitov a medziludskych vztahov medzi realitov a imaginativnym svetom ako reflexia vlastneho zivota v praci, ktoru clovek robi. A vsetko nasiaknute tazobou vyvierajucou z tak hlbokeho vnutra ze sa neda zastavit...Hlavna postava hlada otazky a odpovede niekde medzi svojim 20 clennym haremom zboznujucich zien a polodementnym biskupom, ktory iba jatri jeho detske spomienky plne "kleru". Ta scena s premietanim skusobneho materialu je fakt tucna...nemusel by sa za nu dnes hanbit ani Michel Gondry. V skutocnosti mi dost pripomenula Kauffmanovu Synekdochu....oba filmy som tesne pred koncom takmer vypol. Ako ked si spravis moc silnu kavu a tesne pre dopitim sa pytas sam seba ci ti tolko kofeinu neuskodi...proste silne ! (26.08.2009)

S chutí jsem zasednul do křesla, pohodlně se rozvalil a očekával, co mistr Fellini nabídne. Doposud jsem viděl pouze Cabiriiny noci a tak jsem se těšil na „druhý díl“ z dílny režiséra par excellance. A byl jsem stále více překvapen. Záběr následoval záběr a já jsem se stále zoufaleji snažil zachytit kam to k sakru Fellini míří. Opravdu hodně rozvolněná kompozice a když už jsem se začal něčeho chytat, začínalo mi to dávat smysl...šup, OBRAT! a smysluplnost tatam. Čím dál méně jsem věděl co je sen, co je skutečnost, co chce hlavní hrdina. Křeslo začlo být nepohodlné, vrtěl jsem se a očekával kdy už ta marnost plná podivně souvisejících barvitých náladových sekvencí skončí. Skončila, vydechnul jsem a šel spát. A nyní zpětně nahlížím včerejší zážitek takto: můj přístup k filmu byl vlastně negativním vymezením toho, co film ve skutečnosti jest. Hledal jsem smysl, příběh, krásu, spád, návaznost: nic z toho se neukázalo být vodítkem, klíčem pro čtení; a jak se tyto mnou vtiskované struktury ukazovaly být nepřesnými a odpadávaly, čím dál víc jsem se přibližoval tomu, o čem výpověď ve skutečnosti byla. Přesto se mi jeví nemožným vyjádřit to přesně, jelikož mám dojem, že jakýkoliv popis bude jen další strukturou, vymezením hranic, což je ale podle mě přesně to, co film odmítá jakýmkoliv způsobem přijmout. (27.10.2011)

Vizuálně a herecky dokonalý film, který vytěží téma nemožnosti tvořit natolik, až toto téma pod samou tvořivostí působí jako pouhá záminka, což je o to obdivuhodnější, uvědomíme-li si, jak často balancují básně o děsivosti bílé stránky na hranici banality. Hudba Nina Roty lemuje fantastické epizody (za ty, které mimořádně, až obsesivně utkví v paměti, třeba magické zaříkadlo Asa-Nisi-Masa) spojené dohromady jakousi nití prázdnoty a hledání, které přesahují pouhou dílčí tvůrčí krizi jednoho režiséra. Spíš než rozřešení je divákovi nabídnut podněcující pohled na práci v procesu a neustávající imaginaci bez adekvátního epilogu, jak ostatně patří k samé její podstatě. (30.01.2014)

Rozhodně zásadní dílo. Nedovedu si představit, že by dnes mohlo být něco podobného natočeno. Jednu námitku bych ale měl. Údajně je to "film o filmu", ale nevěřím, že skutečný film vznikal takovým způsobem, jako je tu naznačováno. Mám pocit, že musel být naopak zatraceně dobře promyšlený, naplánovaný. A tak to, co je tu líčeno, je spíše bouře v hlavě, v hlavě každého z nás. (16.11.2014)

První dvě třetiny filmu sou nesnesitelná mučírna. Dialog byla jen série non sequiturů a banálních small talků, a režie často až amatérská. Například, ta legendární snová otvíračka. Kubrick by to udělal stokrát líp. Co je vlastně vůbec smysl tohohle filmu? Masturbačka narcistickýho režiséra? (nedivim se, že študenti filmu a amatérský režiséři tohle tak žerou) (07.12.2015)

Je tam pár silných míst, ale celkově jsem si připadal, jako když stoupám s dvacetikilovym báglem z údolí na horskou chatu v Alpách. Snobismus stranou - např. Sladký život přes absenci děje fungoval díky síle a čitelnosti jednotlivých scén, 8 1/2 ale poněkud selhává, ty scény totiž nejsou tak výrazný. Velmi by mě zajímalo, jak si autoři zdejších vysokých hodnocení interpretovali např. scénu rozhovoru Guida s oním prelátem, nebo x dalších, podobně zamlžených scén. V tom aby se s prominutím prase vyznalo. Být všechno tak (relativně) přesvědčivé jako začátek, závěr, scéna s "harémem", některé ty flashbacky (rodiče, pláž), rozhovor Guida s Cardinalovou, na konci s manželkou apod., neřeknu popel, ale tak tomu není. Ta stopáž je brutální, opulentní defilé asi tak milionu postav mírně nepřehledné, nemalá část dialogů velmi obtížně dešifrovatelná (což může být mou neschopností, ok) smrdí to přestylizovanou artistností. Byl jsem poněkud zklamán - což říkám jako Felliniho fanoušek. Mám pocit, že je to film natolik osobní, že pro diváka to přestává být srozumitelné, je to až moc do sebe zacyklený, zakousnutý. I Bergman ve svých nejexperimentálnějších polohách nebo Bunuel ve svých nejsurrealističtějších jsou skousnutelnější, tohle už je pro mě coby prostýho diváka v nemalý míře za hranou. (15.01.2016)

40 % (10.04.2016)

Tvorcovská kríza a realita umeleckého procesu, v ktorom nejde ani tak o messege ako peniaze. Ťažko točiť film, ťažko tvoriť, keď všetko bolo už povedané, na krku máte producenta a celý štáb a navyše váš život sa skladá z pofiderných večierkov vysokej smotánky. Veľmi jemne surrealisticky podporený film s intenzívnou prácou kamery a hercov. Fellini sa vypisoval z vlastných shitov krízy stredného veku a splodil zaujímavú štúdiu človeka strácajúceho identitu na pozadí prípravy filmu. (17.06.2018)

Jistě, Osm a půl je film o filmu. Jenže ani ne tak o filmu obecně, jako spíše o jednom zcela konkrétním. Osm a půl je totiž film o filmu Osm a půl. Anselmiho problémy jsou vlastně Felliniho problémy, a nápad, který se má objevit ve filmu vnitřním, se dozajista nakonec objeví ve filmu vnějším. Pro někoho tahle zacyklenost a jakýsi metajazyk budou asi znamenat, že je to dílo o ničem. Dost možná ano. Možná, že Felliniho film vlastně ani neexistuje, stejně jako doopravdy neexistuje ten Anselmiho. Každopádně je tento přelud pořád fascinující, zábavný, vizuálně úchvatný a dokáže sám o sobě vyprávět s až překvapující lehkostí. (07.02.2021)

Skvělý film, který měl skvělou kameru, hudbu, herecké výkony, ale i přesto mě nudil. Nedokážu si vysvětlit proč, ale bohužel tomu bylo tak. A filmu u kterého jsem se nudil opravdu nemůžu dát více bodů. 6/10 (12.05.2021)